REAGE BOYS

15. květen se stal datumem, jež si ve svém diáři červenou fixou zvýraznili možná všichni členové našeho ansámblu hned poté, co se byl zveřejněn rozpis jarní sezóny. Důvod? Prostý – na ten den nám totiž los přihrál do cesty tým Gambrinusu, s nímž jsme na podzim odehráli onen nechvalně známý, lehce emočně vypjatý zápas (kulantně řečeno…). Jeho důležitost následně ještě podtrhl fakt, že se jednalo o zápas aktuálně prvního a druhého týmu tabulky, které mezi sebou dělilo jen pár gólů rozdílu ve skóre. Díky výše uvedenému se dala očekávat v podstatě 100% účast, ovšem ta nakonec vzala za své. Sice se managementu týmu podařilo odvrátit absenci dua Jirka – Šimon, ale na poslední chvíli ze zdravotních důvodů vypadli oba Adamové. Škoda, hokejové dovednosti jednoho a fotbalové druhého by se nám bývaly hodily (duo zakladatelů Pešíno – Teplucha promine, že na ně pisatel těchto řádků pozapomněl).

Od úvodního hvizdu nabyl zápas celkem očekávaných kontur. Soupeř byl výrazně fotbalovější, rychlejší, důraznější, zkrátka lepší ve všech směrech. Jeho úvodní šanci, kterou jim nabídl Dacájev svojí darebnou malou domů, jsme díky Jirkovi ještě přežili, ale v 10. minutě se Gambrinus po individuální akci svého beka již dostal do vedení. To k mírnému údivu všech přihlížejících byla nakonec jediná změna stavu, jež se v prvním poločase udála. Soupeř měl sice nemálo šancí ke zvýraznění svého náskoku, ale buď byl proti náš výborně goalie nebo nás spasila nepřesnost hráčů Gambrinusu, přičemž v mnoha případech se zdálo, že tito některé situace až přehrávali. A my? Lautr nic.

Druhá třicetiminutovka se jistou dobu ještě nesla v duchu té první, ale možná tak kolem minuty 40. jsme se začali dostávat do hry trochu i my, třebaže zpočátku tak trochu stydlivě. Začalo to několika standardními situacemi, k nimž jsme se dostali poté, co soupeřova defenzíva byla opakovaně schopna Gondíka zastavit jen za cenu faulu. Z nich sice nic nebylo, ale aspoň si brankář Gambrinusu již nemusel na hřišti připadat jaksi nadbytečným. Pokračovalo to Šimonovou pumelenicí ze střední vzdálenosti, kterou zastavilo jen břevno soupeřovy branky. Vyvrcholením pak byly dvě šance, v nichž se ocitl Panýře v poslední desetiminutovce. Když však i z nich bylo prd (při té první mu nasadil Dacájev housle, když mu servíroval balón před prázdnou branku, při té druhé, do níž ho vyslal Gondík, zpanikařil, podvakrát zadrobil krok a až poté, co se mu hráči Gambrinusu stačili vrátit, poslal svoji nestřelu kamsi do autu…), vše směřovalo k naší druhé prohře v sezóně. Pouhých 10 sekund před koncem (dle informace od páně rozhodčího) však přišlo Panýřovo vykoupení. Díky napadání rozehrávky soupeře se dostal k míči, ten posunul do lepší střelecké pozice Mírovi, který nezaváhal. 1:1, konec, rozhodčí nenechal soupeře ani rozehrát.

Zisk bodu lze považovat za malý zázrak. Ovšem i ty se v Hanspaulce celkem zhusta dějí. A my mu tím, jak jsme to i přes výše popsaný výrazný herní deficit nezabalili, šli celkem naproti. Závěrem pak je ještě třeba zmínit, že pokud by toto naše klání pozoroval jedinec prostý jakýchkoliv informací, určitě by nenabyl dojmu, že podzimní vzájemný zápas byl na Vildu Jakuba.

Reage boys:

Jirka – Míra, Sam, Arab, Dacájev – Gondík, Šimon, Panýře

gól: Míra

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek