REAGE BOYS

Poslední květnový den nás na Pražačce čekal zápas, jenž měl hodně napovědět, kam až mohou sahat naše jarní ambice. Soupeřem nám byli FK Chlapi, zatímní suverén soutěže, který dosud ztratil pouhý jeden bodík, s Kolumbijci hned v prvním kole, a od té doby si pak připisují výhru za výhrou. Významu zápasu bohužel příliš neodpovídalo složení našeho ansámblu – pár minut před úvodním hvizdem rozhodčího, kdy se soupeř na place již pilně rozcvičoval, bloumala po Práže jen dvojice Gondík – Dacájev. Po pár minutách se situace trochu zlepšila, neb dorazil mikrobus z Černého mostu, plus o věci na fotbal čerstvě okradený Panýře, ale i tak – neměli jsme nikoho na střídání, a navíc z jedinců, kteří standardně hrávají vzadu, byl přítomen jen výše zmíněný geront, jehož jméno začíná na D (nezodpovědný Gondík promine…).

Když rozhodčí poprvé zadul do píšťalky…tak to začalo. O vyrovnaném zápase šlo mluvit možná tak první minutu. Po jejím uplynutí se víc a víc začal projevovat kvalitativní rozdíl mezi oběma týmy, nicméně do minuty desáté se tento rozdíl ještě neprojevoval na ukazateli skóre. Ovšem v ní to vše odšpuntoval Dacájev, který se snažil hlavou razantně uklidit míč do bezpečí, ovšem provedl to tak šikovně, že jen zezadu nastřelil Šimona, od jehož pat se míč odrazil zpátky na naše vápno, kde se toulal zabukář v dresu Chlapů a bylo to 0:1. A pak už to šlo rychle. Minuta 17. – 0:2, minuta 18. – 0:3. V minutě 20. konečně dorazil Míra, jehož příchod nám umožnil aspoň trochu prostřídat a pokusit se stabilizovat defenzivu. Ovšem i přesto jsme se ve zbylých minutách první půle absolutně nechytali a stav 0:3, jenž o poločase na ukazateli skóre svítil, neodpovídal dění na trávníku.

Do druhé půle jsme vstupovali s tím, že zkusíme zápas se ctí dohrát, což v reálu mělo znamenat, abychom nedostali nějakou pekelnou čočku. To se nám dlouhé minuty i dařilo, protože zejména díky Mírovi začala hra směrem dozadu vypadat diametrálně odlišně. Když pak ve 45. minutě z naší ojedinělé akce Šimon prostřelil gólmana Chlapů, vypadalo to na vítanou korekci skóre, 1:3 přece jen už vypadá docela hezky. Když hned v minutě 46. snížil Gondík na 2:3 svým prý prvním gólem hlavou v životě, vypadalo skóre ještě lépe. Ovšem vyrovnání? Třebaže se soupeř začal usmívat, že to snad zase dotáhneme na naši obligátní plichtu, byla by od nás drzost na něj pomyslet. Ovšem stalo se. Razítko na náš comeback dal pro změnu Gondík, jenž se čtyři minuty před koncem po takovém mini závaru nejlépe zorientoval ve vápně soupeře. Hotovo, 3:3!

Jestliže výhře hokejistů USA na olympiádě v Lake Placid nad lidskými stroji v dresech s CCCP na prsou se říká Miracle on Ice, tato plichta byla pro nás něco jako Miracle on zelená tráva. Kdybychom totiž odhadem ve 20. nebo 25. minutě tekli o šest gólů, nikdo by se nemohl divit. Jenže my nejen netekli, ale nakonec jsme po mocném finiši v poslední patnáctiminutovce odešli ze zápasu s bodem, jenž pro nás v konečném účtování může mít cenu zlata.

Reage boys:

Jirka – Dacájev, Šimon, Gondík, Míra – Arab, Panýře

góly: Gondík 2, Šimon

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek