REAGE BOYS

Po dvou obstojných výkonech a výsledcích jsme na Mezinárodní den pohřešovaných dětí měli na Mikulově příležitost navázat na tuto naši pidisérii.  Los nám přihrál 5.tým průběžné tabulky - tým s názvem Eden 1999, jenž v sobě kombinuje sympatickou lokalitu a rok, který může odkazovat buď na maturitní ročník, či na rok založení týmu. Tak jako tak, dalo se předpokládat, že oproti jarnímu standardu to nebudou tak ukrutný rybízci, nýbrž jedinci, kteří by se mohli věkem blížit nám (což se následně s přimhouřením oka i potvrdilo).  Apropó my – my se sice na zápas sešli s luxusníma dvouma kusama na střídání, ale ráno v den konání spielu to s námi vypadalo zle nedobře. Míra totiž kvůli přetrvávajícím potížím se zády předčasně odpískal sezonu, Bulhar zmizel v Norsku, Pavel na Moravě, Honza byl nucen se zadřít v robotě...naštěstí Lehátko na poslední chvíli přemluvil chorobu, aby ho pustila na plac, stejně tak Richie vyslyšel našeho volání po černém blanickém rytíři, na němž bude stát celá defenziva, a tak i přes poznámky, že se rozpadne, nakonec přišel (...a nerozpadl se, dílem i díky tomu, že dorazil s bandážemi na obou kolenou, takže z dálky si ho mohl člověk splést s Magicem Johnsonem).

První poločas pak směřoval k tomu, že ona na začátku zmíněná pidisérie bude přetržena. Pravda, soupeř nehrál nic až tak extra, ani v nejmenším se nejednalo o takový kolotoč, na němž nás na jaře povozili chlapci z Unreal Students či Pneuservisu-Bartoušek, ale na nás to v poklidu stačilo.  Chlapci běhali (jaký to šok ve fotbale), vířivým pohybem si otvírali okénka v našich chaoticky působících obranných řadách, případně umně využívali pivota, jenž byl o hlavu vyšší jak většinu času ho strážící Prasátko. Ale dlouhou dobu nic z toho – buď hoši na poslední chvíli narazili na nějakého z našich beků, nebo byl na místě Dacájev. Ale i ten nakonec musel jít v první půli dvakrát sebrat míč do své kasy. Nejprve jsme „překvapivě“ nezvládli situaci, při níž jsme zdánlivě měli míč pod kontrolou, v reálu jsme ho ale jen ideálně přichystali na střelu plešatému špílmachrovi Edenských, poté Michal přehnal svoji aktivitu, kousek za vápnem vyrobil zbytečný přímák a z něj opět onen plešingr nasadil Dacájevovi dudy. 0:2, poločas, a to aniž bychom reálně ohrozili branku soupeře. Ano, jednou se ve 100% příležitosti zjevil pan Smůla, ovšem v ní si vedl tak, jak napovídá jeho příjmení (popletl si nohy...), takže o nějaké hrozbě pro goalieho Edenu nemohla být ani řeč.

Nicméně nezabalili jsme to. Lehce jsme přeskupili své řady, začali si střídání hlídat, aby na pana Smůlu nezbývalo místo akorát tak v útoku, a obraz hry se začal v druhé půli pomalu otáčet.  Ano, soupeř s vědomím dvougólového náskoku působil i nadále sebejistě, ale poté, co z brejku odhadem ve 37.mintě snížil Michal, jenž filigránským dloubáčkem do vinglu zakončil únik nevím koho (filigránským dloubáčkem...normálně se ukopl, stejně jako pan Smůla v podobné pozici v první půli, ale měl prostě kliku), znejistěl i on. Jeho hra začala postrádat přesnost z první třicetiminutovky, naopak my se začali směrem dopředu čím dál tím více osmělovat. Sice to s sebou neslo jisté zanedbávání defenzivy, což resultovalo v celkem velký počet brankových příležitostí Edenu 1999, ale Dacájev ten večer držel jak helvétská víra, takže naše gólové manko zůstávalo neměnné. Když časomíra začala ukrajovat poslední desetiminutovku, přišla klasická situace nedáš – Dostálek. Zahrávali jsme roh, ovšem tak šikovně, že po něm akorát tak následoval soupeřův úprk tří na jednoho. Jaká to klika, že tím jedním byl Martin, jenž zachoval chladnou hlavu, situace se bleskově otočila snad dokonce ve čtyři naše na jednoho jediného beka soupeře a na jejím konci byl Magic Johnson s rukama nad hlavou. 2:2!!! Ve zbylém čase nebylo o hektické situace před oběma brankami nouze. Ale buď si na jedné straně naši šutéři nesrovnali dobře svoje mířidla, takže jejich voleje létaly pánu Bohu do oken, nebo na druhé straně platilo ono tvrzení o helvétské víře (naposledy v posledních sekundách zápasu, kdy Richie podskočil soupeřův nákop a na naši kasu se ze strany hnal onen edenský pivot). Výsledkem tak pro nás byla třetí remíza v řadě.

Díky ní jsme v průběžné tabulce opustili posledního fleka, kam místo nás spadli hoši ze Strašnic. Na první nesestupovou příčku nám pak chybí pouhý bodík a záchrana by tak, i s ohledem na zbývající soupeře, nemusela nakonec být utopií. Však napoví hned příští klání proti 1.FP Praha, které je na tom s námi bodově stejně.

Reage boys:

Dacájev – pan Smůla, Richie, Lehy, Martin – Teplucha, Michal, Martin II

góly: Michal, Richie

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek