REAGE BOYS

10. kolo nám letos na podzim netradičně připadlo na státní svátek (17.listopadu). To se lehce odrazilo na naší skvadře, do níž drobně zasáhlo i zranění, stejně jako výprava našeho nejmenovaného kamaráda do rodné Nigérie, kam se vydal pumpnout maminku o nějaké ty dolary. I tak naše sestava vypadala na papíře velmi solidně. Za soupeře nám los přihrál !nBev Tigers, tým složený dle všeho ze všech možných národností světa, jen ne té české. Když jsme hochy viděli tři týdny zpátky na Mikulovce, tak jsme si v hlavě mysleli něco o kinderspielu. Když jsme však dorazili na zrekonstruovanou Pražačku a tam viděli se již dlouhé minuty před výkopem poctivě rozcvičovat statné mladé jonáky, kteří s onou sestavou z Mikulovy měli pramálo společného, bylo jasné, že bodový zisk, jenž se s ohledem na vývoj v tabulce stal pro nás nezbytností, takovým kinderspielem zase nebude.

Úvod zápasu tomu dal plně za pravdu. Soupeř se do nás pustil, že jsme nevěděli, kde nám hlava stojí. Všude jsme byli ne o krok, ale o dva později, nestačili jsme na soupeře v osobních soubojích, o kombinaci, držení míče ani nemluvě. Nebylo tak příliš divu, že se dění na trávníku bleskově promítlo i do skóre. První šanci !nBevu, kdy Dacájev místo toho, aby zareagoval na rodící se brejk soupeře, pozoroval dění na okolních hřištích, jsme sice s klikou přežili, tu druhou však již nikoliv. Na naší polovině jsme při rozehrávce zbytečně přišli o míč, toho se zmocnil player se jmenovkou De Pauw na zádech a proti jeho přízemní střele na vzdálenější tyč byl Dacájev bezmocný. 5.minuta, 0:1. Pět minut na to jsme kopali roh, ovšem jak už to tak bývá, jeho výsledkem byl jen druhý gól v naší síti. Prvotní nebezpečí v podobě bleskového protiútoku soupeře se nám sice podařilo ještě ustát, ovšem s jeho pokračováním jsme si již neporadili, přestože jsme byli v početní převaze (3 na 2). 10.minuta, 0:2 a nikdo by si na nás nevsadil ani zlámanou grešli. Ještě nějaký čas se hra odvíjela ve stejném duchu, leč my se začali pomaličku polehoučku herně chytat a to za pomoci takových berliček, jako byl z frustrace plynoucí žlutý faul malýho Honzy doprovozený verbální kontroverzí, či boční tyč nastřelená Bulharem. Do zápasu nás pak definitivně vrátila penalta, kterou pozorný pan rozhodčí nařídil za ruku beka !nBevu odhadem ve 20.minutě. Pravda, byl to ukázkový příklad toho, co by se již nějakých osm či devět let pískat nemělo (nastřelení si vlastní ruky skrzevá nešikovnost), ale na to v danou chvíli sral pes. Se střelou ze značky pokutového kopu si pak brilantně poradil Bulhar (hůř kopnul pětku snad jen Lehy blahé paměti v Zimním poháru na Hagiboru) a snížil na 1:2. Po dalších pěti minutách bylo dokonce vyrovnáno a to po střele Gondíka (tato informace jistá není, usuzováno je jen díky jistým indiciím), které se původně jala ohrozit maximálně tak přilehlý bufet, ovšem šikovně se do její trajektorie přimotal pan Smůla a filigránskou tečí zaznamenal svůj první (a aniž by ho člověk chtěl podceňovat, tak pravděpodobně i poslední) podzimní gól. 2:2, půle.

Před zahájením druhé třicetiminutovky proběhla menší taktická porada, při níž se snažil Honza Horáček svými radami korigovat naši hru, co se rozehrávky týče. Nechápavé obličeje však hovořily za vše. I v druhém poločase jsme tak pokračovali v duchu, jak jsme končili ten první, což nakonec nebylo až tak na škodu. A protože ani borci !nBevu nechtěli snížit laťku, kterou si ohledně fotbalové produkce nastavili v prvních třiceti minutách, byla servírována fotbalovým příznivcům, kteří toho večera na Pražačku dorazili v počtu nula, v pravdě chutná krmě. Tato ze všech zúčastněných nesedla jen Gondíkovi, jenž pravděpodobně nebyl příliš kompatibilní s nasazeným tempem a v průběhu druhé půle se s výmluvou na křeče vytratil za čáru. Konec zápasu se kvapem blížil, na ukazateli i přes šance na obou stranách stále svítilo nerozhodných 2:2. Místo toho, aby se oba týmy spokojily s dělbou bodů, jak bývá v této situaci obvyklé, však sympaticky ještě přiložily pod kotel ve snaze urvat vítězství na svoji stranu. Křemičitý souboj střídal křemičitý souboj, útoky se přelévaly ze strany na stranu, ale nic z toho. Maximem našeho snažení byly jen dvě střely do boční sítě od Míry a Honzy Píče, plus pár (ano, opravdu myšlen pár) nedotažených přečíslení v poslední minutě zápasu, soupeř pak byl nejblíže vítěznému gólu při dorážce shootera De Pauwa z 55.minuty, na kterého doslova zívala prázdná branka, nicméně na zemi se válející Dacájev stačil na poslední chvíli pohnout svou levou hnátou, od níž se odrazila meruny do bezpečí.

Po plichtě 2:2 jsme si tak na své konto připsali jeden bodík, jenž pro nás v nelehké situaci znamená jediné – v posledním kole nás nemusí zajímat výsledky našich soupeřů v boji o udržení, pokud sami uspějeme za dva body, záchranu máme jistou.

Reage boys:

Dacájev – pan Smůla, Bulhar, malej Honza, Honza Horáček, Honza Píč – Gondík, Michal, Míra

góly: Bulhar, pan Smůla

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek