REAGE BOYS

Po týdenní pauze, kterou jsme si pravděpodobně vysloužili dobrými výsledky z kraje sezony, jsme nastoupili v zápase 4.kola proti zatím poslednímu týmu soutěže Pašáci. Tabulkové postavení obou týmů činilo před zápasem jasným favoritem naše barvy, leč problémy, které skládání týmu protentokrát provázelo, hovořily o něčem jiném. Prasátko Richie totiž již druhým týdnem dlel u „maminka“ doma v Nigérii, pan Dasajev se jal strávit volno udržováním se v dobré brankářské formě, jenže vše pojal tak velkopansky, až si z toho odnesl pochroumané prsty, což má za následek minimálně měsíční nucenou pauzu. A korunu všemu nasadil pan Chazri, který sice tentokrát vynechal ze seznamu aktivit sporty, při kterých se pravidelně samoprznil, ale ve svých 35 letech se poprvé rozhodl potýrat své tělo během, za což byl po zásluze potrestán nemocí. Vytrhnout trn z paty, obzvláště na důležitém postu mezi třemi tyčemi, jsme se tak snažili pomocí příležitostných Regíňáků, jenže Karlik nemohl dorazit skrzevá návštěvu strahovského prvoligového klání, ve kterém se mělo rozsoudit, jaká z imitací Bohemky je lepší, Jarouše nám v sobotu zrakvili neznámí pseudofotbalisté, ex-Střížkovák Petr byl mimo Prahu a Pája Felgr taktéž. Brankářské rukavice tak musel opět navléci Sivi, v poli se pak dostalo zvýšené minutáže členům Legie zkázy Hansovi s Ivanem.

Popisovat přesný průběh zápasu tentokrát bohužel nemůžu, protože za účelem správného nastavení individuálních tréninkových plánů jednotlivých plejerů jsem si přinesl s sebou obávaný „Tarasovův zápisník“, do kterého jsem pečlivě zaznamenával každý dotyk jednotlivých hráčů s míčem (viz. přehled na konci reportu). Díky zaměření pozornosti na tuto statistiku jsem pak nebyl schopen vnímat jednotlivé akce, vše se mi slilo v zápas jako jeden celek. Takže…naše hra byla asi bezpochyby nejhorší v zatím probíhající sezoně. Obranná fáze sice fungovala téměř bezchybně, ale ofenziva? Bída, bída, bída. Útočníci se absolutně nebyli schopni prosadit, střelecké pokusy, kterých nakonec nebylo málo, obstarávali téměř výhradně členové zadních šiků. Soupeř na tom byl naštěstí dost podobně, sice často se nutil ke střelbě, ale její přesnost byla žalostná, naprostou většinu svých střeleckých pokusů směřoval mimo vyhrazený prostor strážený nudícím se Sivim. Co Pašákům chybělo v přesnosti, to se bohužel snažili dohnat v řečnění, takže se o nich s klidným svědomím dá hovořit jako o největších fňuknách, se kterými jsme v posledních sezonách hráli. Bohužel na jejich věčné nářky slyšel rozhodčí, který pískal klasicky hanspaulsky, aneb „co si mančaft vyřve, to má“. V této disciplíně obzvláště vynikal půvabný gólman v elasťákách a nohama jak antické sloupy, že i Paľko Pecho proti němu má hůlky jak somálské robě, a pak hoch bez bližšího popisu, ze kterého nám v hlavě zůstalo snad jen to, že se jednalo o primitiva navlíknutého v teplákách.

A nyní zase zpátky ke hře. Když do konce zápasu chybělo pouhých pět minut a na ukazateli skóre stále svítily dvě velké nuly, nemohl se na neschopnost hráčů v poli dívat Sivi, rozvážným krokem se přiblížil k soupeřovo polovině, kde napřáhl ke své obávané Jurkemikovce. Střela mu krásně sedla, letěla přímo pod víko soupeřovy branky, jenže…tam již byl nachystán její ochránce, který míč v pohodě lapil do rukou a vida naší opuštěnou branku, bleskově nákopem z ruky na ni poslal míč. Sivi pelášil zpátky, až se mu od kopýtek prášilo, merunu by dle svých slov nakonec i měl. Ale nebylo chlapcovi přáno. Najednou kde se vzal, tu se vzal, do volného prostoru si jako štírek naběhl Lehátko a před opuštěnou brankou projevil svůj instinkt gólového zabijáka – zavěsil se do vzduchu na tři sešity vysoko a hlavou jako kdysi legendární Bomber Tomáš Skuhravý neomylně zacílil k levé tyči. Co na tom, že to bylo k tyči naší, fotbal se přece hraje pro fanoušky a fanoušci chtějí vidět góly!!! Takže v 55.minutě jsme to měli 0:1 pro Pašáky. Naštěstí ještě dříve, než v našich hlavách mohly uhnízdit černé myšlenky na úplně zbytečnou bodovou ztrátu, konkrétně hned v 56.minutě, po rychle rozehraném trestném kopu Bulhar levou nohou vyrovnal. V 59.minutě pak byl totální obrat v zápase dokonán, kdy Bulhar se hlavou dostal k míči dřív jak vyběhnuvší brankář Pašáků a lehkým obloučkem stanovil konečné skóre 2:1 pro naše barvy.

Do tabulky jsme si tak připsali další dva body, což znamená, že si stále vylepšujeme náš „rekordní“ vstup do sezony ve 4.lize. Ovšem tentokrát nechybělo mnoho a z Pražačky bychom odjeli s prázdnou. Stačilo buď narazit na kvalitnějšího soupeře, který by využil našeho slabšího dne, nebo aby jinak úzkostlivě pískající rozhodčí nebyl tolik benevolentní k Lehymu. Za jeho zákrok v druhé půli, kdy jako v rugby složil „Pašáka“ dostávajícího se do samostatného úniku na Siviho, měla jednoznačně následovat červená karta.

Reage boys:

Sivi 6 – Pavel P. 7, Bulhar 7, Lehátko 6, Míra 6 – Teplucha 5, Iwan 4, Hans 4

góly: Bulhar 2               

V pondělní Gazzettě pak vyšly tyto známky, ovšem s upozorněním, že božský Trapp byl v nedělním podvečeru pod vlivem jistých psychotropních látek:

Sivi 8 – Pavel P. 8, Bulhar 8, Lehátko 7, Míra 7 – Teplucha 5, Iwan 5, Hans 4

No a abychom měli statistiku zápasu komplet, přikládám zde to, co o zápase uvízlo v „Tarasovovo bloku. Původně měl teda člověk ideu zaznamenávat i dobré nebo špatné přihrávky, vyhrané či prohrané osobní souboje, ale nakonec bylo od těchto celkem těžko se posuzujících kriterií opuštěno. Takže souhrnná statistika zápasu je takováto:

	Střely		Rohové kopy	Fauly
	na branku	mimo
Reage boys	13	3	5	11
Pašáci	5	12	5	5

No a po jednotlivcích to vyšlo následovně:

	Střely		Souboje		Fauly
	na branku	mimo	získané míče	ztracené míče	faulován	fauloval
Bulhar	5	1	2	1	1	2
Míra		1			1	1
Lehátko	2		2		1	3
Pavel P.	3		3	2	1	3
Teplucha	2	1				2
Iwan
Hans		1	2
Sivi	1

Řekl bych, že tato numera jsou všeříkající.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.