REAGE BOYS

Aby bylo reportážní povinnosti učiněno zadost, ještě pár vět ke klání proti Pražské legii. V tomto zápase jsme si odbyli premiéru na novém hřišti na Mikulově. Hřišťátko je to pěkné, umělá travička perfektně střižena, jen jeho rozměry jsou jaksi rozlehlé pro naše vskutku atletické figury. Stejně jako v zápase prvního kola nás potkaly starosti se sestavou – absenci si opět připsal Míra, Dacájev s Bulharem a tréňou Campem si hanebně zmizeli do Mnichova za účelem návštěvy koncertu uskupení stárnoucích Irů v čele s frontmanem trpícím mesiášským syndromem, kteří se U2 zovou. Do kasy tak musel po jisté pauze zalézt Pája, v útoku byl již ready uzdravený Chazri a tzv. „za pět minut dvanáct“ Dacájev sedíce nad tuplákem píva v nejmenované mnichovské pivnici zajistil ještě služby Jarouše.

Od úvodních minut bylo dle přítomných nad slunce jasné, že jsme narazili na suverénně nejkvalitnější tým za více než 10 let našeho učinkování v Hanspaulských soutěžích. Kolega Sivák, klasická to smějící se česká bestie, po 5 minutách hry tipoval, že dostaneme desítku. Leč i přes to všechno po chvilce letěla do Mnichova radostná zpráva, že jsme se ujali vedení 1:0 gólem Chazriho. Hned za minutu však bylo vyrovnáno, kdy po lajně utekl útočník Legie stínován snad Lehátkem a střelou z nemožného úhlu (nic jiného ani dělat nemohl) trefil našeho goalieho přesně mezi nohy - 1:1. Po pár minutách mohl být dokonán výsledkový obrat, protože soupeř dostal po nastřelené ruce Richieho možnost zahrávat pokutový kop, leč jeho exekutor s ním naložil prachbídně a nám tak uchoval naději na přijatelný výsledek. S ukazatelem skóre tak bylo pohnuto až po dalších pár minutách a to hned třikrát. K šoku všech přítomných se o to však nepostaral o parník lepší soupeř, nýbrž Gondíkův hattrick. Nejprve po našem autu bezpečně uklidil z vápna do branky Chazriho přiťuknutí, poté z brejku využil ztrátu míče obráncem Legie a následně dělovkou k tyči zužitkoval Jaroušovu nahrávku. 1:4, a s tímto průběžným výsledkem se šlo i do kabin.

Bohužel ani toto vedení nám s přihlédnutím ke kvalitám protivníka nedávalo jistotu plného bodového zisku a další minuty ukázaly, že naše ostražitost byla na místě. Hned po minutě soupeř rozehrál přímý kop a signálu vymetl šibenici naší branky. Chvilku na to se nějak haluzácky poodrážel míč tak, že vyplul před naší prázdnou brankou před nikým nekrytým protihráčem a ten snížil již jen na rozdíl jednoho gólu. Vyrovnání pak bylo jen otázkou času, protože směrem dopředu jsme se nezmohli absolutně na nic (pokud tedy za „něco“ nebudeme brát naše bezhlavé odkopy), tempo hry jednoznačně diktovala Pražská legie. A když pak Gondík chyboval v rozehrávce, soupeř předvedl další ze svých ťukesů, bylo skutečně vyrovnáno na 4:4. Až poté soupeř trochu zvolnil, do hry jsme se alespoň trochu dostali i my, ale když nejprve v ložence po Gondíkovo nahrávce vůbec netrefil míč Teplucha a následně Chazri nezužitkoval Hansův pas, vrátilo se vše do starých kolejí. Naštěstí pro nás se ale žádná ze soupeřových příležitostí již neujala a my si tak připsali první podzimní bod za remízu 4:4. Když se tento výsledek před devátou hodinou večerní objevil na výsledkové tabuli Olympijského stadionu v Mnichově, odměnil nabitý stadion hrdinný výkon Regín ohlušujícím potleskem, na oslavu přidal několik mexických vln a pak už se konečně dostali ke slovu důchodci z Dublinu. Zkrátka Beautiful Day.    

Reage boys:

Pája 7 – Jarouš 7, Richie 8, Lehy 8, Gondík 8 – Chazri 7, Teplucha 7, Hans 6

góly: Gondík 3, Chazri

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Dalish | 23.09.2010 21:59

pan_Feroslav | 19.09.2010 23:14
co prosim?

Hans | 19.09.2010 20:58
Kundo