REAGE BOYS

Dva a půl měsíce uběhlo jako voda a nás čekal v pátek 18.6. od 19:00 na Pražačce poslední zápas historicky první odehrané sezony ve 3.lize. Soupeřem nám byl mančaft, který se 4 TouchDowny Ala Bundy zove a vzhledem k tomu, že kromě rozřešení, kdo na jakém místě tabulky skončí, o nic nešlo, dal se očekávat pohodový fotbálek. Tomu také odpovídala sestava protivníka, který se sešel bez možnosti střídání. Nás naopak bylo jak psů a to ještě (kromě dlouhodobých simulantů Siviho a Dacájeva) chyběl svatebčan Lehátko, v minulém zápase koleno si dokurvivší pan Smůla a Richie, který se dle svých slov měl nacházet mimo Prahu na offsite. Vzhledem k tomu, že je to vyhlášený africký nemakačenko, chtěli bychom ten jeho offsite vidět…

Od úvodních minut se hra začala odvíjet dle jednoho scénáře. Jak by řekl vyznavač moderních trendů Jarda Hřebík – soupeř byl zatažen v hlubokém obranném bloku, ze kterého jednou za uherský rok vyrážel do rychlých kontrů, kdežto my se snažili diktovat tempo hry, dobít svatyni „bundovců“, leč díky menší nápaditosti, jalovosti našich útočných snah, jsme aktivitu v gólové vyjádření nepřetavili, přestože třikrát nám k tomu chyběl opravdu krůček. Jenže nejprve Bulhar hlavou orazítkoval jen břevno, poté ten samý hráč v samostatném úniku obstřelil brankáře soupeře, ale zlomyslná meruna pouze rozezněla pravou tyč a následně Iwan, pravděpodobně díky svojí legendární chůzi po patách á la Chaplin, před opuštěnou brankou záhadně škobrtnul a netrefil tak na něj směřující pas. A tak se ve 20.minutě stalo, že po našem dalším neúspěšném útoku se soupeř dostal do rychlého přečíslení 3 na 1, následovaly dvě přesné přihrávky a Klokan neměl proti obstřelu svého postaršího „kamoše“ s pivasem nejmenší šanci. 0:1 v podstatě po prvním kloudném podívání se „bundovců“ na naší polovinu…

Do druhé půle pak byla provedena po poradě s Raymondem Domenéchem změna v dosavadním rozestavení, kdy se z obrany přesunul k Chazrimu Gondík, aby hra směrem dopředu dostala pořádnou šťávu, my otočili zápas a mohli se tak vrátit zpátky k charitě z prvního poločasu. Bohužel, Dacájev si pro své konzultace nemohl vybrat většího dementa. Sice z kraje byly náznaky, že by šachy v našim řadách mohly přinést své ovoce, ale poté, co v tutovce pohořel Míra, jehož pokus mimo tři tyče vykopl špičkou brankář soupeře, vše se vrátilo do starých kolejí. Co do starých kolejí, bylo ještě hůř! Nejprve se po nákopu přes celé hřiště kolem malýho Honzy obtočil ten samý pupik, co otevřel skóre, a krásnou dělovkou do vinglu, která nápadně připomínala trefu Landona Donovana proti Slovincům ze stejného hracího dne MS, zvýšil již na 0:2. Následně se z dotyčného stal dokonce hattrick hero, když z hranice vápna nedal po rychlém protiútoku nečitelným bodýlkem Klokanovi nejmenší šanci zasáhnout. Takže než se chudáci z Legie zkázy poprvé v druhém poločase podívali na plac, bylo v podstatě po zápase. Naše snaha zkorigovat nepříznivý stav zápasu se neztenčovala, dál jsme si vytvářeli střelecké příležitosti, leč ten den nám prostě nebylo přáno. Buď mnohdy až zázračně naše pokusy zneškodnil goalie „bundovců“ nebo naše střely ne a ne trefit ten správný cíl. V této disciplíně se pak obzvláště dařilo panu Gondíkovi, jehož pokusy vypadaly, jako kdyby si dotyčný obul opačně své nové střelky. Ostatně tomu by se ani nikdo nedivil, bo tento abstinent před zápasem požil dvou piv a jednoho panáka… Bohužel zchlastaní nebyli shooteři soupeři a tak nám na rozloučenou se sezonou přibalili na cestu ještě jednoho fíka. Opět po bleskovém kontru se až před Klokana dostal střelec hattricku, jeho střelecký pokus byl zblokován, ale k odraženému míči se probil jeden z jeho spoluhráčů a ten ho snad opět bodlem prorval nahoru pod klacek.

Sezonu jsme tak zakončili druhou nejvyšší porážkou v soutěži, které má za následek to, že se v konečné tabulce propadneme z bronzové příčky až na 6.místo. Škoda, protože soupeř z fotbalového hlediska rozhodně nepatřil k tomu nejlepšímu, s čím jsme se v sezóně utkali. Spíš naopak. Ale porazil nás zbraněmi, které jsou v jiných zápasech nám vlastní – chutí hrát, bojovností až za hrob, důrazem /tvrdostí v osobních soubojích. Na nás jako kdyby se až moc promítl fakt, že již o nic nejde.

I tak je ale třeba označit sezónu za mimořádně úspěšnou, protože tipovat, že se nás záchranářské práce v průběhu sezóny nebudou vůbec týkat, by si před sezónou netroufl ani ten největší odvážlivec. My se ale od začátku soutěže až do jejího konce s výjimkou dvou kol vyhřívali na medailových příčkách a za to je všem zúčastněným třeba poděkovat.  

Reage boys:

Klokan 4 – Míra 4, Bulhar 4, Gondík 4, malej Honza 4 – Chazri 3, Koudy 2, Iwan 2, Hans 2

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Dalish | 24.06.2010 21:38
Taky souhlas, reportáž super jako vždy!

jankocum | 23.06.2010 11:43
Krásná reportáž...a připojuji se k poděkování všem za celou sezonu