REAGE BOYS

8.1. nám skončil zasloužený odpočinek po ještě zaslouženějším sestupu o patro níž (pro nevědoucí do 4.ligy) a nás tak v Běchovicích v rámci prvního kola základní skupiny Zimního poháru čekala první pohybová aktivita (sportovního rázu) v roce 2011 – zápas proti Torpedu Barrandov. Zimní pohár je kláním, kde obvykle máme problém dát dohromady aspoň šest lidí na hru, jsme tak nuceni si vypomáhat jedinci ze spřátelených týmů. A nejinak tomu bylo i tentokrát - z Regín byl totiž k dispozici pouze Dacájev, Bulhar, Lehátko, Gondík a Teplucha, zbytek doplnil, jak je od roku 2007 zvykem, Kožich a to trojicí Matlata, malej Honza, Pavlina.

V 10:00 CET rozhodčí poprvé zadul do píšťalky a vodní pólo mohlo začít. Proč zrovna vodní pólo? Protože příchod teplé okluzní fronty z jihovýchodu zapříčinil roztátí mohutných sněhových bariér a když se k tomu přidal déšť, který v sobotu ráno začal zkrápět Běchovice, odtokový systém pod umělkou, je-li tam tedy vůbec nějaký, přestal stíhat. Díky tomu byla komplet hrací plocha nacucaná jak houba a na některých místech dokonce stály kaluže vody, které nám svojí přítomností daly vzpomenout na krásné časy strávené v pralese na Karlíně.

No a hra jako taková? Bohužel, není moc o čem referovat. Od první do poslední minuty udával tempo hry soupeř. V obraně hrál důrazně, pozorně, ve středu pole umně kombinoval, vepředu zdařile napadal naší rozehrávku a nebál se jít do zakončení. Jen…chlapcům v útoku chyběly kilogramy, klid v koncovce a časem i pevnější nervy. Jinak si totiž nelze vysvětlit fakt, že z tolika šancí, co si hráči Torpeda vytvořili, nebyli ani jednou schopni dopravit míč do naší branky. Pravda, Dacájev se na zápas výborně vyspal, v některých momentech mohli klucka hovořit až o smůle, když dvakrát rozezvučeli tyč naší brankové konstrukce, jednou nás za již překonaným Rinatem těsně před brankovou čárou spasila velká louže, ve které míč uvízl, a chvilku před koncem nás pohotovým skluzem uchránil od vyrovnání malej Honza. Ovšem přes to všechno měli Barrandovští minimálně jednou skórovat. A tak, jak už to v takových zápasech bývá, jsme soupeři uštědřili lekci z produktivity. Za celých 60 minut jsme na sněhuláka v brance soupeře vyslali pouhé dvě střely, přičemž hubenou výhru v poměru 1:0 nám přičarovala hned ta první z přibližně 20.minuty zápasu. Otázkou tedy je, zda to vůbec byla střela, nejednalo se náhodou o nepovedenou střílenou přihrávku. To ostatně možná do teďka netuší ani sám její autor malej Honza. Ale na to se historie neptá. Prostě soupeřův gólman v klidu pouštěl do autu takovou Honzovu šmatlavku z celkem úctyhodné vzdálenosti a ta k překvapení všech zapadla přesně k levé tyči. Druhá střela pak šla v druhé půli na konto Bulhara, kdy si pro něj typicky naskočil na rohový kop a jeho dělo hlavičkou nejprve cinklo do pravé tyčky a následně bylo zpacifikováno onou velkou louží, která už jednou předtím podala pomocnou ruku nám. Ještě by člověk neměl zapomenout na dvě tisíciprocentní šance, které jsme si v zápase vypracovali, ale protože v obou případech byl „zakončovatelem“ Koudy, byl by popis těchto v pravdě komediálních kousků jen zbytečným plýtváním místa.

V Zimním poháru jsme tak správnou nohou nakročili k postupu ze základní skupiny po dvouleté odmlce, bo soupeř určitě bude patřit k tomu lepšímu, na co v základní skupině narazíme. Na podzim totiž suverénním způsobem postoupil do 5.ligy (třetí postup v řadě za sebou), v kádru má mlaďase kolem dvacíti let a evidentně všichni z nich jsou fotbalisty z velkého.

Reage boys:

Dacájev – Pavlina, Bulhar, Lehátko, Matlata – Gondík, Teplucha, malej Honza 

gól: malej Honza

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek