REAGE BOYS

Týden po smlsnutí si v přípravném klání proti ochotníkům ze Slavoje Zlonín nás čekal první ostrý spiel podzimní sezóny H´paulky. A tak jsme se na Den otevřených dveří památek v České republice vydali v plné síle na osmou hodinu večerní na Pražačku, kde letos odehrajeme gró našich zápasů. Soupeřem nám byla jistá Tuscarona 03, s níž jsme se doposud neměli tu čest utkat. Výjimkou byl dle všeho pan Smůla, jenž se místo zodpovědného předzápasového rozcvičení věnoval objímání se a družnému hovoru s hráči soupeře, tj. věci, kterou vidět jako trenér takový Roy Keane, okamžitě pošle dotyčného do kabin s tím, že už nemusí chodit. Holt dnešní mládež má jiné (ne)mravy…

První třicetiminutovka pak příliš fotbalové krásy nepobrala. Oba týmy se předháněly v nepřesnostech, vyměnit si tři či čtyři přihrávky po sobě se jevilo být nepřekonatelným problémem, v případě některých jedinců jím pak byl už samotný základ v podobě zpracování míče. Jediné, co nešlo zúčastněným upřít, bylo nasazení, leč chtít toto vydávat za nějakou cnost, to snad ne. Nejsvětlejším okamžikem poločasu tak byla pumelenice navrátilce do naší sestavy Lehyho z přímáku z úctyhodné vzdálenosti, po níž gólmana Tuscarony pálí dlaně ještě teď. Odborníci přes kulturu pohybu pak ještě na nejsvětlejší moment chtěli nominovat pád páně Pupíka v okamžiku, kdy měl nikým neatakovaný přebírat přihrávku, leč dopisovatel Sovětského sportu si takovýto moment z prvního poločasu nikterak nevybavuje, takže to budou zajisté jen taková ošklivá, neřkuli až falešná slovíčka (narozdíl od poločasu druhého, kdy repete tohoto zdařilého kousku viděl na vlastní kukadla).

Druhý poločas byl pro nezaujatého diváka přece jen zajímavější. Pravda, fotbal pořád tak trochu plakal, ale o jistý vzruch v obou vápnech nebyla až taková nouze. Ovšem slovy Pepíka Csaplárů nekvalita obou týmů v koncovce byla až do očí bijící. Výjimkou byly jen dvě situace, rovnoměrně rozložené na obě strany. Nejprve v odhadem 40.minutě náš nejmenovaný kamarád s iniciálami MH po laciné ztrátě míče na vlastní půlce úplně vypustil následný souboj a prokombinovat se do úspěšné koncovky už nedělalo borcům z Tuscarony velký problém. Na tento gól se našim barvám podařilo odpovědět po nějakých desíti minutách, a jaký to div, že po standardce. Gondík z rohového kopu načechral míč na Bulhara a bylo vyrovnáno – 1:1. Do závěrečného hvizdu rozhodčího se s tímto skóre již nehnulo, přestože zejména šance Michala, kdy dával míč do zdánlivě prázdné brány, v níž se však v hodině dvanácté zákeřně zjevily ruce gólmana soupeře, po gólu vysloveně volala.

Sezónu jsme tak začali ziskem bodu, a to bodem zaslouženým. Soupeř sice nepatřil k žádným zázrakům, ovšem to my také ne. Směrem dozadu hra ještě šla, ovšem směrem dopředu byla naše produkce veskrze žalostná. Uvidíme, nakolik se to zlepší v dalších zápasech, ovšem v odborných kruzích panuje při důkladné znalosti našich schopností, či spíše neschopností, skepse.

Reage boys:

Sivi – Fabio, Bulhar, Rafael, Nekvápko, Míra – Gondík, Michal, Teplucha

gól: Bulhar

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek