REAGE BOYS

5. února, tudíž v den, na který např. připadají narozeniny jedněch z největších simulantů (a latentních homoklád) současné kopané Ronalda a Neymara, nás čekal poslední zápas základní skupiny Zimního poháru proti nám dobře známé Morové ráně. Situace před spielem byla nad slunce jasná – my na prvním místě s plným bodovým ziskem, soupeř za námi s odstupem jednoho bodíku, tudíž se jednalo o přímý zápas o první flek, k němuž nám stačila plichtička pouhá. Leč nelze s klapkami na očích vidět jen a pouze ono lákavé vítězství ve skupině, je třeba na celou věc nahlížet v trošku širším záběru. A tak nešlo nedojít k jinému závěru, že abychom si v poháru co nejvíce kopli, není příliš taktické postupovat z prvního místa. Tudíž před výkopem zněl úkol jasně – prohrát! Bohužel, při předzápasových debatách jsme zjistili, že podobně smýšlí i soupeř, a tak špíl nabral lehce komických kontur.

Byl-li zápasu přítomen nezainteresovaný jedinec, a že tam pravděpodobně dva až čtyři UK pozorovatelé byli, asi by na průběhu celé šedesátiminutovky nic podezřelého neshledal.  Ano, koukat na to i guru defenzivního fotbálku Míša Bílek, měl by výtek popsán celý poznámkový blok, ale na Míšu sere pes, že ano, fotbal se hraje kvůli gólům. V první půli padly čtyři, po dvou na obou stranách. Nejprve se poprvé v poháru po brilantní kombinační akci trefil Michal, na což reagoval soupeř hned dvěma kusy, na poločasových 2:2 pak srovnala naše další letošní prvnička Lehy, jenž si jako velmi odvážný jedinec naběhl do vápna na jurkemikovku z dílny páně Kolkise a proti jeho teči byl gólman Morové rány bez šance.

Rozhodnout tak musela půle druhá. Když časomíra ukrojila 40.minutu, vypadal svět růžově. Soupeř se ani nemusel moc snažit a na ukazateli skóre totiž svítilo 2:5 v náš neprospěch. Abychom si nezkazili dojem z jinak velmi vydařené základní skupiny nějakým debaklem, snížili jsme v následující desetiminutovce po gólech Čutky a Zachyho na 4:5, ale jak se neslo našimi řadami, není třeba zase až tolik jančit. Ovšem jistota je jistota, a tak naše obranné řady vystřihly další přímo učebnicové zaváhání, jež by Míšu Bílka přivedlo do mdlob, po němž Morová rána zvýšila na 4:6. Do konce zápasu již mnoho nezbývalo, krása! Pravda, chvilku na to malej Honza využil Lehyho clony a perfektním obstřelem korigoval na 5:6, ale nikdo to nepovažoval za nějakou komplikaci, zápas jsme měli plně pod kontrolou. Když do vypršení normální hrací doby zbývalo pouhých 30 sekund, ukázalo se, v jakém bludu jsme žili!!! Člověk vlastně ani neví, jak se to celé seběhlo, ale to nakonec není podstatné. Zkrátka v tomto čase se nám vymkl kontrole jedinec, jehož měl do té doby (i přes jedno zaváhání) plně pod kontrolou zbytkový alkohol z předešlého večera, až byl dotyčný opakovaně podezírán, že se musel před polednem stavit ještě v nějakém nonstopíčku. Ano, Čutka. Hoch  snad z dorážky čísi střely vyrovnal na 6:6 a my šli do vývrtky. Marný byl jeho provinilý výraz a výmluvy, že to prostě nešlo nedat. Šlo, kurva, šlo!!! Ostatně vždyť nám to předtím i sám opakované dokázal!

Po závěrečném hvizdu rozhodčího tak bylo na Pražačce cítit z obou mančaftů takové to pičo. Morovou ránu zajisté na jednu stranu štvalo, že nevyhráli základní skupinu, na stranu druhou je však muselo těšit, že se v play-off poháru vyhnou dle všeho našim UK kamarádům sdružujícím se pod názvem Dynamo. No a my to měli přesně v opačném gardu. Každopádně výhra ve skupině, v níž jsme měli být papírově druhým nejslabším mančaftem, je vskutku ocenitelný počin, stejně jako naše posunutí se na 46. příčku v historické tabulce Zimního poháru. A následné pla-off? V němž se může stát už všechno.

Reage boys:

Pavel od Čutky – Zachy, malej Honza, Lehy – Michal, Kolkis, Čutka

góly: Čutka 2, Lehy, Zachy, malej Honza

Obrázky k článku

Lehy se omlouvající

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek