REAGE BOYS

Týden po zoufalém výkonu se Santou Trantou náš čekal v neděli 8.6. na domovské Pražačce match 9.kola proti týmu Blue flame. Na soupeře šly ty nejhorší možné reference, dokonce byly použity silné kalibry o “ostudě 4.ligy”, tudíž v rovině teoretické to měl být pro nás kinderspiel. A to přesto, že členové “pajty” strávili víkend na slovensko-maďarském pomezí na svatbě Trautenberka, kde zajisté nebyli na šumáku, a jako už tradičně chyběl elitní útok Chazri – Havlik.

Začátek zápasu také tyto předpoklady potvrzoval. Sice nejdříve se musel dvakrát k zemi složit Rinat, když nejdříve vyzkoušel jeho pozornost postarší kolohnát v barvách soupeře a následně i Bulhar, ale poprvé se síť za brankářem rozvlnila na druhé straně. To kdosi potáhl míč po levé straně, poslal ho před branku, kde ho Prasátko zpracoval pro Koudyho a ten si svým prvním dotykem s míčem připsal po necelých deseti minutách svůj pátý zásah v sezoně. To bylo ale na dlouhou dobu bohužel vše, co aspoň trochu zavánělo fotbalovostí. Soupeř byl zoufalejší jak zoufalý, recenze na něj nebyly až tak vzdáleny realitě, ale ani Reage boys kvalitě zápasu moc nepřidali. Ne, že by chyběla snaha, jenže vše bylo až neuvěřitelně nepřesné. A to jak v mezihře, tak v koncovce, do které se protlačili Míra, Hans, Koudy, ale pohříchu jejich “střely” byly brance Blue flame na hony vzdáleny. A tak z ničeho nic uděřilo na straně druhé – nejmenovaný lempl zbytečně ztratil míč, přišlo přečíslení zakončené Del Pierovou střelou z hranice vápna, na kterou byl Rinat krátký – 1:1. Naštěstí chvilku na to se stalo něco podobného v opačném gardu, akce byla zakončena Bulharovou střílenou přihrávkou, která k údivu všech zaplula golmanovi soupeře na přední tyč pod vingl, a tak jsme “do kabin” šli přece jen za trošku lepšího rozmaru při vedení 2:1.

Do druhého poločasu nám připravil komické intro Hans, který si nejspíše zasedl na jedince v blankytném dresu Lazia Řím, jinak si totiž nelze jeho dva fauly v rozmezí pouhých třiceti sekund vysvětlit. Hra pak nabrala vyloženě podprůměrné kvality, soupeři se předháněli maximálně tak v soutěži “o největší kopyto”. Za Regíny se do ní úspěšně “přihlásil” Míra, opakovaně Koudy, v řadách Blue flame na sebe zase upozornil Del Piero, který ani nadvakrát nebyl schopný překonat po zemi se válejícího Rinata. Když do konce zápasu zbývalo pouhých pět minut, nejmenovaný lempl opět přišel na půlce zbytečně o míč, resultovalo z toho přečíslení 3:1, střela útočníka – mastodonta bodlíčkem, která pod rukou Rinata prošla až do sítě. Vyrovnáno 2:2. Soupeř vycítil šanci na plný bodový zisk, první ze hry ve zrovna probíhající sezoně, a celkem sympaticky se začal tlačit do útoku. Za tuto opovážlivost ho naštěstí stihl spravedlivý trest. Nejdříve sice Koudy předvedl vrchol dřeváctví, kdy nájezd ve dvojici s Mírou zakončil individualisticky neuvěřitelně hanebnou střelou, která branku Blue flame přelétla o nějakých pět metrů a zastavila se až nedaleko Libeňského mostu. V době, když necelá minuta dělila Tepluchu od doživotního vyloučení z řad Reage boys (a Rinata od infarktu), hodil mu záchranný kruh jedinec, od kterého by to asi nikdo nečekal – odražený míč si pan Smůla vskutku elegantně zpracoval svými antickými sloupy a pravačkou vyslal na bránu soupeře životní střelu. Ta sice nezapadla do sítě hned napoprvé, ale brankář Blue flame ji stihl jen tak tak vyrazit před sebe, kde číhalo opět velmi dobře hrající Prasátko, které nekompromisní ranou pod břevno rozhodlo o naší výhře 3:2 znamenající definitivní udržení v soutěži.

sestava Regín:

Rinat 6 – Žiži 5, Bulhar 6, Lehy 5, Prasátko 7 – Míra 5, Iwan 5, Hans 5, Koudy 4

góly: Koudy, Bulhar, Prasátko

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek