REAGE BOYS

Přesně po dvou týdnech od našeho slavného vítězství nad ligovým suverénem AC Nisa nás čekala v pátek 12.12. na Zákostelní rozlučka s podzimní sezonou. Soupeřem nám byli Hell´s boys, známý to tým z jarní části soutěže, kdy jsme si připsali 2 body po pohodové výhře 3:1. Do ligové derniéry oba týmy vstupovaly v diametrálně odlišných rolích. My ze 3.příčky tabulky, kromě cti nám již o nic nešlo, „pekelníci“ z 10., tudíž sestupové pozice, ale v případě plného bodového zisku mohli ještě reálně uvažovat o záchraně. Kromě motivace byl bohužel odlišný i počet dorazivších hráčů – zatímco Hell´s boys se při předzápasovém rozcvičení proháněli po zasněženém pažitu v počtu 9+1, playerů v zelenobílých dresech Celticu se po place potulovalo ve 4+1. Jak jsme totiž měli celou sezónu problémy se scházením se (kloudně se nám podařilo slézt akorát proti Mordu a Nise), tento zápas nasadil všemu korunu - Iwan na svatební cestě v Dominikánské republice, Pavel Sivák na lyžovačce v Itálii, rekonvalescent Paľko Pecho na večeři od práce, Lehátko na vánočním večírku, Hans na vánočním večírku, „Rakušana“ Gondíka sklátila rýmička. To máme celkem šest absencí a když se k tomu ještě připočetl opozdivší se Prasátko, do zápasu jsme vstupovali bez střídání s pouhými čtyřmi hráči v poli.  

Tento handicap pak určil ráz úvodu zápasu. Hell´s boys se tlačili do útoku, Regíny se soustředili na zodpovědnou defenzívu, ale při sebemenší příležitosti neváhali ani provětrat obranu „pekelníků“. Když po nějakých sedmi minutách dorazil i opozdilec Richie, čímž jsme se v poli dostali na plný počet pěti hráčů, zdálo se, že jsme přestáli nejhorší. Pak se sice v přibližně 10.minutě soupeř ujal vedení 1:0 poté, co střelu mířící do Rinatovy náruče smolně tečoval Míra ke vzdálenější tyči a chvilku na to měl Dasajev co dělat s další tečí Bulhara, ale i přesto nebyl důvod k panice. Hned po pár minutách se za vyrovnáním hnal Teplucha, který se šikovným natlačením před obránce soupeře dostal do vyložené gólové příležitosti, v které byl ovšem složen jako když se pokládá v rugby pětka. Když už si Bulhar bral balon k exekuci pokutového kopu, k našemu údivu jsme zjistili, že místo penalty a klidně i červené karty pro soupeře byl odpískán faul proti nám. Nu což, stane se, horší ovšem bylo, že při pádu si Teplucha udělal výron v kotníku a my tak v zápase pokračovali opět pouze ve čtyřech hráčích v poli. I přesto jsme až do konce poločasu určovali fotbalový ráz utkání víceméně pouze my, protože soupeř se i přes svojí početní výhodu zatáhnul na vlastní polovinu, začal proti nám praktikovat legendární prešovský beton v té nejhustší podobě, ze kterého vystrčil růžky snad jen jednou, kdy si ovšem ve stoprocentní příležitosti vylámal zuby na legendě Спартаку Москва mezi třemi tyčemi. Díky soupeřově pasivitě se mohl nerušeně do útočení zapojovat právě i sám Dasajev, ale na víc, jak na další neodpískanou jasnou penaltu za stažení Bulhara před opuštěnou bránou a tyč nastřelenou stejným hráčem, jsme se do poločasu nezmohli.

Do druhé půle jsme tak vstupovali s jednobrankovým mankem a s odhodláním i v menším počtu zvrátit výsledek v náš prospěch. K tomu měl vypomoci i Teplucha ve funkci imobilního „strašáka“ před soupeřovic brankou. Chudák totiž poté, co na konci prvního poločasu zkusil do zápasu opět zasáhnout, inkasoval dva přesně mířené údery do postiženého místa a tak byl rád, že vůbec chodí, natož aby mohl popoběhnout nebo kopnout do míče. Bohužel naše plány vzaly za své během pár minut. To nejprve se soupeř dostal s míčem z našeho pohledu zcela evidentně do autu, přestali jsme hrát, ovšem ne tak hráči Hell´s boys, kteří se díky tomu ve třech objevili před osamoceným Rinatem a bezpečně zasunuli podruhé míč do branky. Naše následné protesty byly marné, rozhodčí pískající osamocen se v inkriminovaný okamžik nacházel na protější lajně a soupeř potřebující dva body stůj co stůj se k autu nepřiznal. Když chvilku na to využili Hell´s boys krásnou střelou do šibenice další přečíslení, bylo v podstatě po zápase. Regíny sice, jak je jejich zvykem, se nevzdali ani za tohoto stavu, bojovali do úmoru, chvílemi se jim podařilo soupeře přikovat před jejich branku, jako kdyby v oslabení nehráli oni, ale „pekelníci“. Leč veškerá snaha byla marná, prešovský beton v podobě téměř všech bránících hráčů nasilážovaných ve vápně byl dokonalý. Prolomit se ho podařilo až cca. 10 minut před koncem, kdy Rinatův přímý kop trefil u zadní tyče do prsou Bulhara, který si tímto zásahem připsal svůj již 13.gól sezóny. Po chvilce mohl tentýž hráč rozdmýchat plamínek naděje na zisk aspoň bodu, když se nádherným lobem z dálky pokusil využít vyběhnutí brankáře Hell´s boys do prostorů střídaček, leč v tomto zápase nám prostě nebylo souzeno – míč z jeho kopačky již podruhé skončil na tyči. A tak opět zafungovalo staré známé pravidlo „nedáš – dostaneš“. Po rychlém protiútoku se na úrovni vápna dostal k míči osamocený útočník soupeře a vyběhnuvšímu Rinatovi nedal sebemenší šanci – 4:1. Tím nám začalo být jasné, že veškerá snaha je bohužel marná, a když se k tomu připočetl rapidní úbytek fyzických sil plynoucí z těžkého terénu, nižšího počtu hráčů na place a nemožnosti střídání, zbytek zápasu se dohrával jen z povinnosti. Otázkou tak zůstalo jen skóre, které se však již do konce zápasu nezměnilo, přestože příležitosti na obou stranách byly. Na straně  naší nastřelil tyč Chazri, na straně druhé zazvonila dvakrát (plus jednou ještě v první půli).

Co říci závěrem? Všem zúčastněným hráčům patří poklona za to, jakým způsobem se popasovali s pro nás nelehkými podmínkami – terénem (sněhová břečka), početním handicapem i nepřízní rozhodčího. Ten, přestože jinak píská opravdu velmi dobře, nás v zápase hned třikrát šmiknul – dvakrát při neodpískání zcela evidentních faulů ve vápně, jednou při onom autu/neautu před druhým gólem Hell´s boys. Pak nelze nezmínit lehký údiv nad hrou protivníka - hrát prešovský beton proti soupeři, který má o hráče míň, hrát osobku na protivníka, který není pohybu schopný, je v poli jen pro okrasu…sice nás může na jednu stranu těšit respekt vůči nám, který lze z tohoto chování vysledovat, na druhou stranu…tohle prostě ne!e. A pak tu máme kapitolu samu pro sebe a tou je účast, vlastně spíše neúčast na tomto zápase. Nechci používat vulgární slova, psát něco o povinnostech, ujasnění si priorit a podobně. Každý ať si to v hlavě přebere sám. Ale stačilo, aby dvojice Bulhar – Rinat šla na vánoční večírek, který ten den také od práce měla…Koudy na to hodit bobek, bo kdo normální by se hnal ve sněhové vánici na otočku do Prahy…Chazri vyrazil s předstihem do Brna, kam frčel po zápase…Prasátko v tomto nečasu odmítlo nevytáhnout nos z tepla své blátěné chýše…z toho by resultovala „přelíbezná“ kontumace, protože Míra by tam byl sám.    

sestava Regín:

Rinat 7 – Míra 9, Bulhar 8, Richie 7 – Chazri 7, Koudy 7 (normálně nehodnocen, ale…)

gól: Bulhar 

Pro větší objektivitu přidávám ještě známky, které v Gazetě dello Sport udělil pátečním plejérům legendární Giovanní Trapattoni:

Rinat 8 – Míra 8, Bulhar 8, Richie 6 – Chazri 7, Koudy nehodnocen

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek