REAGE BOYS

15.září, 20:15, Motorlet, Atlético Dělo SFC B, tak zněly základní parametry našeho druhého klání v podzimní sezoně Hanspaulky. Při sestavování mančaftu jsme na rozdíl od týdne předešlého sbírali jedno potvrzení účasti za druhým, až jsme před začátkem zápasu mohli zahlédnout jev několik měsíců nepoznaný – za lajnou se nám tísnily tři kusy na střídání. V ostrém kontrastu s tím byl pohled na řady soupeře, jenž nedisponoval byť jen jediným hráčem navíc. Optimismu tak bylo v našich řadách více než dost, jediné lehké obavy v nás vzbuzovala akorát dvojice rozhodčích, s nimiž jsme měli ne zrovna ideální zkušenost z letošního jara.

Pak začal zápas a my byli z optimismu rychle vyléčeni. Pravda, z kraje se mohlo zdát, že půjde o kinderspiel. Soupeř vědom si svého početního handicapu se stáhl do obranné ulity, nechal nás celkem v klidu kombinovat, ale houby z toho. Několikrát jsme se sice prokousali až do koncovky, ovšem neobjevily se v ní ty správné kusy, takže reálné ohrožení branky Atlética se limitně blížilo nule. Když jsme se na druhé straně nevyhnuli dvěma selháním v obraně (to šlo nejprve na triko "Honzy Stejskala, tyče nechytám", poté nám, pěkně si po slávisticku zafňukejme, své kvality připomněla rozhodcovská dvojice), ocitla se naše hra v troskách. Stala se statičtější než statickou, nebyli jsme schopni zkrotit míč, natož si na dva metry přihrát, což chlapcům z Atlética hrálo do noty. Zatáhli se ještě víc, jen čekali na naše chyby, a že jsme jim jich nabídli! Bylo jen velikou klikou, že poločasový výsledek nakonec zněl pouhých 0:2 a my tak byli dále hře.

Druhá půle pak nějakých pět minut nabídla nemlich stejný obrázek. Dění na trávníku se však diametrálně změnilo v minutě 35., kdy se do rychlého brejku dostal Gondík a filigránským obloučkem přes vyběhnuvšího brankáře snížil. Tento moment nám vlil elánu do žil a soupeřova obrana najednou nevěděla, kam dřív skočit. Když pak naši drtivou převahu přetavil po rohovém kopu Pavla ve vyrovnávací gól Bulhar, nikdo by si na hráče Atlética nevsadil ani zlámanou grešli. Absolutně se nedostávali do hry, fyzicky evidentně mleli z posledního, až všichni zúčastnění museli nabýt dojmu, že je jen otázkou minut, kdy jim definitivně zatlačíme oči. Leč...vzpomínat na tomto místě legendárního Tomáše Pospíchala by bylo jen mlácením prázdné slámy. Vlastní liknavostí jsme se vrátili do kolejí marnosti z první půle a neprobrali jsme se ani po dvou promarněných loženkách soupeře. Nebylo tedy divu, kdy po naší další lajdáckosti v obranných řadách soupeř v 53.minutě se štěstím procedil míč potřetí za Dacájevovo záda. Poté to byla z naší strany už jen křeč, akorát snad jen dvojstřela Pupíka se dala nazvat šancí. Víc ani prd. Naopak v poslední minutě upravil po sólové akci přes půlku hřiště levý křídelník Atlética na konečných 2:4.    

I v druhém zápase sezóny jsme tak vyšli na prázdno. Těžko říci, jestli zaslouženě, či nikoliv, ostatně na to se ve sportu nehraje. Přestože body s ohledem na kvality a početní stav soupeře nevisely příliš vysoko, za celý zápas jsme udělali jen málo pro to, abychom alespoň jeden urvali.

Reage boys:

Dacájev – Pavel, Bulhar, Lehy, Richie, Žiži – Míra, Gondík, Teplucha

góly: Gondík, Bulhar             

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek