REAGE BOYS

Sedm dní od blamáže s Lachtanem uplynuly jako voda a nás opět čekala ta milá povinnost jít imitovat hru, která se fotbalem nazývá. V zápase posledního kola základní skupiny nás v přímém boji o první flek čekal tým Queens Park Club hrající pod hlavičkou VET, ovšem Zimní pohár je soutěž krapet volnější, takže bylo otázkou, jakou směsku si na nás soupeř nachystá. Každopádně, dal se čekat pořádný fičák, bo veteráni letos suverénně postoupili do první ligy a áčku, pokud by si někoho od nich půjčili (což se pravděpodobně i tak v případě 4 borců stalo) ten samý úspěch utekl jen o fous. Ovšem z našeho pohledu kein stres ze soupeřových kvalit, protože před nějakým časem jsme si dali socialistický závazek, že chceme-li se v poháru probojovat co nejdál, nesmíme v základní skupině skončit na prvním místě, k čemuž nám v tomto posledním zápase stačila zdánlivě triviální věc – nevyhrát.

Od první minuty pak vše spělo ke zdárnému konci. Soupeř, jehož borci byli fotbalově opravdu na výši, si to strkali jako současná Barcelona, držení míče bylo také srovnatelné s katalánským gigantem. Jediný rozdíl byl v tom, že jim chyběl goleador typu Messiho nebo Villy, a také to, že proti nim stál v brance goalie, jehož dopolední tajemný únos ze Strašnic na Háje, kdy jako výkupné musel ztrestat pár piv a zelených, dostal do vskutku vynikající formy. Hned po pár sekundách zneškodnil první tutovku a konto jeho vynikajících zákroků dál utěšeně narůstalo. Postupem času nám tak začal v hlavě vrtat červíček pochybností, zda-li to náhodou nedopadne tak, že soupeř do nás bude neustále bušit, leč bez gólového efektu, my pak jednou utečeme a neštěstí bude na světě. A také, že ano! Když časomíra začala ukrajovat 29.minutu, na do té doby mrznoucího brankáře QPC se od půlky hnal náš zcela osamocený shooter. Klikou však bylo, že oním shooterem byl Hans von Karlin, jehož střelecký pokus (pozor, nezaměnit střelecký pokus se střelou!!!) směřoval bezpečně mimo branku. Dotyčný se nám sice snažil namluvit, že to šlo jen pár centimetrů vedle tyče, ovšem jedincům s dobrým znakem nemohlo uniknout, že těch „párů“ bylo asi sto. Z protiútoku se borcům Queens Parku konečně podařilo protrhnout střeleckou smůlu, kdy nerváček v jejich dresu pronikl naší obranou a tvrdou ranou pod břevno nedal padajícímu Karlikovi nejmenší šanci. Hned poté rozhodčí odpískal konec poločasu a my tak mohli navýsost spokojeni s dosavadním průběhem směřovat do kabin.

Druhá půle se pak odvíjela v podstatě identicky s tou první. Tempo hry výhradně určoval soupeř, my se zmohli jen na sporadické návštěvy soupeřovy poloviny, nad vodou nás držel jen Karlik lapající ve Sňozíkovo stylu. Když do konce zápasu zbývalo již něco málo přes deset minut, přišla první lehká komplikace. Beci QPC pojali rozehrávku vyloženě ležerně, o míč je obral napadající malej Honza, nahrávkou našel osamoceného Jarouše a ten nezaváhal. Vyrovnáno 1:1, ovšem stále to byla pohodička. Když se po pár minutách situace v podstatě opakovala, jen s tím rozdílem, že zakončovatelem byl Čutka, jenž na oslavu svého fíku vystřihnul gymnastický kousek jak z dílny nejslavnější československé olympioničky všech dob Věry Čáslavské (obyčejnou hvězdu…), začala se ona pohodička měnit v ten nejčernější scénář zápasu. Naštěstí Bulhar moc dobře věděl, že taktický příkaz pro tento zápas zní „nevyhrát“, a tak v 54.minutě neposlech svého spoluhráče (Karlíka?), který si zakřičel na centrovaný míč, prodloužil ho krásně za sebe a tam zapomenutý útočník Queens Parku již věděl, jak s nabídnutou šancí naložit. 2:2, svět zase vypadal krásně. Bohužel místo toho, aby Bulhar na oslavu vyrovnání stavěl se soupeřem valnou hromadu, celkově se uvolnil ze splnění mise, probublala v dotyčném na povrch jeho soutěživost a bylo zle. Pouhé tři minuty před koncem se přes bránícího borce QPC probojoval k míči, svou osmiveslicí napřáhnul k smrtícímu kladivu a přestože mu střela nakonec příliš nesedla (nalijme si čistého vína, byla to šmudla jak od Koudyho), míč se zase houpal v síti, na čemž se velkou měrou podílel gólman soupeře, jenž se ze strachu z onoho mohutného nápřahu k akci otočil bokem. Tři minuty poté zazvonil zvonec a základní skupině byl konec.

Tato hruba nedisciplinovanost v posledním zápase pro nás znamená, že jsme poprvé v historii účastí v Zimním poháru vyhráli základní skupinu. Fajn, ovšem v prvním zápase vyřazovačky nás čeká papírově nejtěžší možný soupeř, borci Ekonomu. Těm ale máme za podzim co vracet, v regulerní Hanspaulce jsme od nich dostali šišku 0:4, ale jak jsme se přesvědčili i v zápase s Qeens Park Clubem, hrát se dá s každým.

Pozn. málem by člověk zapomněl zmínit famosní kousek, který se ve druhém poločase povedl Tepluchovi - nikým neatakovaný hlavičkoval ani ne z půlmetru do prázdné brány. K údivu všech však místo našeho radostného křepčení šel soupeř do rychlého protiútoku. Dotyčnému se totiž podařilo trefit tyč, od ní šel míč do Koudyho mohutného tělce a od něj se odrazil dál do pole. Pro nezaujatého diváka to muselo být číslo jak od cvičeného lachtana, pro Koudyho spoluhráče…infarkt.

Reage boys:

Karlik – Jarouš, Bulhar, malej Honza, Aleš – Hans, Čutka, Teplucha

góly: Jarouš, Čutka, Bulhar   

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek