REAGE BOYS

Týden po kinderspielu se Širákama nás v zápase 7.kola čekal soupeř úplně jiného kalibru – Borussia Dortšpunt, mančaft plný navoněných nagelovaných hubených hošíků s evidentně fotbalovou minulostí či přítomností, tudíž pravý opak nás, stárnoucích kynoucích nefotbalistů. Již jednou jsme s nimi měli co dočinění, kdy na jaře 2008 jsme s nimi v trošku vyhecovanějším zápase rupli v poměru 1:3. Vzhledem k tomu, že soupeř ještě rozšířil svoje řady o další holobrádky, zatímco my jsme měli problém se vůbec sejít, dalo se očekávat skutečně „parádních“ 60 minut.

Už jen ta starting line-up, ve které se v obraně vyjímali spolužáci z dejvického lycea Žiži – Lehy, tudíž kombinace za jiných okolností naprosto nepřípustná… Ale jak ukázali následně i naši hokejisté na MS, tento víkend patřil překvapením, teoretické předpoklady skončily na smetišti dějin. První střela v zápase sice patřila soupeři, ale na ty se nehraje, rozhodují góly. A ten první jsme v cca. 5.minutě vstřelili my. Soupeř vyvážel míč do útoku, proti němu se vyřítil pan Smůla…dle obvyklého scénáře by následovat pojeb dotyčného, kam se to zase hnal, že opět propadnul při plnění svých obranných povinností. Jenže tentokrát – samá chvála!!! Paľko Pecho totiž dotyčného o míč obral, po zkrocení meruny antickými sloupy následovalo jeho vyvezení do (v mezích možností) rychlého protiútoku, střela…a vedli jsme 1:0. Paľko totiž svůj střelecký pokus kulišácky schoval za clonícího obránce Borussie, gólman ho tak s vypětím všech sil pouze vyrazil před sebe, kde číhal nikým nekrytý Míra a ten si s dorážkou poradil na jedničku. Pravda, úvod to byl jak z říše snů, ovšem jeho vypovídací hodnota směrem k vývoji zápasu byla nulová. Během mžiku jsme také byli vráceni tvrdě do reality. Při rozehrávce od naší branky Dacájev zbytečně zariskoval nahrávkou meruny Lehymu, kterému za prdelí visel hráč Dortšpuntu. Tomu bohužel nečinilo nejmenší problém Lehátka předskočit, o míč ho oloupit a tuto „krádež“ zakončit střelou podél vyběhnuvšího Dacájeva. V tu chvíli to s námi nevypadalo moc dobře, protože soupeř se dostal velmi lacino k vyrovnání, což nám mohlo zlomit vaz. Leč nestalo se. Od vyrovnání neuběhlo mnoho minut a my opět vedli. Po faulu soupeře rozehrával Míra přímý kop hluboko z naší poloviny, jeho nadýchaný bochánek se snesl do trmy-vrmy ve vápně Dortšpuntu a v něm, jako již mnohokrát, za pomoci lehkého líznutí míče úřadovala Bulharova hlava – 2:1! Teprve v tento moment jakoby borci Borussie poznali, že nedáme svoji kůži lacino a přeřadili na vyšší rychlostní stupeň. Jenže poté, co jsme přežili jejich kolotoč, k čemuž nám ve dvou případech pomohla i tyč (pro perfekcionisty - jednou tyč, po které meruna šla do kůzlátek na zemi se válejícího Rinata a od nich se odrazila mimo naší branku, podruhé bylo břevno, na které vytěsnil Rinat hlavičku „dortšpuntského“ Koudyho) udeřilo opět na druhé straně. Borci Dortšpuntu si po vzoru Dacájeva zalaškovali s rozehrávkou, čehož pohotově využil napadající Teplucha a míč jim vypíchl. Protože je ale jeho zpracování na té nejvyšší možné úrovni, zamotala se mu meruna mezi hnáty, střelba byla i přes výhodnost pozice zhola nemožná. Naštěstí Koudy nezpanikařil, s ledovým klidem posunul míč na levou stranu k neobsazenému Mírovi, který se úspěšnou koncovkou dostal na zápasových 2+1 v kanadském bodování a my soupeři odskočili již do dvoubrankového vedení v poměru 3:1.

