REAGE BOYS

Dvě výhry v řadě nás tři kola před koncem vynesly v průběžné tabulce na páté místo – zdánlivě bezpečně daleko od pásma sestupu, naopak velmi blízko ke třetí, tj. ještě postupové příčce. Jakým z těchto dvou diametrálně odlišných směrů budeme pošilhávat, to mělo napovědět klání 9.kola (papírově 10. …) proti Real Oranjes, mančaftu skýtajícím ve svých řadách šutéra Tvrdého, který nejen že s 27 góly dominoval tabulce střelců naší skupiny, ale nacházel se na druhém místě mezi všemi střelci H’paulky jako takové. Pro naše barvy pak bylo před zápasem největším oříškem k rozlousknutí, kdo bude mít tu čest čelit této palebné síle mezi třemi tyčemi – Sivi již přes měsíc out kvůli zchromlé noze, Dacájev z posledně out stran zlomenému nosu. Legendární Peťa Petržílek? Nikoliv, bolavé tříslo v kombinaci s třídními schůzkami a následnou Samsung Párty. Pan Smůla? Obyčejný strach svedený na bolavá záda. Volba nakonec padla na zlonínského Adama.

Zápas pak naplnil předzápasová očekávání plynoucí ze zběžného pohledu na obě rozcvičující se mančafty. Hráči Oranjes prostě byli hned od úvodního hvizdu výrazně lepší, fotbalovější. Akorát jim scházela větší přímočarost, hladovost, takže trest za naši připosranost jistou dobu nepřicházel. Až v minutě 15. jsme zvorali jeden z mála našich stydlivých pokusů o protiútok, hra se bleskově otočila před naši kasu a 0:1. Hned po dvou minutách se ale mezi beky soupeře vydal Gondík a bylo vyrovnáno. Ve 23. minutě si však Oranjes vzali vedení zpátky, kdy jejich útočník nekompromisně dorazil svoji zblokovanou střelu, jež předtím jen brnkla do břevna naší branky.

Druhá půle změnu obrazu hry příliš nepřinesla, a když soupeř pod další dorážce patnáct minut před koncem odskočil do dvoubrankového vedení, zdálo se být o osudu utkání rozhodnuto. Proti však byl Gondík. Nejprve sice jeho přízemní volej sice famozním zákrokem zneškodnil brankář Oranjes, v minutě 53. byl však již úspešnější. Naše přihrávka na pravé křídlo směřovala na první pohled do autu, však taky obránce soupeře za ní vyrazil jen tak, aby se neřeklo. Toho využil Gondík – vyvinul rychlost, na níž jsme byli zvyklí nějakých 15 let zpátky, u postranní čáry zachytil míč, a parádní ránou z první na vzdálenější tyč, za níž se goalie sotva stihl otočit, nás vrátil zpátky do hry. (Co si budeme povídat, bezesporu se jednalo o jeden z nejhezčích gólů v historii Regín.) Ve zbylém čase jsme se hnali za vyrovnáním, ovšem ne a ne se prokousat do byť jen náznaku šance. To se nám podařilo až v úplně posledních sekundách, kdy po závaru ve vápně vyplaval míč před Mírou, ovšem ani on, ani z dorážky Roman (plus ještě pak někdo) neuspěli.    

Zápas tak skončil naší porážkou 2:3 a nutno říci, že porážkou zaslouženou. My si však žádnou herní ostudu neustřihli, spíš naopak (třebaže je škoda, že jsme do zápasu vstoupili tak bázlivě). A to ani ve vší skromnosti nezmiňujeme, že kanonýr Tvrdý se proti nám střelecky neprosadil...

Reage boys:

Adam – Koudy, Sam, Míra – Gondík, Panýře, Roman

góly: Gondík 2

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek