REAGE BOYS

V pátek 5.listopadu jsme si v zápase 8.kola odbyli naši premiéru na hřišti ve Štěrboholích. Soupeřem nám byl tým Sedmi zbabělých, který byl v ligové tabulce o bod za námi, a se kterým jsme v minulosti již dvakrát hráli s bilancí jedné výhry a jedné remízy. S přihlédnutím k těmto dřívějším výsledkům a k faktu, jak jsme se kolo předtím vypořádali s Borussií Dortšpunt, která je bezpochyby kvalitnějším soupeřem, jsme určitě do zápasu vstupovali jako mírní favorité a to i přesto, že Richieho nám ještě nevrátila jeho rodná Afrika, plus oproti poslednímu zápasu jsme byli nuceni se obejít bez Jarouše a Lehyho, který dal dle našeho informátora před cestou na druhý konec Prahy přednost popíjení alkoholických nápojů na Smíchově. 

Úvod zápasu byl vyrovnaný. Soupeř, který byl v průměru o hlavu menší jak my, se pod vedením pro nás do té doby neznámého jedince v bundě falešné Bohemky 1905 snažil o kombinační fotbal, my pak spoléhali na rychlé protiútoky, k nimž nám nahrávalo i nezvykle dlouhé hřiště. Tato konfrontace rozdílných stylů dlouhou dobu k šancím nevedla, výjimkou byla dělovka „zbabělce“, kterou reflexivně vyrazil Dacájev ramenem, na straně druhé jsme nic vážnějšího nevytěžili z několika nadějných protiútoků. Ráz zápasu rázně změnila cca. 15.minuta, kdy po několika smolných odrazech se meruna dostala pěkně proti noze jednoho pomenšího protihráče, který svoji střelu navíc otřel o Koudyho zadek (záda) a přestože si na ní Dasájev sáhnul, mimo tři tyče se mu jí vytěsnit nepodařilo - 0:1. V ten okamžik jako kdyby ze Sedmi zbabělých spadla tíha důležitosti zápasu, začali po place kmitat jak motorové myši, jejich touha po navýšení náskoku byla evidentní. Jaký to byl rozdíl oproti nám, kteří jsme naši tradiční (jedinou) zbraň v podobě důrazu v osobních soubojích nechali v šatně, po hřišti jsme se pohybovali jako spící panny. Několik následných šancí soupeře jsme přežili s vypětím všech sil, ale i tak se soupeři podařilo ještě do poločasu odskočit odskočit do dvoubrankového vedení. Dalších z pomenších playerů „zbabělých“ zakmital nožkama, potáhnul si balón do středu a střelou kolem Bulhara se bezchybně trefil na zadní tyč, Rinat se ani nepohnul.

Do druhé třicetiminutovky jsme lehce přeskupili naše řady, do té doby bránící Gondík se posunul dopředu k Chazrimu a místo něj se do obrany zatáhl Koudy. Hned po minutě ale mohlo být definitivně vymalováno. Po zblokované střele se míč odrazil do strany k výše již zmiňovanému falšešnému bohemákovi, Dacájev se válel ve vápně po zemi, na nejlepšího hráče soupeře zívala zcela opuštěná branka. Leč naše naděje na úspěšný výsledek žila dále, protože Rinat se z posledních sil ztopořil, proti střele stihl zvednout aspoň nohu a měl zatracenou kliku, že byl přesně do ní trefen. Poté jsme se konečně do hry dostali i my a naše zlepšená hra přinesla celkem brzy své ovoce. Nejprve sice na obě strany tragičtí sudí (dvě děti ve vytahaných hadrech, na palici se zmrzlinářskýma čepicema a hlavně bez píšťalky) přehlédli evidentní ruku soupeřova bránícího hráče ve vápně, kterou zastavil Bulharovu hlavičku, ale v nějaké 40.minutě už to přišlo. Gondík hodil aut, Bulhar, jak je jeho dobrým zvykem, přeskočil vše, co mu stálo v cestě, a hlavičkou k tyči vzkřísil naše naděje na bodový zisk. Bohužel po pár minutách naše akcie spadly v podstatě na nulu. V rámci poctivé defenzivy se Chazri vracel k naší brance, jenže zničeho nic se nikým neatakován zhroutil k zemi a ne a ne se zvednout. Hned bylo jasné, že jak to už tak v takovýchto případech bývá, koleno je píče (dle prvních zpráv z mnichovské kliniky Dr. Mayera-Wohlfahrta by to nemusely být poškozené vazy, „jen“ meniskus, i tak je ale jistotou, že si Dutroux do konce podzimu už nekopne). Dál jsme se sice snažili o zisk alespoň bodu, jenže naše hra směrem dopředu byla jalová (i přes některá Wáňova kouzla), k vypracování si tutovky nevedla. Nějakých 5 minut před koncem pak přišlo definitivní rozuzlení zápasu. Po našem hanebně zahraném autovém vhazování u branky Sedmi zbabělých přišel bleskový protiútok soupeře, který se dostal do přečíslení snad 3 na 1, a střelec, který otevřel gólový účet zápasu, ho i uzavřel, když bodlem píchnul míč vyběhnuvšímu Dasajevovi mezi nohama.

Touto prohrou jsme si notně zkomplikovali záchranu ve trojce. Místo toho, abychom „zbabělce“ v podstatě definitivně udrželi pod čarou ponoru, povážlivě jsme se pod ní dostali sami. Ovšem nutno konstatovat, že se tak, i přes jisté vzepětí v druhém poločase, stalo naprosto zaslouženě. Jak poté konstatoval pan Sivák, který zápasu přihlížel z pozice (ne)zaujatého pozorovatele – ať soupeř jakkoliv vystřídal, kvalita jeho hry byla konstantní. Kdežto u nás? Však víme. Ale ještě není třeba věšet hlavu. Nyní nás čeká asi nejdůležitější zápas podzimu proti stejně namočené Santa Trantě, vyčkejme tedy s nějakými soudy až na konec páteční šedesátiminutovky.    

Reage boys:

Rinat 6 – Gondík 6, Bulhar 6, Míra 5, Žiži 5 – Chazri 5, Iwan 5, Teplucha 3, Hans 2   

gól: Bulhar

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Hans | 15.11.2010 8:59
Ale jo byl, celejch pět minut

jankocum | 12.11.2010 17:52
byl hodnej .. já navrhoval jedničku bo sem si nevšim, že si byl na hřišti

Hans | 12.11.2010 12:36
Ty woe ty sis zase našel terč dědku