REAGE BOYS

Úvod » Rok 2010 » Hanspaulka - podzim

Reage boys - Santa Dominica 5:10 (1:6)

publikováno 24.09.2010 (aktualizováno 30.09.2021)

Týden po zázraku z Opatova jsme se vrátili tam, kde se cítíme nejlépe, tj. domů na Pražačku, kde nás ve středu 22.září čekal match 3.kola proti Santa Dominice. Jak už se stalo na podzim smutnou tradicí, sestava opět byla v troskách. K dispozici nebyl ani jeden z trojice Pavlů (záda v prdeli, propadlá klenba, Brusel), Míra snad někde v Hrvatske, Hans na pracovní večeři, bubák pro svoji absenci použil stejnou omluvu (spíš výmluvu, bo jak může vyhlášený nemakačenko jít na pracovní večeři???) a Rebrov neznámo kde, pravděpodobně někde v knajpě na pokru. Takže když si to člověk ve středu odpoledne pěkně sečetl, dávalo to dohromady líbezný počet 4+1 a k tomu jedna nemocná lemra v podobě Bublina Grygery.

Po příchodu na Prážu to chvilku vypadalo, že by nás opět mohla políbit paní Štěstěna a to v podobě nesejití se soupeře. Nakonec se chlapci ze Santa Dominicy sešli v počtu šesti kusů a jak měl konstatovat snad pan Gondík, příliš respektu nevzbuzovali. Ehm, ehm. Rozhodčí poprvé zadul do píšťalky a na Pražačce se začalo odehrávat…no zde by měl člověk radši skončit v popisu událostí, ale i ostudě je třeba se postavit čelem a ne jako některé týmy, které po úspěšném zápase mají sesmolený report do půl dne, a po prohře drží bobříka mlčení (zdravíme Kožich a Notorkros!!!). Prostě výkop jsme měli my, i přesto, že soupeř se od prvních minut prezentoval vysoce fotbalovým výkonem, my se snažili nezůstat za ním příliš pozadu, nebetonovat, takže pět minut se hra přelévala ze strany na stranu. Po jejich uplynutí se po faulu na neznámo koho postavil k exekuci přímáku šutér Gondík a pravačkou poslal bezchybně míč za záda brankáře soupeře. Úvod to byl v pravdě slibný, leč soupeř, dobře si vědom svých kvalit, dál v klidu pokračoval ve svojí hře a postupem času začalo být více než jasné, že se rozdíl ve výkonnosti obou týmů promítne i do skóre. Ovšem že se promítne tak dramatickým způsobem, to z nás nečekal určitě nikdo. Popisovat fík po fíku asi nemá moc smysl, bo ty se v podstatě podobaly jako vejce vejci – ztráta míče, bleskový protiútok, ťuk-ťuk a Dacájev lovil merunu ze svojí sítě. Do konce poločasu tak činil po jedné střele do vinglu a pěti totálních rozebíračkách našich obranných řad, po kterých soupeř mohl v poklidu s míčem dokráčet až do naší opuštěné branky.

Poločasová ztráta v poměru 1:6 byla opravdu hrozivá, leč i tak se našli v našich řadách optimisté jako Bulhar, kteří si mysleli, že ještě můžeme něco se zápasem udělat. Během mžiku ho soupeř usvědčil, že žije v bludu. Po jeho rozehrávce ze středového kruhu to sice asi pět sekund vypadalo, že forčekující duo Chazri – Gondík se zmocní míče, leč nestalo se a ten se tak za dalších pět sekund třepotal v naší síti. Když během dalších cca. 5 minut lovil Rinat míč ze své sítě ještě dvakrát, začal zápas nabírat tragikomický ráz. Gondíkovi se sice následně podařilo střelou z půlky vytrestat goalieho Santa Dominicy za jeho hraní si na Higuitu, ale odpověď soupeře byla blesková. Po jeho dalším bagu na ukazateli skóre svítil průběžný výsledek 2:10 v náš neprospěch a rekord v počtu obdržených branek, kterým je cifra 15, se otřásal v základech. Na to jsme byli nuceni zareagovat změnou v rozestavení, kdy do obrany se stáhnul Teplucha, který do té doby po hřišti bloudil jak Goro před Tokyem, místo něj se na hrot vysunul Bulhar a znovuobnovaná spolupráce útočného dua Andy – Dwight zafungovala jako za raných časů Reage boys. Nejprve totiž Gondík pasem přes celé hřiště našel u rohového praporku zapomenutého Dutrouxe, ten poslal před branku krásný načechraný centr a Bulhar se hlavou zkrátka nemýlí. Poté se podařilo Burgasovi probít obrannými řady soupeře a přestože mohl ještě nahrávat doleva úplně volnému Gondíkovi, napřáhnul z bezprostřední blízkosti k další gólové střele. Chudák gólman, když viděl jeho oči zalité krví, radši si lehnul mimo branku… Chvilku na to si hoši střihli repete s úplně stejným scénářem a rázem to tak bylo „pouze“ 5:10. Toto bylo nakonec i skóre konečné, protože my si již další šanci nevypracovali, soupeře pak opustil jeho gólový apetit a Dacájev si tak mohl zvýšit percentuální úspěšnost svých zákroků ze čtyř procent aspoň na deset.

Co říci závěrem? No…bylo to prostě školení se vším všudy. Všechno to byli vynikající čutálisti…schopní trestat naše byť jen sebemenší zaváhání…borci hrající neustále v pohybu…s permanentní chutí střílet góly. Po týdnu jsme tak byli opět nuceni konstatovat, že proti kvalitnějšímu týmu jsme snad ještě nehráli. Jedinou vadu na v uvozovkách kráse jinak sympatického mančaftu jsme shledali pouze v jejich dresech – měli sparťanské, což sestavě pěti slávistů a jednoho baníkovce nešlo moc pod vousy.

Reage boys:

Děravý – Šmatlavý, Bosý, Nachcípaný – Neviditelný, Zmatený

góly: Bosý 3, Šmatlavý 2