REAGE BOYS

Poslední zápas sezóny nás čekal 21. června. Místo konání? Ne tolik oblíbená klec na Děkance, kde jsme už nějaký ten pátek nehráli. Soupeř? O padáka hrající FC Pigs, s nimiž máme relativně čerstvou zkušenost, bo jsme s nimi hráli i na podzim (herně nezáživný spiel s naší výhrou 1:0 a celkem vyhroceným závěrem). Naše sestava? Jako na houpačce. Nejdřív prosakovaly zprávy, že se sotva slezeme. Poté to vypadalo, že se ani na střídačku nevejdeme. Realita? V den zápasu se to začalo sypat. Naštěstí z českobudějovického vyhnanství dorazil po roce Čutka, pan Smůla utekl z práce a Roman do práce radši ani nešel, takže s úvodním hvizdem jsme měli za čárou akurátní dva kusy na střídání.

Do zápasu jsme vstoupili na jedničku, když hned ve 3. minutě nás dostal do vedení Šimon. Brzké vedení nás neukolébalo, a i nadále jsme se snažili hrát aktivně, přidat další góly. O to samé se snažil i soupeř, jemuž naději na záchranu dávala jedině výhra. Díky tomu byl v první půli k vidění ne nezáživný, a hlavně naprosto vyrovnaný fotbal. Tomu ovšem příliš neodpovídalo poločasové skóre, jež znělo 4:0 v náš prospěch. Hlavní příčina? Do hlubší analýzy soupeřovy hry se radši pouštět nebudeme, neboť by se patrně nešlo vyhnout výrazivu, které by někteří mohli označit za sexistické. Zkrátka my si daleko lépe počínali v předbrankovém prostoru a díky dvěma mazáckým gólům Romana, a ještě jedné trefe Šimona, kteří to tam nasázeli v poslední desetiminutovce, jsme šli do kabin s více než nadějným náskokem.

Do druhé půle vstoupili Pigs s výrazně pozměněným herním stylem, což v kombinaci s naším vědomím si bezpečného náskoku vyústilo v to, že jsme se povětšinu času úporně bránili soupeřově snaze o korekci skóre. Ovšem snaha to byla bezúspěšná – buď narážela na pozorně čapajícího Dacájeva nebo se playeři Pigs sami umlátili v autu. Když se pak ve 45. minutě po jednom našem brejku trefil i Čutka, bylo definitivně o dělbě bodů rozhodnuto. Soupeři slouží ke cti, že ani za tohoto stavu neumdlévala jeho útočná aktivita, pořád se snažil s výsledkem něco udělat. Ovšem ve zbylých minutách se dočkal jen vysloveně kosmetické úpravy skóre, když se trefil v minutě až té úplně poslední a připravil tak Dacájeva o již se rýsující nulu.

Konec dobrý, všechno dobré. Ač by nás to před prvním zápasem sezóny ani nenapadlo, skončili jsme v konečné tabulce na 3., tj. postupovém místě. Zároveň jsme přepsali pár (ano, opravdu dva) historických týmových zápisů – vůbec poprvé za 46 odehraných sezón jsme soutěží prošli bez jediné prohry a pouhými 13 inkasovanými góly jsme vyrovnali náš dosud rekordní počin z jara 2001. Tento defenzivní počin nás pak vynesl na dělené 6. – 7. místo mezi úplně všemi (cca 630…) týmy Hanspaulky. A činili jsme se i individuálně – v neprůstřelnosti gólmanů naší skupiny skončil Dacájev 1. se 112 minutami a Jirka 4. – 5. s minutami 102, mezi střelci pak Šimona vyneslo jeho 10 gólů na dělené 6. – 9. místo.   

Reage boys:

Dacájev – Sam, Čutka, Arab, Žiži – Gondík, Šimon, Roman

góly: Šimon 2, Roman 2, Čutka

Reage boys:

Dacájev – Sam, Čutka, Arab, Pešíno – Gondík, Šimon, Roman

góly: Šimon 2, Roman 2, Čutka

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek