REAGE BOYS

Přesně dva roky poté, co hupsnutím pod vlak v Uhříku ukončila svůj marný boj s chlastem a fetem naše dětská láska Ivetka Bartošová (kdo jí v 80. letech nemiloval, byl buď bez vkusu, nebo gay, případně obojí), jsme byli nuceni se vydat na dříve oblíbenou Zákostelní, abychom se tam v rámci dohrávky 1. kola utkali s Pneuservisem – Bartoušek. S mančaftem honosícím se tímto názvem jsme měli tu čest si kopnout již dva roky zpátky, kdy bezpečnou výhrou v poměru 8:4 jsme se na poslední chvíli zachránili ve čtyřce, ale kdeže ty (před)loňské sněhy jsou! Při pohledu na složení mužstva soupeře muselo být každému nad slunce jasné, že v něm nezůstal kámen na kameni, neb vyjma dvou jedinců, kteří s přimhouřením obou očí se mohli věkem blížit nám, byl zbytek panic vedle panice. Lehce rozhozený byl z věkového rozdílu obou mužstev i pan rozhodčí, jenž se nás před zápasem snažil nabudit slovy „to vám teda nezávidim, že budete muset nahánět tyhle mladý pušky“.

Jak prorocká slova to byla, ukázala následující šedesátiminutovka. Jejímu detailnějšímu popisu bohužel nemá smysl věnovat ani řádku. Za prvé těch událostí bylo tolik, že si je člověk ani při nejlepší snaze nemůže pamatovat. Za druhé kdyby si je náhodou pamatoval, zabral by popis tolik stránek, až by to bylo pro reportážní účely zbytečné. Za třetí je zbytečné se šťourat v hovnech.

Takže ve zkratce. Naprosto „překvapivě“ jsme inkasovali hned z kraje zápasu. Pravda, ne hned v úplně první minutě, ale tak ve třetí, a to po situaci, kdy jsme měli míč zdánlivě v klidu v držení.  Poté jsme zachrápali při soupeřovo rychlé rozehrávce standardní situace, pak...už ani nevím. Každopádně poločas 0:3, ovšem hra jako taková nebyla úplně zoufalá.

Těchto parametrů nabrala až ve druhé třicetiminutovce. Do ní jsme vstoupili posíleni příchodem pana Smůly, jenž nám tak dodal možnosti si vystřídáním aspoň trochu odfrknout, a poločasovým monologem páně rozhodčího, jenž nás v podstatě přemlouval, ať přestoupíme do veteránů, že se nám tam bude líbit. No, těžko říci. Každopádně co se nám líbit nemohlo, bylo dění v druhém poločase. V jeho úvodu to sice chvíli vypadalo na naše ztopoření se, kdy jsme soupeře na jistý čas sevřeli na jeho polovině, ovšem houby z toho, naopak po dalším zaváhání v obraně jsme sami inkasovali. A už to jelo! Naše hra nabrala místy až panoptikálních rozměrů, naopak soupeře začalo zesměšňování gerontů až moc bavit a průser v podobě další prohry v poměru 0:9 byl na světě.

Holt je to těžké. Nemládneme, naopak soupeři k našemu údivu ano. Když se k tomu přidají všemožné absence ze všemožných důvodů, které nám dovolují hrát max s jedním typem na střídání, zúžilo se naše jarní snažení pouze na to, abychom se ctí dohráli sezónu (dá-li se tedy o cti při těch výprascích vůbec mluvit). A po ní? Se uvidí. Ale nelehké rozseknutí, jak z tohoto marastu dál, nás čeká stoprocentně.

Reage boys:

Dacájev – Honza Píč, Bulhar, Lehátko, Paľko Pecho – Teplucha, Michal

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek