REAGE BOYS

Čtvrtek 2.června byl pro nás dnem D v otázce toho, jak budeme nahlížet na jarní sezónu 2016. Po třech bodových zápasech v řadě jsme se v kombinaci s ostatními výsledky naší skupiny vrátili zpátky do hry o udržení, a před zápasem 10. kola s 1.FP Praha byla rovnice jasná – výhra se s ohledem na los rovnala téměř jisté záchraně, plichta by odložila řešení na poslední kolo, prohra se rovnala jistotě sestupu.  Vzhledem ke kvalitám soupeře (stejně bodů jako my, rok a půl zpátky jsme ho pak smázli v suchém triko 6:0) a skutečnosti, že jsme se sešli dokonce se třemi (!!!) lidmi na střídání, nebyl nejmenší důvod mít ze zápasu obavy.

No, a to byla asi chyba. Než jsme se totiž probrali z naší bohorovnosti, tekli jsme o dva góly. Ve 4.minutě totiž player soupeř nevěda, co má udělat s rohovým kopem, napálil míč v nouzi na kasu. K němu sice na bližší tyči Dacájev zaklekl, ale to bylo z jeho strany vše, neb žil v bláhovém domnění, že jde rovnou do autu. Jaké pak bylo jeho překvapení, že míč se mu od tyče odrazil do ruky, od ní dozadu před branku, kde se z ničeho nic zjevil úplně volný player 1.FP Praha, jemuž pak nečinilo nejmenších problémů otevřít skóre zápasu. Když za další tři minuty nechala naše obrana za sebou nikým nepokrytého útočníka a ten se štěstím podruhé propasíroval míč za vyběhnuvšího Rinata, vypadalo to s našimi vyhlídkami na bodový zisk bledě. Ovšem jak bývá zvykem Regín, nechtěli jsme se vzdát tak lacino. Pravda, chvilku nám trvalo, než jsme se z nečekaného úvodu vzpamatovali, ale pak jsme vlastně nějakých 22 minut nepůjčili soupeři míč. Z našeho tlaku jsme však vydolovali „pouze“ vyrovnání, kdy se nejprve trefil Bulhar, po něm Michal. Vedoucí gól, jenž by asi definitivně převážil váhy na naši stranu však ne a ne přijít, maximem byla Bulharem nastřelená spojnice. A tak se minutu před koncem první půle stalo to, na co by si nestranný pozorovatel nevsadil ani zlámanou grešli – 1.FP Praha opět šlo do vedení. To se nám podařilo domrdat standardku u branky soupeře (nevím, jestli roh, aut, či přímák), z ní resultoval rychlý brejk, obstřel vyběhnuvšího Dacájeva, tyč, a dorážka jednoho z dobíhajících protihráčů. Ač do uplynutí první třicetiminutovky zbývalo jen pár sekund, i na tuto nepříjemnost se nám podařilo zareagovat, kdy se po našem autu prosadil z bezprostřední blízkosti Teplucha a do kabin jsme tak šli za nerozhodného stavu 3:3.

Průběžný výsledek nic moc, ale s ohledem na hru jsme byli v klidu. Stačilo dát si bacha na případná okénka v obraně, nebláznit, počkat si na svoji šanci a ono to přijde. Bohužel, nepřišlo. Stejně jako v první půli, i v té druhé jsme totiž z kraje hned dvakrát inkasovali. Nejprve pokořil Dacájeva hroťák soupeře svojí zákeřnou hlavičkou, při níž si trefil rameno, od něhož míč dostal málokdy vídanou rotaci a obloučkem se snesl za našeho zkoprnělého gólmana, poté možná ten samý hráč hodil kufr do Lehyho, jenž ze souboje odlétl jak shnilá hruška, zmocnil se opuštěné meruny a zase nějakou prapodivnou haluzí ji procedil skrz Dacájeva. Protože píšťalka rozhodčího zůstala k našemu údivu němá, 3:5. I v následujících minutách druhého poločasu kopírovalo dění na zeleném pažitu to z poločasu prvního. Soupeře jsme místy doslova přikovali před jeho branku, vytvářeli si jednu šanci za druhou, ale bohužel, hovno z toho. Naprosto jsme vyhořeli v koncovce. A když už se nám po rozehrané standardce konečně podařilo rozvlnit síť za velmi dobře chytajícím brankářem 1.FP Praha, utnul naši radost rozhodčí se zdůvodněním, že teprve krokoval zeď (o což se ho nikdo neprosil...).  Minuty tak marně plynuly, skóre zůstávalo neměnné, naše frustrace naopak rostla. Až nastala minuta 59. a v ní nám definitivně zatlačil oči Fun Din Dung v barvách soupeře, jenž využil zmatků v našem vápně, v němž se jal Lehy s protistranou provozovat sumo či co, a hlavou procedil merunu do naší sítě – 3:6. Třešničkou na dortu pak byla poslední minuta, v níž Dacájev z frustrace sestřelil útočníka soupeře, jenž se na něj od půlky osamocený hnal, ovšem k všeobecnému překvapení zůstal červený kartónek ukryt v kapsičce pana rozhodčího. Prý proto, že už je konec, o nic nejde a nemá tak smysl ještě rozjíždět karetní maryáš.

Po prohře v poměru 3:6 tak už je jasno, sestup do 6.ligy nás nemine. Kdy naposledy jsme takhle nízko učinkovali, o tom i naše anály cudně mlčí. Můj tip je, že se jednalo o jaro 2001. Je to škoda, asi i tak trochu ostuda, ale buďme objektivní – za naše jarní výkony, a je úplně jedno, co bylo jejich příčinou, jsme si nic jiného nezasloužili.

Reage boys:

Dacájev – Richie, Bulhar, Lehy, Martin, Žizi – Sivi, Teplucha, Michal

góly: Bulhar, Michal, Teplucha 

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek