REAGE BOYS

Měsíc poté, co jsme slavně postoupili do 3.ligy a naše tělesné schránky se uložily k zaslouženému odpočinku po náročné sezoně, byla dána stopka bohapustému žraní a chlastání (tudíž kynutí), které s sebou měsíc prosinec každoročně nese. V sobotu dopoledne nás totiž na Pražačce čekal první zápas oblíbeného Zimního poháru, soupeřem nám byl tým Kulišáci CF hrající 2.veteránskou ligu. Match sliboval opravdu velkoparádní podívanou – omluvenek se sešlo víc než by bylo únosné (Paľko Pecho s Tepluchou byli v práci, Dutroux se Sivim se potulovali někde po horách, Míra nevíme kde a změkčilé Prasátko se bálo vystrčit rypák z vytopeného baráku) a od těch, kteří došli, až na pár výjimek nešly čekat žádné zázraky. Dacájev se vracel do kasy po více než třech měsících, vyhaslý shooter Gondík po více než dvou a půl letech, Karlik byl zralý akorát tak na Nešpora a Campovi se po probdělé noci chtělo cokoliv, jen ne běhat po place. Tak jsme se upínali alespoň na pomoc shora, kdy po celodenním sněžení měl těžký terén nahrávat kopytům, čili nám, leč…ani tato zbraň nezabrala.

Hned od začátku zápasu nebylo pochyb o tom, kdo je pánem dění na hřišti. Zatímco pro nás byl problém si přihrát na dva metry, zpracovat míč či udělat rychlejší pohyb, soupeř si dělal z naší defenzivy trhací kalendář, jakoby v rytmu samby se dostával do jedné šance za druhou. Když v páté minutě na imaginárním ukazateli skóre svítil stav 0:2 a Dasajev si sáhl na míč akorát v okamžiku, kdy ho lovil ze sítě, nevypadalo to s námi nejlépe. Pak sice přišlo naše chvilkové ztopoření, které ale vedlo jen k zazdění 100% šance Jaroušem, a tak opět dvakrát udeřilo na druhé straně. 20.minuta, stav 0:4, hra naprosto zoufalá…to už zavánělo pořádnou ostudou. Naštěstí si Dasajev ve dvou případech správně postavil tyče (celkem se za ním rozezvučela branková konstrukce třikrát), Kulišáci byli schopni zapařit i nezapařitelné a nám pomohla tradiční zbraň v podobě rohového kopu, který po centru Jarouše zužitkoval Bulhar. Do kabin jsme tak šli za stavu 1:4, který byl sice nepříznivý, ale zároveň k nám velmi milosrdný, protože být to o deset, nikdo se nemohl divit.

Do druhé půle jsme pak vstupovali bez Jarouše, který odjel kamsi hrát hokej pro buzeranty, a s plánem trošku přitvrdit, abychom aspoň trochu vyvedli soupeře z míry. To se nám nakonec také podařilo. Soupeř byl sice dál herně úplně někde jinde než my, svojí převahu však vyjádřil jen jedním gólem, kdy po parádní kombinaci zakončoval jejich mlaďas ve sparťanském kulichu do prázdné branky. V našich barvách pak svými dvěma zásahy zkompletoval hattrick Bulhar, kdy stejně jako v půli první se pokaždé prosadil hlavou po rohu. Nakonec mohlo být i lépe, jenže to bysme nesměli nejprve Karlikem zazdít brejk tři na nikoho, a následně Gondíkem tři na jednoho, kdy nejhorší na obou šancích bylo, že jsme se při nich díky naší váhavosti ani nedostali ke střele.

Z úvodního zápasu základní skupiny jsme si tak odnesli porážku 3:5, ovšem lze na něm spatřovat i jistá pozitiva – nikdo se nezranil, Karlik se nepoblil, Dacájevovy prsty vydržely, v defenzivě si po počátečním tápání výtečně počínal Lehátko, Bulhara nepřešel gólový apetit. Jen u toho Gondíka nevím nevím, jak jeho počínání nazvat…

Reage boys:

Rinat – Campo, Bulhar, Lehy, Jarouš – Gondík, Iwan, Karlik

góly: Bulhar 3    

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek