REAGE BOYS

Týden po velmi solidním vystoupení proti M-Bubu nás na Pražačce čekal zatím vedoucí tým soutěže Pražačka. Protože ve stavu chorých je stále ještě náš nigerijský simulant Prasátko, k tomu Bulhar odjel jako každé jaro rybařit do Norska (aspoň, že toho Lehyho nám tu chlapci nechali…), Chazri chlastat do Plzně, dostali jsme se do jisté personální tísně. Naštěstí se ale dal dohromady Teplucha se svým hnijícím palcem, po čase se na nás přišel podívat malej Honza, plus studijní povinnosti pustili na plac Hanse, nebylo to nakonec početně až tak zlé. Jen škoda, že na poslední chvíli nepustily „organizační problémy“ na plac Jarouše…

S úvodním hvizdem se začalo na Pražačce odehrávat…no vlastně ani moc dobře nevím, jak tu produkci nazvat. Soupeř se zatáhl do hlubokého obranného bloku, jak by nám býval sdělil průkopník fotbalové moderny v zemích Koruny české Jarda Hřebík, čekal, co s ním vyvedeme, ale přitom nevynechal jedinou příležitost k rychlému kontru. Bohužel, naše „hra“ byla taková, že se soupeřem jsme nevyvedli lautr nic, defenziva Pražačky si klidně mohla vzít dovolenou. Všechno to bylo žalostně pomalé, nedůrazné, bez nápadu…o „kvalitě“ námi předváděného fotbalu svědčí fakt, že za celých prvních 30 minut ani jedna naše střela nesměřovala do prostoru branky, gólman Pražačky si sáhl na míč jen tehdy, když si ho rovnal k rozehrání od branky. A protože jsme se klasicky nevyvarovali chyb ve hře dozadu, nabrali jsme již v první půli dvoubrankového manka. To nejdříve se v přibližně 15.minutě jal na půlce hřiště Rebrov kouzlit s míčem, naprosto nečekaně o něj přišel a Brazilcovi z Karlína v barvách Pražačky nečinilo nejmenších problémů zakončit brejk tři (nebo kolik) na jednoho – 0:1. Dvě minuty před poločasovým hvizdem se pak z nějakého důvodu, který si autor těchto řádků nevybavuje, dostal soupeřův útočník do samostatného nájezdu, s klikou procedil míč skrz housle vyběhnuvšího Dasajeva, a stanovil výsledek na poločasových 0:2.

Když to nešlo na hřišti, zkusili jsme zápas zvrátit v náš prospěch aspoň u zeleného stolu! V minulosti jsme u něj měli stoprocentní úspěšnost a protože v dresu Pražačky se střelec prvního fíku jevil více než podezřele (potřásání si rukou se spoluhráči před zápasem, stranění se kolektivu, jméno střelce gólu hlásili všichni okolo, jen ne jeho autor), požádali jsme o přestávce rozhodčího o konfrontaci. Bohužel, ten byl tímto požadavkem tak zaskočen, že nejdříve neměl dost jasnou představu, jak si v tomto případě počínat, a když už se k ní nějak dokopal, počínal si všemožně, jen ne rozhodně. Prostě chtěl ji mít z krku. A tak dle jeho názoru všechno bylo okay (pravda, fotka byla celkem chytře zvolena, něco jako Campo a jeho lyže), na naše námitky odpověděl, že občanku po dotyčném požadovat nebude, protože jemu se něco podobného příčí v případě revizorů, a žádost o dotaz na rodné číslo jako neslyšel.

A tak jsme se museli pokusit dokopat k bodovému zisku na hřišti. Prvních pět minut jsme soupeři nepůjčili míč, protože ten se s vědomím dvougólového vedení zatáhl ještě hlouběji než v poločase prvním, předváděl něco na způsob Chelsea v letošním semifinále LM. Jenže pak stačilo jisté nedorozumění v našich řadách, Pražačka se poprvé dostala do hry a po střele z hranice vápna, která byla šikovně skryta za chumel bránících hráčů, to bylo již 0:3. Tím padly veškeré naše naděje na bodový zisk, zbývajících 25 minut se dohrávalo jen proto, aby se vyřešila výše konečného skóre. To nakonec znělo 0:4, když v 50.minutě Lehátko napodobil Iwana z prvního poločasu.

Připsali jsme si tak již čtvrtou porážku v sezoně a nutno říci, že porážku naprosto zaslouženou. Směrem dopředu jsme byli nebezpeční asi jako slávistické střelecké duo Besta – Fořt, za celý zápas jsme ani jednou nedonutili brankáře Pražačky k nějakému vážnějšímu zákroku. Vzadu jsme se nevyvarovali hrubých chyb, které se v naší hře opakují skoro zápas co zápas, v druhém poločase se z toho stal místy až průchoďák. A co na té tragédii bylo asi i nejhorší, za nepříznivého stavu se vytratila z naší hry jakákoliv snaha, bojovnost, chuť hrát a něco s výsledkem udělat jevila akorát tak dvojice hráčů. Pokud na našem přístupu ke hře a hře jako takové něco okamžitě nezměníme, nemůže nás potkat nic jiného, než zasloužený sestup do ligy páté.

Reage boys:

Rinat 7 – Pavel Sivák 4, malej Honza 6, Lehy 4, Míra 6 – Koudy 3, Iwan 2, Hans 3, Campo 2

Protože očekávání světových médií bylo před zápasem obrovské, akreditovali se na zápas redaktoři všech světových sportovních periodik. Nejuznávanější z nich, Giovanni Trapattoni, to pak v pondělním vydání Gazzetty dello Sport viděl následovně:

Rinat 8 – Pavel Sivák 4, malej Honza 6, Lehy 3, Míra 6 – Koudy 3, Iwan 2, Hans 3, Campo 1             

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

jankocum | 12.05.2009 17:02
blicí smajlík naší hře