REAGE BOYS

Na Mezinárodní den trpaslíků nás na Pražačce čekal poslední spiel jarní sezóny, jenž se dal zároveň nazvat i spielem pětiletky. Důvod? Prostý! Po pěti letech jsme zase mohli postoupit o soutěž výš. Karty se před zápasem zdály být rozdány jasně – v podstatě domácí hřiště, za námi šňůra pěti výher v řadě, jež nás vynesla na první místo v průběžné tabulce, soupeř plácající se na hraně (ne)sestupu. A další, zejména v českém prostředí interesantní informace, vzešla z předzápasová kalkulace, jejímž výsledkem bylo, že plichtička skýtá našim barvám jistotu postupu a zároveň soupeři (Švárnym šuhajúm) jistotu nesestupu. Z ideální sestavy, na jejíž vrub šlo ono průběžné první místo, jsme sice byli nuceni postrádat Míru (teambuilding) a Čutku (asi příprava na další učinkování v AZ Kvízu), ale s ohledem na výše řečené se to zdálo býti malicherným detailem.

Leč pravda leží na hřišti a ta tentokrát byla k našim řadám nemilosrdná. Hned od úvodního hvizdu se nám nedařilo navázat na naše nedávná, fotbalově v jádru kvalitní vystoupení. Naše kopačky opanovala nervozita, neklid, nepřesnost, nerozhodnost, což společně s absencí pohybu vedlo k tomu, že soupeř, třebaže na tom také nebyl kdovíjak ideálně, byl herně zkrátka lepší a výhru v konečném poměru 5:3 si plně zasloužil.

A jak se to všechno semlelo? Úvodních deset minut to byla taková oťukávačka. Soupeř byl aktivnější, ovšem efekt jeho mírné převahy se limitně blížil nule. V minutě 10. si však na pas beka Šohajů za naši obranu naběhl Lehy a zkoprnělému Dacájevovi típnul sérii neprůstřelnosti na nějakých 153 minutách. Poté se dlouhé minuty na place nic interesantního nedělo, ale úplný závěr první třicetiminutovky to přihlížejícím plně vynahradil. Nejprve totiž v 29.minutě po Bulharovo přiťuknutí hlavou vyrovnal Michal. Pravda, koncovka to byla trochu toporná, ale na to sere pes – vyrovnal a my drželi postupových 1:1. Jenže hned po minutě bylo zase vše jinak. Švárni šuhaji v počtu dvou podnikli v pravdě zdrcující brejk do naší obrany čítající čtyři jedince (někdo říkal, že tři, ale to na podstatě věci nic nemění), na jehož konci stálo zakončení do naší brány a odstartovali tak příval vulgarit z úst nejmenovaného jedince, jenž se nesl Pražačkou po celou přestávku.

Druhá půle? Žádná změna, pokud tedy za ni nebudeme považovat to, že nám po uplynutí desíti minut soupeř po dalším zaváhání obrany odskočil na dva góly. Na tento gól jsme byli schopni zareagovat, kdy nás hlavička Bulhara dostala ve 45.minutě soupeři zase na dostřel. Ale po dalším stěží pochopitelném selhání obranných řad bylo během mžiku vše zpátky ve starých kolejích. Ke cti nám slouží, že jsme nesložili zbraně a dál se prali o úspěšný výsledek. Ale ten den nám jako týmu prostě chyběla kvalita. Ta individuální, Gondíkova, sice ještě pět minut před koncem přinesla snížení a my tak dál mohli doufat v zázrak, kterým by bod z tohoto zápasu opravdu byl. Ale zázraky se holt nedějí na počkání. V poslední minutě pak Šuhajové definitivně zatlačili oči našim postupovým ambicím. Jejich hroťák se dostal k opakované střele a stanovil konečné skóre na 3:5 v náš neprospěch.

Inu nebylo to dobré. Čert vem postup, jenž nám díky této prohře vyletěl komínem. Ale naše produkce byla ve všech směrech strašidelná a bezpochyby se zařadila do Hall of Shame Regín. Ovšem netřeba zas z toho dělat nějakou tragédii. Sice jsme jaro nezakončili zrovna nejlepším způsobem, ale v souhrnu lze na něj nahlížet veskrze pozitivně, a to jako na jednu z nejpovedenějších sezón za poslední roky (docházka, výsledky, výkony…).

Reage boys:

Dacájev – Fabio, Bulhar, Rafael – Gondík, Michal, Adam

góly: Michal, Bulhar, Gondík

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek