REAGE BOYS

Týden poté, co jsme si na Pražačce tak povodili Harrachov, nás poslední říjnový pátek čekal v daleké prdeli na Tempu soupeř tradiční – naši oblíbení metroušové z Borussie Dortšpunt. Díky tomu, že jsou klucka na tom výsledkově stejně špatně jako my, dalo se o tomto nadcházejícím klání opět hovořit jako o zápase o čtyři body. Vzhledem k tomu, že se mělo začínat již v 17:45, panovaly jisté obavy o kvalitě a početnosti dorazivších borců, leč všichni se k tomu postavili tak jako po soudružsku, takže na lavičce se nám tísnil letošní rekordní počet náhradníků - čtyři. K naprosté „dokonalosti“ nám chyběl jen simulant a novomanžel v jedné osobě, tj. Hans, a Prasátko, který se vydal do rodné Nigerie za „maminka“ dočerpat svým rozmařilým životem vyčerpaných finančních prostředků.

Úvod zápasu se pak nápadně podobal našemu poslednímu vzájemnému zápasu letos na jaře. Časomíra ze zápasu ukrojila sotva tři minuty a my se po střele Gondíka dostali vcelku lehce do vedení 1:0. Nyní měla být na tahu Borussia, ovšem aktivní hrou jsme jí v podstatě k ničemu nepustili, naopak každý náš protiútok smrděl gólem. Do poločasového hvizdu jsme naší herní převahu zúročili ještě dvakrát. Nejprve Bulhar v zakončení hamounsky uzmul míč Chazrimu a dělovkou z bezprostřední blízkosti nedal soupeřovu brankáři nejmenší šanci, poté nám byla dána možnost vzpomenou na model „Gondík – podzim 2006/jaro 2007“, kdy se tento zdánlivě již vyčpělý kanonýr jako lasička protáhnul kolem beka Dortšpuntu ke zdánlivě ztracenému míči a technickou střelou zasunoul merunu na vzdálenější tyč. V ten moment jsme hráli opravdu dobře. Obrana až na pár výjimek soupeře nepouštěla do žádných šancí a kdy už něco prošlo, v pohodě to zpacifikoval Rinat. Útok si naopak s až nebývalou lehkostí vypracovával šanci za šancí. Z nich stačí jmenovat například Chazriho samostatný únik na brankáře zakončený střelou s rugbyovými parametry, Jaroušovo bodlo do středu branky, Gondíkovu boční tyč nebo Tepluchovu patičku. Díky tomu, že se ale nám nepodařilo žádnou další příležitost přetavit v gól, do kabin jsme šli pouze za stavu 3:0.

Bylo jasné, že se Dortšpunt s nepříznivým vývojem zápasu nebude jen tak chtít smířit, což mu ostatně velí jeho kvalitní hráčský materiál, takže úkol, se kterým jsme vstupovali do druhé půle, zněl jasně – hlavně neinkasovat rychlou branku. Bohužel, toto naše předsevzetí se nám podařilo opět nepodařilo naplnit. Hned od úvodních minut jsme se díky zlepšenému pohybu soupeře dostali pod trvalý tlak, sami jsme nebyli schopni udržet delší dobu míč na našich kopačkách a tak obdržená branka v přibližně páté minutě byla jen logickým vyústěním dění na trávníku – na půlce jsme zbytečně ztratili míč, obrana nebyla na schopna rychle zareagovat na nastalou situaci a do té doby nejnebezpečnější hráč soupeře střelou po zemi k tyči snížil na 1:3. Vstřelená branka ještě znásobila aktivitu Dortšpuntu a před naší kasou to v podstatě permanentě hořelo. Když jsme se začali dostávat do hry i my, vypadalo to, že jsme bez úhony přežili nejhorší, inkasovali jsme podruhé. Opět přišla nějaká zdánlivě zbytečná ztráta míče a blonďatý kolohnát v dresu Dortšpuntu houslema propálil Dasajeva. 2:3, 16 minut do konce, to s námi vůbec nevypadalo dobře. Naštěstí ona divoká patnáctiminutovka (společně s nemožností střídat) hráče Dortšpuntu celkem unavila, takže jsme již nebyli pod takovým presem. Rohových a přímých kopů sice soupeř dál zahrával na můj vkus až moc, leč ani z jednoho z nich nějaké vážnější nebezpečí neresultovalo. Udeřit tak mohlo opět na straně druhé, ovšem s nabídnutými šancemi, převážně z bleskových protiútoků, jsme naložili hanebně. Při přečíslení 3:1 jsme snad trefili břevno, z dorážky pak goalieho gesicht, chrt Gondík místo nahrávky osamocenému Chazrimu volil střelu mířící k rohovému praporku, nic nebylo ani ze závaru dvojice Teplucha – Iwan, a tak byl až do posledních chvil výsledek na vážkách. K vyrovnání nakonec nebylo daleko, střelec prvního gólu Borussie se hnal na osamoceného Rinata, ovšem ten proti jeho střele s gólovými parametry vytrčil pravou nohu a se štěstím vytěsnil míč mimo naší branku. Když jsme pak v závěrečných sekundách přežili i roh soupeře, po kterém vypadnul Dacájevovi míč z rukou a musel ho pacifikovat prachsprostým zasednutím, mohl na webu Notorkrosu přibýt vzkaz „ Ahoj Hrdlo, zase nám Reage dali na prdel, Méďa“.

Nutno říci, že v kontextu celého zápasu se jednalo o výhru zaslouženou, ale zůstává záhadou, proč jsme stejným stylem, jako jsme odehráli první poločas, se nebyli schopni popasovat i s tím druhým. Naštěstí všechno dobře dopadlo a tak dál ještě žijeme. Nyní nás čekají dva zápasy se stejně namočenými týmy (7 zbabělých a Santa Tranta), pokud v nich uspějeme, mělo by to být dobré. A když se na oba zápasy slezeme jako na ten poslední, nevidím nejmenší důvod, proč by se nám to nemohlo povést. 

Reage boys:

Rinat 7 – Jarouš 7, Bulhar 7, Lehátko 5, Míra 6, Žiži 6 – Gondík 7, Chazri 6, Iwan 6, Teplucha 5

góly: Gondík 2, Bulhar

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

pan_Feroslav | 02.11.2010 23:02
komentáře beru, si přece jenom nepamatuju úplně všechno já si u toho Chazriho pamatuju, jak sem na něj po jednom fíku hulákal něco o "kvalitnim" zpracování, ale nemyslel sem si, že to bylo při tom Bulharovo. to opravim

Dalish | 02.11.2010 22:38
Výborná reportáž, jak je již ostatně reportérovým dobrým zvykem.
Vyjímečně ale 2 komenty:
1. U druhého gólu Bulhar neukopl balon me, ale Chazrimu. Nebo spíš to bylo tak, že Chazri tradičně odmítl po mé nahrávce skórovat a tak to přenechal Bulharovi.
2. Za chrcením v druhé půli si stojím, udělal bych to zas. Chazri byl mezi dvěma spoluhráči a já byl sám před gólmanem. Stačilo nespěchat a v klidu uklidit do brány. Takže jasná moje chyba, měl to být gól. Navíc Chazri by z mé nahrávky stejně neskóroval ;-)