REAGE BOYS

V pátek 12.11. jsme měli proti týmu Santa Tranta PC C poslední šanci zvrátit nepříznivě se vyvíjející záchranářské práce v náš prospěch. Čas zápasu byl hodně netradiční, začátek byl svazem stanoven už na 16:30, navíc v řiti na Tempu. S přihlédnutím k tomu, jak jsme se (ne)scházeli po celý podzim, panovaly jisté obavy, jestli se vůbec slezeme, ale v podstatě všichni se k tomu postavili jak se sluší a patří. Chyběl nám pouze chromajzl Chazri, který si dle aktuální informace odnesl z posledního zápasu urvaný přední křížový vaz v koleni, Iwan dlel v Budějovicích na služební cestě a Lehy nevíme kde. Soupeř se sešel také v celkem solidním počtu a tak jediným, kdo hanebně selhal, byli rozhodčí – celkem dle předpokladů nikdo nedorazil. Po všeobecné shodě se role „černé svině“ ujal pan Sivák, na čáře mu byl oporou Hans von Karlin.  

Chlapci poprvé zaduli do píšťalky a komedie, na kterou budou se slzou v oku ještě léta vzpomínat „děti našich dětí“ (jak pravil klasik), mohla začít. Úplný začátek tedy nevypadal zas až tak trapně, ale když se v páté minutě po takovém hokejovém nahození na branku v ní Dasajev rozplácnul jak žába a jen s obrovským štěstím přežil toto své kouzlo bez gólového trestu, bylo jasné, že ten večer bude ještě veselo. A taky že ano… V osmé minutě jsme vepředu zbytečně přišli o míč, následoval bleskové přečíslení Santy Tranty tři na osamoceného Bulhara a po přízemní střele „jedenáctky“ Dasajev poprvé lovil ze své sítě. Za minutu ten samý hráč svojí dělovkou pouze rozezvučel naší levou tyč, ovšem to ho nemuselo nijak mrzet, protože po dalších dvou minutách se v zápase prosadil podruhé - Rinat jen před sebe vyrazil střelu soupeře, dorážka pak byla pro dotyčného hračkou. Když v nějaké 15.minutě vyškolil postarší Míša Kulička v barvách soupeře u rohového praporku dvojici Míra – Richie a svůj únik po brankové čáře zakončil filigránskou střelou mezi Dacájevovo nohy, bylo v podstatě jasné, že nezadržitelně směřujeme k dalšímu výprasku sezóny. Do konce poločasu zatížil soupeř naše konto ještě třemi přesnými zásahy – nejdřív nám do kasy zaplula střela po zemi na vzdálenější tyč, poté následovala rozebíračka až do prázdné branky a navrch přišel jeden neomylný Dacájevovo obstřel. 0:6, aniž bychom se zmohli na jakýkoliv odpor, pokud tedy za něj nepočítám Jaroušem zazděnou tutovku.

Do druhé půle došlo k výměně rozhodčích, bo pan Sivák musel odjet kamsi na hokej pro teplouše, do role Draštíka se tak posunul Hans, který vzal svoji novou roli natolik zodpovědně, že asi tak 20 minut hrací doby protelefonoval s Mimi skrzevá navigování dotyčné na místo určení. Ale zpátky ke hře. Za první třicetiminutovku jsme sice nabrali šestibrankové manko, leč aspoň trochu nám slouží ke cti, že jsme to nezabalili, snažili se výsledek aspoň trochu zkorigovat. Ve 36.minutě poprvé překonal soupeřova gólmana Gondík, ovšem za tuto opovážlivost nás Santa Tranta velmi rychle ztrestala dalšími dvěma gólovými údery. Nejprve jsme byli rozebráni tak, že soupeř opět zasouval míč do prázdné branky, poté za Dasajevova zaplul obstřel identický tomu z prvního poločasu. Na průběžných 2:8 pak svým prvním fíkem v sezoně snížil Koudy, na což soupeř opět reagoval dvojicí vstřelených gólů. Nejprve Dasajev vyfasoval druhé housle v zápase, poté na střelu Míši Kuličky směšně mával levou tlapičkou a jubilejní 10.fík byl na světě. V posledních minutách zápasu jsme aspoň kosmeticky upravili skóre na konečných 4:10, kdy nejprve se podruhé v zápase prosadil Gondík a poté ho napodobil Teplucha. Pak již zazvonil zvonec a utrpení byl naštěstí konec.

Výsledek je naprosto spravedlivým vyjádřením poměru sil na hřišti. Soupeř nás jednoznačně předčil ve všech směrech, herně se s ním mohl měřit jen Gondík, ovšem to by nesměl být vepředu tak osamocen. I tak to ale mohlo dopadnout výsledkově lépe. Stačilo postavit do branky místo sněhuláka Dasajeva naší oblíbenou Mariku Gombittovou, té by se minimálně nepodařilo skrz kolečka procedit dvoje housle. Nebo kdyby v druhé půli zachoval při dorážce před prázdnou brankou chladnou hlavu „vrah“ Gondík (ten ještě mumlá něco o dvou tyčích a Bulharem zazděných tutovkách…) a o osamoceném panu Smůlovi na metr v uvozovkách daleko od zívající kasy ani nemluvě.      

Tento zápas nám tak dal definitivní razítko na cestu do 4.ligy. Objektivně musíme uznat, že si za podzimní výkony, ať už na ně mělo vliv cokoliv, nic jiného ani nezasloužíme. Když si to totiž člověk v hlavě sesumíruje, vyjde mu, že se nám za celou sezónu vyloženě povedl jen jeden jediný poločas proti Dortšpuntu a to je žalostně málo.

Reage boys:

Rinat 1 – Míra 2, Bulhar 3, Richie 2, Jarouš 3, Žiži 3 – Gondík 5, Teplucha 4 

góly: Gondík 2, Teplucha 2

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

jankocum | 18.11.2010 11:15

pan_Feroslav | 17.11.2010 20:59
nemůže se tam vejít všechno, že...třeba to břevínko, na který sem vyloženě mazácky nechal spadnout merunu

Hans | 17.11.2010 9:22
Škoda že se o tý desítce nedá mluvit jako o "historické" Jinak zapomněl dodat, že jsem (asi nesmyslně) odpískal Richiemu ruku. No ale kdo má poznat, že to ruka neni, když má pod vyhrnutym dresem černý triko?

Dalish | 16.11.2010 18:30
Se tady tlemim v tramvaji, Mariko :-D
Nic si z té historické jedničky nedělej, teď to napravis shot-outem ;-)