REAGE BOYS

15.září 2021, tj. v den, na který připadalo pěkně kulaté 1100. výročí uškrcení Svaté Ludmily, jsme zavítali na Pražačku, abychom se proti pro nás neznámému týmu The Hamptons pokusili odčinit minulotýdenní rychtu od Misch Masche. Co čert nechtěl, jak se zápas blížil, začal nám odpadat jeden hráč za druhým – budějičák Čutka, pan Smůla musel do roboty, Koudy si z prvního zápasu odnesl zčernalý prst bo co, Adam zase rýmičku z toho, co to bylo za fičák. Čtyři kusy mínus, na straně plusu pak byly tři Dacájevovo kusy ze Spořky. Ovšem nakonec nebyl schopen dorazit ani Sivi, což znamenalo, že po dvou letech si zase mezi tři tyče stoupnul Dacájev a chudáky v poli čekala 60 minutová šichta bez střídání. A soupeř? Zase nějací šikovní rybízci s téměř dvěma pětkami na hraní.

První desetiminutovku jsme pak odehráli dokonce jen se čtyřmi playery v poli, neb Míra uvízl kdesi na cestě. Po celou tuto dobu jsme se sice víceméně jen bránili, ale kein problem - zaprvé se aspoň stačil Dacájev náležitě rozchytat, zadruhé i při tomto našem početním deficitu jsme se neuchylovali k legendárnímu prešovskému betonu, nýbrž snažili jsme se při sebemenší možnosti vyrazit do rychlého protiútoku. Míra naskočil, my si užívali „dlouhých“ minut s vyrovnanými silami na place, ovšem chvilku před tím, než rozhodčí odpískal za bezbrankového stavu uplynutí první třicetiminutovky, natáhl si při střele zadní stehenní sval výborně hrající Gondík. Další komplikace byla na světě, ovšem dotyčný se naštěstí kousnul a i za častého pajdání v zápase pokračoval.

Ani v druhém poločase se obraz hry příliš neměnil. The Hamptons byli o něco aktivnější, ale veškeré jejich útočné snažení se rozbíjelo o naši perfektně fungující defenzivu. My pak hrozili převážně z brejků, ovšem ani nám se nedařilo se skóre zápasu pohnout. Zápas tak směřoval k bezgólové remíze, z čehož byl soupeř kulantně řečeno poněkud neklidným. Jeho neustávající fňukfest se týkal pořádného nastavení zápasu, ale co si budeme povídat, těmi, kdo balón kopali věčně do řiti, že se pro něj muselo neustále běhat (chodit…), byli oni sami, nikoliv my. My měli prsty maximálně tak v jisté prodlevě způsobené zhroucením se Panýřeho stran křečí… Bohužel v 55. minutě se soupeř přece jen dočkal – po autovém vhazování naše obranné šiky krapet zaspaly, míč přes ně záhadně prošel až k zadní tyči, u níž se zjevil osamocený útočník Hamptonů a Dacájev byl naprosto bez šance. Pět minut do konce, moc času na reakci nám nezbývalo. I tak v poslední minutě jsme se dočkali vyrovnání – autové vhazování nasměroval Sam do chumlu hráčů v soupeřově vápně a najednou se míč třepetal v síti. 1:1 a soupeř dostává z nečekaného úderu psotník!!! Naše radost však trvala jen pár vteřin, neboť Gondík, aniž by byl kýmkoliv tázán, se proaktivně přihlásil k tomu, že mu míč líznul ruku.  Rozhodčímu tak nezbylo nic jiného, než gól odvolat a možná tak deset sekund poté, co byl míč znovu uveden do hry, svým hvizdem zápas ukončil.

Škoda, no. Za daných podmínek jsme proti kvalitnímu soupeři nemohli pro úspěch udělat víc. Že nám to na bodový zisk nestačilo, se nedá nic dělat. Jen pešek, že si (ne)milý Gondík ono gesto hodné ceny fair-play neschoval pro vhodnějšího soupeře (budiž mu přičteno ke cti, že si tuto skutečnost hned se závěrečným hvizdem uvědomil a náležitě ji za použití explicitnějšího výraziva okomentoval).  

Reage boys:

Dacájev – Míra, Sam, Gondík – Arab, Panýře   

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek