REAGE BOYS

V den, na který připadal svátek Fešáka Huberta, jsme se posilněni dvěma výhrami v řadě s optimismem vydali na Zákostlení. Ano, toto hřiště nám svými rozměry hraničícími s letištěm již dvakrát moc nesedí, ovšem posledně jsme na něm vyhráli, tak nač mít obavy?! Nota bene když nás čekal jakýsi ALT 1.AK – sice třetí mančaft průběžné tabulky, ovšem také mančaft, jehož výsledky při důkladnějším zkoumání působí kulantně řečeno nepřesvědčivě.

Že ne vše bude ideální se začalo klubat cca dvě hodiny před výkopem, kdy skrzevá rýmičku vypadnul ze sestavy šutér Gondík. Po příchodu na místo určení se nám pak dostalo informace o absenci Pavla, a když se nakonec neukázal ani Radek, jak ostatně naznačoval již minulý týden, byl optimismus ten tam. A tím spíš, že hned první akce zápasu skončila gólem v naší síti. Hoši z ALTu si párkrát vyměnili míč, ten se dostal k ex-erecticovi Kozďovi, jenž nikým neatakován napřáhl ke střele, a tu Dacájev zaznamenal až když mu za zády plácla do sítě...0:1, jak jednoduché. Vstřelený gól vnesl na kopačky soupeře klid. V klidu a s chutí kombinoval, nevynechal jediné příležitosti k ohrožení naší branky a na druhé straně neměl nejmenších potíží zachytávat naše útočné pokusy, jež v 96% případů spadaly do kategorie „naivní“. Poločasových 0:1 pak bylo pro nás ještě skóre milostivé. Zatímco ALT si za prvních třicet minut šancí ke skórování vytvořil celou řadu, my snad jen jednu jedinou, která stála opravdu za zmínku – pumelenici Lehyho z pravého křídla, kterou góloš ALTu s námahou vyrazil na roh. Apropó rohy – těch jsme zahrávali vysoce nadstandardní množství, ovšem jejich exekuce byla oproti zvyklostem naprosto darebná.      

Druhý poločas pak bohužel do hry žádnou změnu nepřinesl. Tedy přinesl – tu ve skóre, jež do 45. minuty narostlo až na hrozivých 0:4. Nejprve jsme za sebou zapomněli hroťáka soupeře, jenž zoči-voči Dacájevovi trošku se štěstím protlačil míč do naší sítě, poté naše obranné řady jen imitovaly skutečnost, že jsou obranné, z čehož resultoval druhý Kozďův gól v zápase. Desetiminutovku zoufalství pak završil další blackout v naší defenzivě, po němž si útočník ALTu v klídku obhodil Dacájeva a střelou do prázdné dal definitivní pojistku na zisk dvou bodů pro svůj mančaft. Až v nějakých posledních desíti minutách jsme začali předvádět něco, co by aspoň lehce stálo za zmínku.  Ovšem bylo už příliš pozdě na to, abychom s výsledkem zápasu něco kloudného udělali. Pravda, v minulosti se nám to i povedlo, leč to už je nějaký ten pátek a to byl herně úplně jiný mančaft. Teď nám naše zvýšená aktivita stačila jen na kosmetickou korekci skóre, kdy se po rychlé kombinaci dostal do brejku Míra a pod vyběhnuvším goaliem ALTu zaznamenal náš čestný úspěch.

Bohužel, tento spiel jen podtrhl, jak na tom současné Regíny jsou. Naše produkce až příliš závisí na (ne)účasti některých jedinců, pohříchu těch, kteří byli zmíněni z kraje této reportáže jako absentéři. Pokud leží tíha zápasu výhradně na oldskůl Regínách, ruku na srdce, výsledkem je jen přehlídka nefotbalovosti a všech s ní spojených jevů, co v dnešní době nestačí snad už ani na sedmou ligu.

Reage boys:

Dacájev – malej Honza, Bulhar, Fabio, Rafael – Honza, Michal, Teplucha, Míra

gól: Míra

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek