REAGE BOYS

Na den přesně 80 let poté, co na sjezdu NSDAP v Norimberku byl Áda hubatý směrem k ČSR, za což byl následně po zásluze potrestán, jsme vyrazili do Vysočan na Zákostelní, abychom se v zápase 2. podzimního kola utkali proti nám dobře známým Hlavonožcům na niti. S nimi jsme se za poslední dva roky utkali dvakrát – dvakrát jsme zvítězili, dvakrát jsme v zápase s nimi nedostali ani gól, dvakrát to byl celkem emotivní zápas. Takže do třetice všeho dobrého??? No…jistou dobu to vypadalo, že asi ne, neb se vůbec neslezeme. Když totiž rozhodčí avizoval, že do konce čekačky schází pouhých pět minut, motali jsme se po zeleném pažitu v počtu neopravňujícím k zahájení zápasu – přítomen byl Dacájev, Boši, Bulhar a Gondík. Poté se sice v dáli zjevila figura Tepluchy a nám na okamžik spadl kámen ze srdce, ovšem jistá úleva nám nevydržela příliš dlouho, neb hoch se zašil kdesi v kabinách a ne a ne z nich vylézt. Naštěstí v mezičase dorazil Adam a tak jsme v počtu 4+1 mohli jit na to!

Cca. pětiminutové oslabení o jednoho hráče v poli jsme přežili bez úhony. Soupeř sice trochu tlačil, ale opravdu jen trochu. Jen co se však do hry zapojil Čutka, který dorazil s úvodním hvizdem páně rozhodčího, a do provozního stavu se dal výrazně dřív jak Koudy, jsme poprvé inkasovali. Nějak jsme nezvládli bránění kolem našeho vápna, z něj resultovala střela, k níž si Dacájev po vzoru „Honzy Stejskala, tyče nechytám“ jen kleknul, ovšem onen zákeřný kus kovu místo toho, aby odrazil míč zpátky do pole, si ho srazil do branky – 0:1. Když jsme v minutě 10. propadli při vlastním rohu a Hlavonožci z bleskového brejku pohodlně zvýšili na 0:2, neználci by mysleli, že je s námi ámen. Ovšem Regíny jsou zkrátka Regíny! Ne tedy, že bychom přeřadili na vyšší rychlostní stupeň, na to se nám přece jen některých ne nepodstatných atributů nedostává. Ale dál jsme si hráli tu svoji hru, v poklidu si čekali na šance a ony přišly. V 16.minutě se nám pak po kvalitním napadání Bošiho prvním ofiko fíkem AZ kvíza podařilo snížit a čtyři minuty před koncem první půle po ne nepodobné situaci dokonce vyrovnat Adamem. Půle zaslouženě 2:2, kdy poté, co se nám podařilo Čutyho gólem dostat soupeři na dostřel jednoho gólu, jsme dění na hřišti naprosto dominovali.

V druhé třicetiminutovce se však obraz hry krapet změnil. Soupeř, jenž ke konci prvního poločasu vypadal, jako kdyby odešel fyzicky (což by bylo vzhledem k jeho věkovému a fyziognomickému složení překvapením…), výrazně přidal ve své aktivitě. Ta měla za následek trvalou herní převahu Hlavonožců, jež se však naštěstí pro nás neodrazila ve skóre. Když pak časomíra na Zákostelní začala ukrajovat poslední desetiminutovku spielu, začali jsme vystrkovat růžky i my. Nejprve jsme sice pár náznaků nedotáhli díky vlastní kopytoidnosti do zdárného konce, v jednom případě Bošiho střele vystavilo stopku břevno soupeřovo branky. Poté však přišla naše silná zbraň v podobě rohu, po němž využil Bulhar váhavosti soupeřových obránců neschopných uklidit do bezpečí ve vápně se potulující míč, a najednou jsme vedli. 3:2! Ve zbytku času, kterým byla nějaká osmiminutovka i s nastavením, to pak byla hra na jednu branku, a to tu naší. Ovšem soupeřovy kopačky ovládl neklid, jenž v kombinaci se silnými emocemi, jež v průběhu času vybublaly na povrch, měl za následek to, že jsme tento časový úsek přežili bez úhony.

Emoce opanovaly Vysočany i po závěrečném hvizdu rozhodčího, ovšem již bez naší účasti. My jsme se spokojeni uklidili do kabin / přilehlé knajpy s totálně vylitou obsluhou a v klidu si vychutnali zisk prvních podzimních bodů.

Reage boys:

Dacájev – Gondík, Bulhar, Čutka, Teplucha – Boši, Adam

góly: Čutka, Adam, Bulhar

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek