REAGE BOYS

Po dvou herně a výsledkově celkem zvládnutých zápasech proti soupeřům, kteří na tom byli dosud tabulkově cca. jako my, nás čekal trochu tvrdší oříšek – tým Golden Kouty, jež až na jedno malé zaváhání zatím procházel soutěží jako nůž máslem. Když jsme pan před spielem viděli ona děcka, kterým ještě ani neraší náznaky prvních mužných vousů vzoru Jens Weissflog, bylo jasné, že nás, až na pár výjimek gerontofilní jedince, čeká trochu pernějších 60 minut.

Tato očekávání se následně bezezbytku naplnila. Soupeř, v jehož barvách patrně neběhal jedinec, jenž by neměl větší či menší zkušenost s velkým fotbalem, byl aktivnější, měl výrazně vyšší procento držení míče, snažil se o zakončení z každé akce. Herní převaha mu však dlouhou dobu nebyla nic platná, neboť narážel na naše poctivě sešikované obranné řady a sem tam nám pomohla i jeho jistá zbrklost. Paradoxně jsme si tak výraznější brankové příležitosti vypracovali my. Ovšem Dacájev, jenž byl patrně překvapen tím, že k němu doputoval míč po rohovém kopu Gondíka, nejprve úplně promáchl, poté si opakovaně na soupeřově obraně vylámal zuby právě Gondík, jenž jinak tahal naprostou většinu našich útočných akcí. Do kabin jsme přece jen zamířili s jednobrankovým deficitem. Stačilo k tomu lehké nepatrné zaváhání naší defenzívy a player s nám dobře známým jménem Vladimír Vavruška (ovšem nejednalo se o pana inženýra, nýbrž jeho nezdárného synka) dostal Zlaté Koudy do vedení.

Do druhé půle nemělo cenu cokoliv na naší hře měnit, protože první třicetiminutovku jsme odehráli dobře, možná na naše maximum. Jenže hned v minutě 36. jsme po darebném zaváhání obrany inkasovali podruhé (z toho ta výše zmíněná gerontofilnost přímo stříkala), v minutě 43. vyrobil zbytečnou penaltu Dacájev a možná tak po dalších dvou minutách bylo definitivně po zápase, neb jsme si všichni opět dali malého šlofíka. Ve zbytku zápasu tak šlo jen o to, jaký bude konečný výsledek, plus jestli zápas nepřeroste v menší či větší brawl, na nějž zadělal svým zbytečným dohráním kapitána soupeře Dacájev. Z toho druhého nakonec nic extra nebylo. A výsledek? Jeho finální podobu určil Gondík, který si po rychlém protiútoku pohrál se sympatickým soupeřovým brankářem a na cestu mu přibalil fešné housle.

1:4, nu co, stalo se. Soupeř byl lepší a dost možná byl zatím tím nejlepším, s nímž jsme se letos utkali (čemuž samozřejmě odpovídá jeho tabulkové umístění.

Reage boys:

Sivi – Dacájev, Sam, Míra, Žiži – Gondík, Panýře, Roman

gól: Gondík

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek