REAGE BOYS

Týden po našem velmi dobrém fotbalovém představení, kterým klání se Sporčesterem bezesporu bylo, jsme vyrazili do Záběhlic na špíl, na nějž se zejména malej Honza těšil. Důvod? Prostý – 1.FC Kamarádi, přiteplalý to název našeho soupeře (nicméně buďme soudní, ono Reage boys má také k ideálu daleko). Sestava se početně dávala dohromady lehce, kdy přes jisté absence jsme nakonec disponovali celými čtyřmi borci na střídání.  

První poločas, co se průběhy hry týče, se odehrával v jakýchsi vlnách. Prvních deset minut jsme otěže zápasu pevně třímali my, mezi desátou až dvacátou minutou soupeř, poslední desetiminutovka pak byla opět v naší režii. Z této houpačky resultovalo naše poločasové vedení v poměru 4:1. Nejprve se dvakrát trefil navrátilec do sestavy Gondík, jenž nejprve šel důrazně za padajícím listem snášejícím se před soupeřovu kasu, poté promluvila jeho pravačka (možná levačka, těžko si to pamatovat). Za pár minut nám připomněl i svoji další libůstku - pokus o patičku na půlce při našem rodícím se přečíslení, ze které vyplynulo přečíslení Kamarádů a první fík v Dacájevovo síti. Dvoubrankové vedení nám pak vrátil právě Dacájev, jenž, jsa po čase opět vyzván Bulharem, aby si kopnul přímáček jako dělaný pro leváka, dostal za pomoci clony bránících hráčů míč do sítě své protistrany. A ještě do poločasového hvizdu se opět trefil Gondík a završil tak svůj hattrick. Vedení o tři branky vypadalo celkem bezpečně, ale tento stav rozhodně neodpovídal předvedené hře obou týmů. Bylo to „jen“ o naší efektivitě (či  Kamarádů neefektivitě, záleži na vůli každého soudruha, k čemu se přikloní).  

Že ještě zdaleka není hotovo, o tom jsme se začali přesvědčovat hned od úvodních chvil druhé třicetiminutovky. Soupeř ještě víc vysunul svůj presink, čímž v kombinací s naší kulantně řečeno sníženou mobilitou přivozoval naší rozehrávce panické stavy. Že bychom udrželi míč na svých kopačkách po dobu byť jen desíti sekund, to bylo povětšinou zhola nemožné, naše hra se tak pohříchu omezila na pouhé nakopávání kamsi dopředu, do relativního bezpečí pro naši branku. I tak jsme ji však neuchránili od pohromy. Stačilo k tomu zachrápnout při zdánlivě neškodném vhazování ještě na soupeřově polovině, ťuk – ťuk a Dacájev šel podruhé lovit míč ze sítě. To, i s přihlédnutím k dění na trávníku, již zavánělo lehkým průšvihem, neb co jsou v Hanspaulce dva góly?! Naštěstí v ten moment nám podalo pomocnou ruku zaváhání jednoho ze soupeřovic beků, jenž tak dlouho otálel se svým odkopem od branky, až ho dostal pod tlak napadající Michal, a po tzv „gólu z půlky“, na nějž byl v minulosti specialistou legendární Iwan, jsme měli zpět třígólové vedení. Ale ani za tohoto stavu ještě nebylo vyhráno. Soupeř se totiž nevzdal, pořád do toho šlapal naplno a po chvilce se dočkal odměny za svoji aktivitu. To se útočník Kamarádů odvážně pustil mezi naše dvojčata Fabia s Rafaelem, a protože mu nechyběla ani rychlost s šikovností, bylo to opět o v uvozovkách pouhé dvě branky. Jistotu plného bodového zisku nám tak dala až trefa Bulhara z 55.minuty. Ten využil momentu, kdy Žiži po našem autu vytvořil s obrannými řadami soupeře ragbyového raka a opuštěný míč poslal bezpečně do vinglu. Poslední slovo však přece jen patřilo soupeři, který využil lemplovského Dacájevovo výhozu a následných x odrazů míče, a upravil skóre na konečných 6:4.

No, tolik potřebné body máme. Ovšem buďme upřímní (někdo by spíš použil termín kritičtí), upletli jsme z hovna bič. Jaký to paradox - fotbalově jsme byli na míle vzdáleni našemu výkonu z minulého týdne, stejně jako asi nebude daleko od pravdy konstatování, že playeři z Kamarádů se prezentovali značně kvalitnějším výkonem jak Sporčestr. Jenže zatímco před týdnem jsme zůstali bodově na suchu, teď jsme brali body dva.

Reage boys:

Dacájev – Fabio, Bulhar, Rafael, malej Honza, Richie – Gondík, Michal, Radek, Teplucha

góly: Gondík 3, Dacájev, Michal, Bulhar

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek