REAGE BOYS

Na den přesně 96 let poté, co byl založen bolševický plátek zvaný Rudé právo, jsme byli nuceni vyrazit na Novoborskou, na jeden z nejhorších placů, na nichž se Hanspaulka v dnešní době hraje. Soupeřem nám byl zatímní leader soutěže, jehož název jen krásně doplňuje onu výše zmíněnou událost z roku 1920 – Víťazný február. Naše řady oproti předešlému týdnu lehce prořídly, kdy jsme byli opět nuceni postrádat pajdajícího vyčpělého shootera Gondíka a k našemu údivu se nedostavil ani Prasátko, přestože se mu hrálo v podstatě za barákem (k tomu Michal trpěl na zubařském křesle, Sivi na dovolené, Chazri ani nevíme kde), ale zase se na nás přišel poprvé podívat Honza Horáček, takže aspoň na papíře nevypadala naše sestava úplně zoufale.

Úvodní desetiminutovka se nesla v opatrném duchu. Oba týmy jako kdyby si teprve zvykaly na nezvyklý povrch, stejně jako na sebe samotné, takže o vzruchu před oběma brankami nemohla být ani řeč. Po jejím uplynutí se ale fotbal rozjel naplno a nutno přiznat, že z kraje za kratší konec tahaly naše barvy. Soupeř měl ve svých řadách dva či tři celkem šikovné, rychlé kusy, které naše těžkotonážní, lehce chaotická obrana naháněla jen s největším vypětím sil.  Pár šancí soupeře se nám sice podařilo ještě přestát, ovšem nešlo mít kliku do nekonečna. Ve 14.minutě tak nebylo divu, že po dalších ze zmatků před naší brankou jsme tekli 0:1. Vyrovnáno však bylo záhy. To se nám podařilo ve vápně Februáru svázat rugbyový mlýn, čehož podle využil Bulhar a svojí šumivkou z půlky, kterou brankář soupeře vůbec nezaregistroval, v minutě 15. vyrovnal. V následujících minutách jsme měli možnost překlopit misky vah na svoji stranu. Do sólového úniku se dostal nejprve Míra, chvilku poté Bulhar, ale oba dva jedinci vyhořeli v koncovce. A tak nebylo divu, kdy udeřilo na straně druhé. Stačila k tomu maličkost – klasický zmatek v obraně zvaný přebírání (či nepřebírání) hráčů a bylo to 1:2. S tímto stavem se již do konce půle nepohnulo, přestože zejména hoši z Víťázného februáru k tomu šance měli. Ovšem když nebyli schopni ani z metru trefit úplně prázdnou branku...

Do druhé půle jsme nevstupovali zrovna v ideálním rozpoložení, tím spíše, že naše početní stavy se snížily o opět velmi dobře hrajícího Míru, jehož pro změnu zradilo lítko. Ovšem dění na trávníku nabralo úplně jiného směru, než by se asi dalo čekat. Na dlouhé minuty jsme soupeře přikovali před jeho branku, míč létal zprava doleva, zleva doprava, zkoušeli jsme to po zemi, vzduchem... Hoši z Víťazného februáru nevěděli kam dřív skočit, mnohdy hasili situaci doslova za pět minut dvanáct, víc než na bezhlavé odkopy se nezmohli. Leč nic z toho, maximem našeho snažení bylo břevno po Bulharově hlavičce. A jak už to tak bývá, udeřilo na straně druhé. Jeden z těch šikovnějších jedinců v barvách soupeře se ve 48.minutě nadechl k útočnému výpadu, my se ho dušínovsky pokusili zastavit akorát tak zlými pohledy, takže nic mu nebránilo natáhnout ke střele, na kterou si sice Dacájev sáhnul, leč nezabránil tomu, aby zaplula pěkně do vinglu -  1:3. V dalších minutách se jelo dál ve stejných kolejích, tj. my soupeře mačkali jako citrón, gólově se však zase prosadil pouze on. 1:4 to bylo v odhadem minutě 57., kdy se panu Smůlovi připletl pod nohy jeden nemotora z Februáru, z čehož resultoval pokutový kop. Onen hoch se sice ještě dožadoval červené karty pro Paľka, leč rozhodčí, ač to byl tak trochu trouba, jeho pláče nevyslyšel. Minutu na to sice protrhl střeleckou smůlu Teplucha, jenž hlavou předskočil vyběhnuvšího brankáře, a snížil tak na 2:4. Ovšem poslední slovo měl opět soupeř. Po trmě – vrmě v našem vápně, pár smolných odrazech, vyplula meruna na zadní tyči před zbloudilého playera Víťazného februáru a tomu již nečinilo potíž v poslední minutě stanovit stav na konečných 2:5.

I po třetím kole tak čekáme na první bodový zisk v této sezoně. Pravda, ač tomu výsledek neodpovídá, neměli jsme k němu tentokrát příliš daleko. Ale bohužel, za posledních pár měsíců jsme se asi natolik rozhodili, že jsme úplně zapomněli vyhrávat. Nezbývá nám však než doufat, že to již brzy zlomíme a naše řady zase pošlapou jak dobře namazaný stroj.

Reage boys:

Dacájev – Fabio, Bulhar, Rafael, Míra – Honza Horáček, Pavel, Teplucha

góly: Bulhar, Teplucha

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek