REAGE BOYS

Na úvod reportáže opět ochytříme naše hlavičky krátkým výletem do historie. Takže…18.listopad 2012 - rok před 50.narozeninami nejlepšího gólmana všech dob Petera Schmeichela, 21 let po dobytí Vukovaru jugoslávskou armádou či stejně tolik let od úmrtí pana presidenta Gustáva Husáka. A od nynějška také datum našeho klání s Rokoskou, zatímním leaderem soutěže, jenž sice sezonu začal dvěmi porážkami, ale poté, co si jeho hra sedla, začal své protivníky válcovat drtivou ofenzivou, v níž dle nejmenovaného informátora měl hrát prim párek rybízů dělající si se soupeřovými obránci co chce. Nu což, pro strach máme uděláno, už jsme se za ta léta utkali s mnoha kvalitními soupeři, takže nebyl nejmenší důvod, abychom do zápasu šli nějak pesimisticky naladěni. Kór když jsme se sešli v sestavě, kterou bych se nebál nazvat „starými dobrými Regínami“ (Teplucha a dejvická dvojčata Fabio – Rafael zajisté prominou…).

Od úvodních minut se pak na podvečerní Pražačce začala odehrávat bitva, kterou bezpochyby lze označit za vrchol podzimní sezony. Pravda, míč měli častěji na svých kopačkách hráči Rokosky, neustále se tlačili do útoku a výše zmiňovaní rybízci občas vykouzlili věci, že se nám z nich hlava zatočila. Ovšem efekt jejich produkce? Veskrze nulový. Naše řady se oproti tomu prezentovaly stylem, který nám v minulosti přinesl tolik úspěšných výsledků – pozornou defenzívou a snahou o využití každičké příležitosti k ohrožení soupeřovy svatyně. Pár nadějných situací jsme sice do koncovky ještě nedotáhli, po střele hrdiny posledního špílu Hanse zazvonila jen tyč, ve 12.minutě jsme se ale již dočkali. Míra krásnou dlouhou přihrávkou našel těžko říci koho (Chazri?, Bulhar?), ten hned posunul míč na Gondíka a po jeho střele po zemi k tyči jsme vedli 1:0. A nemuselo zůstat jen u toho, z rychlých protiútoků jsme si vytvořili šancí víc než dost, ale s jejich proměněním jsme byli na štíru. Místo toho tak udeřilo na druhé straně. Richie z naší půlky rozehrával přímý kop, míč chtěl načechrat do ohně, ten se však jen snesl k prvnímu bránícímu hráči a na konci bleskového kontru byl jeden z rybízů. V cca 20.minutě vyrovnáno, 1:1. Vedení nám mohl po chvíli vrátit Gondík, ovšem zoči-voči golmanovi Rokosky neuspěl. Do konce poločasu přece jen ke změně skóre došlo, postiženým mužstvem jsme však byli bohužel my. Na soupeřově polovině jsme zbytečně přišli o míč, v mžiku se tři protivníci hnali na osamoceného Míru, před vápnem přišla přihrávka do strany a…následné dění připomínalo klaunské intermezzo cirkusu Sultán z Bohnic, v hlavních rolích útočník Rokosky a Dacájev. 1:2, poločas.

Druhá třicetiminutovka pak herně kopírovala tu první, jen s tím malým rozdílem, že jako první se trefil tentokrát soupeř. Rybízek, jenž nám vstřelil gól v půli první, nabral na levém křídle rychlost, vystřelil a o zbytek se již postaral Dacájev. Ten totiž místo toho, aby v poklidu merunu chytil, problémem by zajisté nebylo ani odhlavičkování míče, elegantně poklekl na pravé koleno a levou rukou stačil jen prolétajícímu míči zamávat na cestu. Zpátky do hry nás dostal vlastní gól soupeře, u kterého jsou však jakékoliv bližší detaily skryty v mlze nevědomosti. Když však odhadem v 50.minutě soupeřův rybízek dokonal hattrick poté, co na levé straně zamotal nohy Richiemu a filigránsky přeloboval vyběhnuvšího Dacájeva, jenž ovšem dle nepotvrzených zpráv jako kdyby spíš vybíhal proti borcům rozkopávajícím se za brankou na tartanové dráze, vypadalo to, že je hotovo. Následnými šancemi ale soupeř pohrdl (nejprve Rinat konečně uspěl proti osamocenému hattrickoidnímu rybízkovi, poté druhý z mlaďasů netrefil kasu při nájezdu dvou na nikoho), a tak jsme dostali možnost znovu ukázali, že neradno nás podceňovat za jakékoliv situace, dresy Celticu nenosíme nadarmo. V minutě 57., když naše power-play byla na spadnutí, jsme totiž zdařile zakombinovali a po fíku Siviho jsme měli soupeře opět na dostřel. A aby toho nebylo málo, minutu před koncem jsme se po chybě soupeře dostali do přečíslení snad čtyři na jednoho, na jehož konci stál Gondík a vyrovnání na konečných 4:4 bylo na světě.

Co k tomuto spielu říci závěrem? Opravdu dobré to bylo! Soupeři nelze upřít, že individuálně byl výrazně lepší, v případě těch jejich rybízů by se dalo hovořit dokonce o tom, že nám byli vzdáleni několik stovek světelných let. Ovšem na naší straně byla nezměrná bojovnost a určitě i zkušenost, k tomu obrana poprvé v sezoně zahrála na jedničku podtrženou. Ze zápasu jsme ve finále mohli vytěžit i víc než bod, ale to bychom si museli efektivněji počínat v koncovce (šancí jsme si vypracovali bezpochyby výrazně víc) a na opačném konci hřiště by Dacájev nesměl jen potvrdil, že ve svojí podzimní formě by nechytil ani AIDS od Freddieho Mercuryho.         

Reage boys:

Rinat – Sivi, Bulhar, Míra, Richie – Gondík, Chazri, Hans

góly: Gondík 2, Sivi, vlastní   

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

pan_Feroslav | 23.11.2012 9:17
e!e, neptal...

Hans | 22.11.2012 22:49
Nejen že je pomalej, ale už i zapomíná

Dalish | 22.11.2012 22:29
Tak tak, popisuje druhy fik (vlastnak) . Sivimu jsem daval pred prazdnou po prihravce Bulhara.
Ad detailisti - jsem myslel, ze ses na to ptal??

pan_Feroslav | 22.11.2012 14:47
ty woe, tyhle detailisti...bych se z nich posral jinak Hans, nepleteš si náhodou Siviho (třetí) gól s tim druhym, s vlastňákem?

Hans | 21.11.2012 22:30
Sem si právě poprskal klávesnici Jinak gól Siviho padl po mnou rozehraném rohu, kdy jsem tak dlouho klamal pohledem, až jsem zmátl i Siviho, jemuž se na hranici vápna střela sice nepovedla, ale s pomocí teče a pak i tyče, doputoval míč nakonec do brány

Dalish | 21.11.2012 22:19
Nejprve reportážní povinnost - první gól jsem dával přímo po nahrávce Míry "mezi kruhy" - bod za asistenci má tedy Míra.
Po delší době bylo vidět, že tě zápas (a tedy i psaní reportáže) bavilo, čemuž odpovídal i stupeň mé pobavenosti po jejím přečtení :-D
A v neposlední řadě - opravdu skvělá práce v obraně, pánové!