S nečekaným vývojem zápasu se plejeři Dortšpuntu v žádném případě nechtěli smířit, o čemž svědčila jejich vášnivá poločasová diskuze a zejména pak nástup do druhé půle. Na dlouhé minuty nám nepůjčili míč, přišpendlili nás na naší polovinu, my se zmohli jen na osvobozující odkopy do pryč. Jenže naše obranné řady, stejně jako v předchozím zápase, pracovaly na jedničku s hvězdičkou, soupeře pustily v podstatě jen do jediné vyložené šance, kterou však útočníkovi Borussie zneškodnil dobře vyběhnuvší Dacájev. V ostatních případech ztroskotala aktivita soupeře na našem cattenaciu, za které by se nemusel stydět ani vítěz Ligy mistrů Inter Milán pod vedením José Mourinha, nebo překombinovaností vlastních akcí. Jak čas plynul, skóre zápasu zůstávalo stále nezměněno, jako kdyby začalo soupeři docházet, že jim v pátek 21.5. pšenka opravdu nepokvete. Po nějakých 15 minutách kleště povolily, kopačky borců Dortšpuntu opanovala nervozita, ze které plynul čím dál větší počet nepřesností, v hlavách některých jedinců se pak uhnízdily negativní emoce. Pro nás, zkušené to mazáky ošlehané mnoha lítými bitvami, pak již nebyl problém si vývoj zápasu pohlídat, dovést ho bez jakýchkoliv komplikací k výhře v poměru 3:1.

K výhře, kterou určitě lze nazvat překvapivou, ovšem s přihlédnutím k průběhu zápasu i zaslouženou. Pravda, dvakrát uchránila naší svatyni od pohromy branková konstrukce, fotbalovými dovednostmi kdokoliv z řad soupeře převyšoval libovolného jedince z Regín o parník. Ale na to se nehraje. V náš prospěch hrály zkušenosti a jednoznačně také bojovnost, která místy hraničila až se sebevraždou.

Jo a nelze se speciálně nezmínit o panu Smůlovi, který v pátek 21.5.2010 odehrál snad životní zápas. Nejen, že měl prsty v prvním gólu, ale v prvním poločase byl naším nejpilnějším střelcem vůbec (navíc jeho „topolovkám“ tentokrát nescházela přesnost), snažil se poctivě kmitat zepředu dozadu, co mu jen síly stačily, a v obraně se nedopustil snad jediného zaváhání. Jak jsme se po zápase od jeho kondičního trenéra dozvěděli, nemohla za tuto proměnu, kterou v době od posledního zápasu prošel (dva týdny), léčebná kůra v podobě liposukce, steroidů, EPO nebo snad koksu. Receptem na zázrak byla prachobyčejná igelitka plná klobásek, salámů a dalších masných čuňáren, kterými ho zásobila Koudyho adoptivní rodina Řehákova z Větývkova. Fakt interesantní…!

Reage boys:

Rinat 7 – Paľko Pecho 7, Bulhar 8, Lehátko 7, Richie 7 – Koudy 6, Míra 8, Gondík 6

góly: Míra 2, Bulhar    

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

pan_Feroslav | 27.05.2010 10:06
Lehátko, si mě jako něčim shodil? nikde nemáš ani písmeno o tom, že bys za obdrženej fík mohl ty...stejně jako onehdá v souvislosti s čarodejnicema nikde nebylo psáno, že by to byl výmysl můj. ber to jako takový hodně volnější slohový cvičení, nic víc, nic míň. to máš jako kdyby se třeba teď ozval Žiži, že v igelitce neměl klobásky a salámy, nýbrž jitrnice a tlačenku...

Dalish | 26.05.2010 18:46
Vyborna reportaz!!! Jen kdybys trochu zapracoval na znamkovani... ;-)

Lehy | 26.05.2010 16:46
Omlouvám se posral jsem to, že jsem uvedl věci na pravou míru a tím schodil Dědka

Chazry | 26.05.2010 16:44
Lehy, umění velkých hráčů je říct: 'Posral jsem to!' a ne ublíženecky napadat reportéra.

Lehy | 26.05.2010 16:36
Co se hned čílíš choleriku ? Nikdo po tobě žádnou změnu nechce . Omlouvám se, že jsem si dovolil napsat jak to vlastně oparvdu bylo .

jankocum | 26.05.2010 16:34
Tak na to, ze to byl Ziziho nejlepsi match v kariere, byl aktivni, neudelal ani jednu chybu, branil, strilel...a dostal "jen" sedmicku...stejne jako treba Dacajev a Lehy, kteri mohli za prvni gol...hmmm, nevim nevim

pan_Feroslav | 26.05.2010 15:51
aby si se neposral. týden co týden něco plodit...si to zkus někdy sám, když seš tak chytrej a na ničem, co sem napsal, nehodlám nic měnit. pokud čekáš hodnotnou sportovní reportáž, která bude oplývat přesnými informacemi, tak nemůžu sloužit, to bych musel jak piča stát s blokem za lajnou a dělat si poznámky. a na to bych se mohl akorát tak vysrat, to je nuda...

Lehy | 26.05.2010 14:33
Ty woe Dědku, ty jseš proti mě nějakej zaujmutej ne ? Nejdřív si vymyslíš, že jsem byl na čarodějnicích. Pak mě ohodnotíš stejně jak sebe i když jsi byl hlavní hvězda zápasu. A nakonec píšeš, že mě někdo předskočil i když byl dva metry předemnou. Asi si budem muset dát po zápase víc piv aby ti něco utkvělo v paměti