REAGE BOYS

V den, kdy velikáni světové kopané Rinat Dacájev a Ryan Giggs slavili své 37.narozeniny, nás na „letišti“ ve Štěrboholích čekal poslední zápas podzimní Hanspaulky. Soupeřem nám byl třetí tým průběžně tabulky Samson Bonella, se kterým jsme se již jednou utkali – vylezla z toho legendární plichta 6:6 na Tempu, kdy nebohý Gondík byl nucen hrát s pěti ožralými spoluhráči (v případě Koudyho i poblitými), z čehož byl natolik paf, až zatížil konto soupeře všemi 6 góly. Asi i proto, že jsme měli ještě o co hrát, sešli jsme se v pravděpodobně nejsilnější sestavě za celý podzim (mrzák Chazri, Pešíno a Legie zkázy zajisté prominou), kdežto soupeř byl rád, že se sešel v základním počtu 5+1. Asi se chlapcům nechtělo v mrazu a za neustálého sněžení čutat do meruny, když už jim kromě cti o nic nešlo.

Špíl začal a jak se vzhledem k rozdílným motivacím obou týmů dalo čekat, aktivita byla především na našich kopačkách. Již po chvilce se nám podařilo naši územní převahu vyjádřit i gólově. Lehátko na naší půlce vybojoval u postranní čáry míč, posunul ho na Tepluchu, zamakal dopředu a když mu byl následně míč vrácen, suverénně ho poslal za záda soupeřova gólmana. Akce jak z učebnice moderního fotbalu a k tomu v tak překvapivém obsazení! 1:0 pro nás, start do zápasu víc než povedený. I dál jsme se tlačili do útoku, ovšem ne a ne odskočit soupeři na rozdíl dvou gólů. Hlavní podíl na tom měla naše nepřesnost, která se mnohdy dala nazvat lajdáctvím, někdy jsme narazili na úskalí zasněženého terénu. A tak nás stihl zasloužený trest. Možná tak v 15.minutě zápasu se soupeř snad teprve podruhé vážněji podíval před naší bránu a bylo vyrovnáno. Borec, kterého Bulhar ohodnotil jako adepta na (super)veteránskou ligu, si od postranní lajny postrčil míč ke středu, napřáhnul k ráně a jak by řekl dědek Homolka „ten dřevák tam stál…ten byl tuhej!“. Rána mu totiž naprosto zbaběle nesedla, čímž zcela zaskočil Dacájeva, jenž se zmohl akorát na pád na kolena a zdvořilé zamávání levou rukou míči, který se jak šnek sunul směrem na branku, kde brnknul o naší levou tyč a od ní se zlomyslně odrazil dovnitř. Když po chvilce Prasátko smolně zvedl pod břevno naší kasy střelu, ke které jinak v poklidu zalekával Rinat, nevypadalo to s námi vůbec dobře. Ovšem to bychom nesměli mít v našich řadách Míru. Ten poté, co posledně dvěma góly zničil Nisu, se rozhodl střihnout si ještě trochu vylepšené repete a tak než rozhodčí ukončil první poločas, čistý hattrick v podání naší motorové myši byl na světě.    

Do druhé půle jsme tak vstupovali s vedením 4:2 a s vědomím, že se nemusíme nikam hnát. Soupeř se naopak nechtěl smířit s dvougólovou ztrátou a hnal se za jejím umazáním, k čemuž mu měla dopomoci změna v rozestavení, kdy začal hrát na dva obránce a tři útočníky. Leč jeho útoky se odrážely od naší pevné obranné hráze a když už něco prošlo, zklikvidoval to již pozorný Dacájev. Vepředu jsme naopak měli dostatek prostoru k vlastním útočním rejdům a tak bylo v podstatě jen otázkou času, kdy se nám podaří naše vedení navýšit. Toto pak na sebe nenechalo až tak dlouho čekat. Gondík se trhnul do brejku, tváří v tvář gólmanovi zcela nepochopitelně zvolil jeho přehození a přestože provedení bylo na pětku, bo šlo goaliemu přesně do rukou, skončilo k údivu všech v soupeřově síti – 5:2. Nějakých 10 minut před koncem pak mohlo být definitivně rozhodnuto, když si chlapci v naprosto identickém složení situaci zopakovali. Gondík tentokrát nasadil ke kličce, jenže následně nastřelil pouze tyč prázdné branky a za chvilku nás tato situace mohla začít mrzet. Nastala trma-vrma v našem vápně, míč se odrazil na vzdálenější tyč, kde číhal zapomenutý player Bonelly, jeho první ránu ještě Rinat stačil vyrazit, ovšem na dorážku, přestože si na ní v poloze ležmo nohama „sáhnul“, již neměl nárok. Místo vedení 6:2 to bylo pouhých 5:3 a dlouhých osm minut do konce. Gondík, jenž byl tím, kdo se při gólu vyprdnul na bránění protivníka, přijal po vzoru soudruhů socialistický závazek, že toto své osobní selhání napraví a jakožto správný chlap své slovo dodržel. Stačily mu na to pouhé tři minuty, po jejichž uplynutí našel perfektní nahrávkou před brankou nehlídaného Bulhara a ten po dvouzápasovém střeleckém půstu neomylně skóroval. Dvě minuty na to pak ten samý hráč zvýšil na 7:3. Na tomto stavu se do konce zápasu již nic nezměnilo, přestože Bonella si stihla vypracovat ještě tři loženky. Jenže nejprve výtečně vrátivší se Lehátko na poslední chvíli odvrátil na roh nahrávku, která směřoval před prázdnou kasu na osamoceného útočníka Samsonu Bonella, poté Dacájev zlikvidoval trojšanci soupeře, po následném rohu pak nikým nekrytý protivník ze dvou metrů hlavičkoval mimo.

A pak zazvonil zvonec a naší třetiligové pohádky byl konec. Ano, je to tak – poprvé v historii Reage boys sestupujeme o soutěž níž. V souběžně hraném střetnutí totiž na Aritmě Ekonom remizoval se 7 zbabělými 2:2, čímž si zajistil bod potřebný k záchraně, i když v uvozovkách jen díky lepšímu vzájemnému zápasu. Je to škoda, ale pokud si vezmeme sezonu jako celek, objektivně zhodnotíme výkony podávané soupeři a námi, nelze nedojít k tomu, že je sešup, byť se může nakonec jevit jakkoliv krutě, naprosto spravedlivý. A nic na tom nemůžou změnit ani poslední dva zápasy, které se nám nejen výsledkově povedly. Ty můžou být pouze příslibem pro další sezónu, bo pokud budeme podávat stejné výkony i na jaře, což je u nás podmíněno zejména dobrou účastí na zápasech, nemůže nás návrat do trojky minout.

Reage boys:

Rinat 7 – Richie 5, Bulhar 8, Lehy 7, Sivi 6 – Míra 9, Gondík 6, Teplucha 5

góly: Míra 3, Bulhar 2, Lehátko, Gondík

Známky opět udělila světově uznávaná kapacita Giovanni Trapattoni.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek