REAGE BOYS

Poslední květnovou neděli nás na Pražačce čekal v netradiční čas 15:00 soupeř nejtěžší – zatímní suverén soutěže Notorkros. Díky jeho očekávaným kvalitám by bývalo bylo záhodno postavit se mu v kompletním složení, leč ani tentokrát nám nebylo přáno. Nejprve si totiž Iwan dovolil odjet se svojí menge na romantický prodloužený víkend do Benátek, Richie si hrál kdesi mimo Prahu na hodného taťku od rodiny a v sobotu na ochotnickém turnaji svého ex-zaměstnavatele si opět zrakvil prsty Dasajev, tentokrát na druhé ruce než na podzim. Naštěstí management Regín nespal a na nastálou kalamitní situaci zareagoval exhumací Peti Petržílka, který si tak v kase odbyl svojí premiéru ve trojce, do obrany se pak po jednozápasové pauze vrátil Pavel.

Hned intro do zápasu nám ukázalo, s kým máme tu čest – soupeř nám nechal zkontrolovat obutí. Pravda, dle pravidel na to mají plné právo, ale doposud jsme se s tímto krokem, který nápadně připomínal bonz hokejového týmu ČSSR před vzájemným zápasem se sovětskou mašinou na OH v Grenoblu 1968, že borci s nápisem CCCP na prsou nemají gumové ochranné koncovky na nožích u bruslí, nikdy nesetkali. Díky tomu jsme museli lehce čachrovat s kopačkami, což způsobilo menší zpoždění začátku zápasu, ale poté, co Pavel nafasoval střelky od Koudyho, který si zase obul botky Dacájeva, byli jsme nachystáni čelit Notorkrosu v plné síle.

Od úvodních minut se hra držela celkem očekávaného scénáře – soupeř tvořil, náš tým bořil. Ne tedy, že bychom se chtěli takovýmto způsobem presentovat, ale soupeř nám bohužel víc nedovolil. Že byl fotbalově úplně někde jinde jak my, to se čekalo, takový stav pro nás nebyl žádnou novinkou. Trošku překvapivější už bylo, že jejich nejpomalejší hráč byl asi tak stejně rychlý, jako náš hráč nejrychlejší. A co pak bylo pro nás s menší nadsázkou šokem, tak fakt, že jsme zaostávali i v tvrdosti, důrazu, čili naší jednoznačně nejsilnější „fotbalové“ zbrani. Abychom prohráli tolik osobních soubojů, přičemž z mnohých z nich jsme úplně odlítli jako mouchy, tak to se nám za 11 let, co hrajeme H’paulku, snad ještě nestalo. Ocitli jsme se pod trvalým tlakem, ze kterého se ne a ne vymanit, ale protože obrana hrála celkem pozorně a Notorkros v koncové fázi tak trochu netrpělivě, zůstávalo skóre neměnné (jednou i za pomoci brankové konstrukce). Až po nějakých deseti minutách soupeř poznal, že by se také mohl mít trochu na pozoru. Největší zásluhu na tom měl jejich vlastní brankář, který chytil míč mimo pokutové území a následně se strašně divil, že mu rozhodčí odpískal hraní rukou, protože dle vlastních slov takhle přece chytá pořád na všech hřištích. Hlavně, že se hoši dovolávali dodržování pravidla o povolené obuvi, ale aby naučili gólmana, kde může chytat a kde ne, což má s sebou navíc nést trest v podobě vyloučení, to ne… Z rozehrávky následného přímáku jsme se dostali do naší první šance, ale přes hrozen těl jsme balón do sítě neprocpali. Po pár minutách jsme ale byli již úspěšnější – na Tepluchu směřoval dlouhý balón do běhu (snad z Klokanova výhozu), následovala menší trma-vrma s bekem a goaliem soupeře a míč se pomaličku došoural do branky Notorkrosu. Marné byly protesty soupeře, že Teplucha pomohl míči v jeho cestě do sítě rukou, rozhodčí byl nekompromisní – gól platil a gólman ještě jako menší bonus obdržel žlutou kartu. Do konce půle jsme pak s vypětím všech sil statečně odolávali útočným rejdům soupeře, který ve snaze vyrovnat ještě víc přitopil pod kotel. Když už to vypadalo, že se nám přece jen podaří dohrát poločas s čistým štítem, obtočil se soupeř u brankové čáry podél Bulhara, poslal před branku střílenou přihrávku, kterou na vzdálenější tyči dopravil útočník Notorkrosu nekompromisně do sítě. Jak bránící Lehátko, tak Klokan v kase, neměli nejmenší nárok zasáhnout. 1:1, což byl s ohledem na dění v první půli celkem solidní výsledek.

Dění v druhé půli pak bylo snad ještě jednoznačnější jak v půlce první. My směrem dopředu absolutně nehrozili, naše „aktivita“ spočívala jen v nákopech na půlovinu soupeře, kde však suverénně vládli obránci Notorkrosu, kteří pohodlně sbírali míč za míčem. Na druhé straně naše přetížená obrana na rozdíl od prvního poločasu již nestíhala zachytávat útočné manévry soupeře, někteří naši borci by potřebovali laso a motorku, aby rychlíkům v oranžových dresech stačili. Kdy se tento rapidní rozdíl v kvalitách promítne i do skóre, bylo jen otázkou času. Nejdřív nás dvakrát od pohromy uchránila branková konstrukce, ale ve 40.minutě již udeřilo. Soupeř se proháčkoval kousek za pokutové území a tvrdou ranou nedal Klokanovi v naší brance šanci, přestože ten si na ni v pádu sáhnul – 1:2. Ve 48.minutě byl po akci s téměř identickým scénářem náskok soupeře již dvougólový. V ten okamžik to s námi vypadalo bledě. Soupeř si dál vypracovával šanci za šancí, ale buď byl na místě Klokan, nebo hráči Notorkrosu, asi s vědomím své jasné převahy, příležitosti na další navýšení skóre až trestuhodně (nebo lze použít i termín „lehkovážně“) zahazovali. V 58.minutě se z ničeho nic po závaru před naší brankou odrazil míč k panu Smůlovi, ten ho skoro až nechtěně posunul na Gondíka, jehož nahrávka před brankou našla zcela volného Chazriho, který se nemýlil – 2:3. V ten okamžik jsme ucítili šanci na bodový zisk, na který ještě před nějakými dvěmi minutami neměl asi nikdo nejmenší pomyšlení. Nejdřív sice Klokan zazdil špatnou přihrávkou naše slibně se rozvíjející přečíslení, kdy ze vzduchu sebral roh soupeře, hodil si ho do běhu, jenže poté dal Pavlovi příliš dlouhý míč, který tak skončil v autu. Chvilku na to jsme však dostali šanci na reparát a s ním jsme tentorát naložili jak se sluší a patří. U naší šestnáctky se míč dostal ke Gondíkovi, který ho vyvezl k půlící čáře, houslemi ho nahrál do křídla rozběhnutému Pavlovi a ten krásnou křižnou přihrávkou našel před kasou neomylného Chazriho – 3:3!!! Stejně jako po gólu prvním následovaly protesty soupeře, tentokrát kvůli míči, který se k nám zatoulal ze sousedního hřiště, ale rozhodčí byl opět neoblomný, gól platil. Vzhledem k tomu, že vyrovnání přišlo jen pár sekund před vypršením 60.minuty, dovolil sudí soupeři v podstatě jen rozehrát ze středového kruhu a vzápětí odpískal konec.

Připsali jsme si tak na své konto další bod, který má pro nás cenu zlata. Bod, který nám spadl snad přímo z nebe, protože soupeř byl herně úplně někde jinde. My se zmohli za celý zápas v podstatě jen na pouhé dvě střely, ze kterých jsme dali tři góly, na druhé straně se Klokan v naší brance mohl cítit jak na paintballu, zejména druhá půle byla v tomto směru ostrá. Ale na to se historie neptá… Ta se ostatně nebude ptát ani na chování některých jedinců v barvách Notorkrosu. Jako být ambiciozní je hezká věc, ale všechno by mělo mít své meze. Předzápasové extempore s kopačkami bylo již zmiňováno, stejně tak žlutá karta pro gólmana, kterou ovšem lze s ohledem na spornost situace tak trochu chápat. Ale co už hlava nebrala, byly věčné commenty některých borců v barvách Notorkrosu. V nich vynikal zejména jedinec s číslem 13 házející „čuráky“ na všechny strany. Highlightem pak byla situace po závěrečném hvizdu, kdy za dalšího přívalu „čuráků“ složil nejprve brankář soupeře slib v pravdě pionýrský, že až bude v budoucnu pískat tým, ze kterého rozhodčí pocházeli, šmikne je jak podsvinče, aby následně za opětovného doprovodu „čuráků“ führerovsky rozkázal, ať se spoluhráči vyserou na nějaké podávání rukou, že mají důležitější věci na práci a zmizel v dáli...

Reage boys:

Klokan 8 – Lehátko 5, Bulhar 6, Pavel 6, pan Smůla 5, Míra 6 – Chazri 7, Gondík 6, Teplucha 5

góly: Teplucha, Chazri 2

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Dalish | 02.06.2010 7:53
Mooc hezky jsi to napsal! Snad se z naseho "vykonu" poucime...