REAGE BOYS

Na Světový den bez podprsenky (ano, i takový príma den existuje!) nám los 6.kola přivál na ne úplně neoblíbenou Mikulovu tým Sporčesteru City. Hoši sice v zatímním průběhu soutěže ztratili jen dva body, ovšem naposledy jsme po mazáckém výkonu poprvé na podzim bodovali, k tomu když Dacájev rozeslal info mail ohledně účasti, scházelo se mu jedno „ano“ za druhým, až to nějakou dobu vypadalo, že na naše oponenty vyrukujeme s téměř třemi kompletními pětkami, nebylo se čeho obávat. Ovšem jak už je poslední dobou zvykem, nic nebývá až tak růžové. Dopoledne v den zápasu přišla první omluvenka (kotník?) od Gondíka, chvilku poté skrzevá rýmičku od Bulhara, následně ze stejného důvodu odpadl i Lehátko, a když se na pracovní večeři vymluvil i Richard, plus Teplucha avizoval, že dorazí až v průběhu druhého poločasu, vypadalo to, že budeme mít starosti přesně opačné. Naštěstí se poprvé přišli ukázat naše (staro)nové posily malej Honza a Radek Zlatník, takže v okamžiku výkopu jsme disponovali solidníma dvouma playerama na střídání.

S úvodním hvizdem páně rozhodčího se pak na place začal rozehrávat děj, na který v Regínách nejsme příliš zvyklí. Tedy ne, že bychom při našich zápasech nezažili, že jeden tým se snaží prezentovat kombinačním útočným fotbalem, čemuž druhý čelí nasazením na samé hranici únosnosti, zhusta při naplňování hesla „kdo leží, neběží!“ i za ní. Leč tentokrát to bylo poprvé v opačném gardu, kdy my byli tou bitou stranou, což někteří naši trošku starší jedinci nesli s jistou nelibostí. Ovšem rozhodčí se zdál býti silným introvertem, jenž jako kdyby se styděl fouknout do píšťalky a zjednat si na place klid, takže v několika případech nebylo daleko k otevřenému konfliktu. Ale zpátky ke hře samotné. Ta zejména v první třicetiminutovce snesla ta nejpřísnější měřítka, na šestou ligu se dozajisté jednalo o silně nadprůměrné představení. Jen pro nás věčná škoda, že jsme naši aktivitu nepřetavili v góly. Šancí jsme si přitom vytvořili habakuk, ale bohužel, maximem bylo rozezvučení tyče a břevna v rozmezí nějakých pěti sekund. Abychom byli spravedliví, soupeř břevínko také jednou nastřelil, ale jinak herně tahal za kratší konec. Poločasových 0:0 tak ne úplně odpovídalo obrazu hry.

Začátek druhého poločasu se pak dál nesl ve stejném duchu, leč toto utnula minuta 35.. V ní jsme při rozvíjené našeho útoku z neznámých důvodů přišli o míč, borci Sporčesteru se dostali do přečíslení 3 na 2, které bezchybně zakončili střelou po zemi k tyči – 0:1. Po chvilce jsme se však dočkali vyrovnání. Velmi dobře (zejména pro beky nepříjemně) hrající Michal se dostal do rychlého brejku, stihl udělat kličku daleko vyběhnuvšímu brankáři a i přes snahu vracejícího se beka vyrovnal na 1:1. V ten moment jsme se opět dostali nahoru, zatlačili soupeře do defenzivy, ovšem soupeř nás již nepouštěl zdaleka tolik do koncovky, jako v poločase prvním. Sám pak využíval i sebemenší příležitosti k ohrožení naší branky, k čemuž jsme mu sami napomáhali naší otevřenou hrou a za níž jsme nakonec i pykali. Nejprve se z otočky obdobně jako pivot v házené prosadil na hranici vápna jejich hroťák, poté z dorážky uspěl proti Dacájevovi nějaký pravděpodobně vzdálený bratranec „reage“ legendy páně Medvěda v barvách City, a již na 1:4 upravily po našem zaspání při rohovém kopu růžové kopačky. I tak jsme to nezabalili, až do posledního hvizdu se snažili o korekci skóre, ale na víc než 2:4 jsme se nezmohli. To se poprvé trefil v našich barvách Radek Zlatník, jenž dělovkou do vinglu potrestal penaltový zákrok, jímž byl ve vápně složen pan Smůla.

Trošku pešek. Soupeř byl asi zatím jasně nejlepším, s nímž jsme se letos na podzim utkali, ale alespoň bod jsme si ze zápasu odnést měli. Asi i díky přítomnosti malýho Honzy a Radka Zlatníka jsme odehráli jeden z nej zápasů posledních let, ne-li ten úplně nejlepší, co se fotbalovosti týče. Ale ta koncovka... Na druhém konci hřiště pak lze určitě litovat absence komplet defenzivních řad. Dá se totiž předpokládat, že v některých obranných situacích by si vedli přece jen trochu zkušeněji, borce Sporčesteru by byli schopni počastovat pár křemičitými zákroky a v neposlední řadě by jejich průměrná výška 1,95 metru působila trochu hrozivěji než 1,20 metru i s postelí, kterou disponoval jejich záskok. Ale co už. Pokud se nám na tento výkon podaří navázat ve zbytku soutěže, body stoprocentně přijdou.

Reage boys:

Dacájev – Honza Píč, malej Honza, pan Smůla, Míra – Michal, Pavel, Radek Zlatník, Teplucha

góly: Michal, Radek Zlatník    

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek