REAGE BOYS

Po dlouhé zimní pauze, čítající tentokrát 126 dní, kterou někteří z nás naplnili zodpovědnou zimní přípravou ve formě účasti v Zimním poháru, někteří z nás bohapustým flákáním se, což bylo vidět zejména na zmohutnělé krajině břišní páně Siváka, jsme se v neděli 3.dubna konečně dočkali – první zápas jarní části Hanspaulky byl tady! Oproti podzimu jsme nemuseli řešit problémy se sestavou, s výjimkou Legie zkázy, v pátek před špílem zranivšího se Lehátka (jo, cesta z hospody je občas peklo) a dlouhodobého rekonvalescenta Chazriho, jsme byli komplet, tj. s dvěma přeborníky na střídání. Soupeřem nám bylo Deportivo Estudiantil, mančaft, jenž stejně jako my na podzim sestoupil z ligy třetí a jenž se skládá ze samých Jihoameričanů. Rozdíl mezi oběma mančafty byl jasně patrný dávno před úvodním hvizdem. Zatímco my se na zápas scházeli jak švábi na pivo, předzápasový čas jsme trávili postáváním s rukama v bok v menších skupinkách a klábosením o tom, kdo se kde zase ožral, kluci přičmoudlí si za brankou rozvěsili transparent, nainstalovali kameru a pod vedením obrýleného úchyla s deskami (patrně trenér) se jali rozcvičovat, jako kdyby je čekalo finále Copa Libertadores. Vrcholem všeho pak byla speciální rozcvička pro gólmana, při které s sebou dotyčný na zemi házel ze strany na stranu. To když se srovná s Dacájevem, který je rád, že se vůbec doplazí do branky…

Rozhodčí poprvé zadul do píšťalky a my jako kdybychom se vrátili o devět dní nazpět, kdy česká repre hrála v Granadě proti Španělsku. Soupeř, jehož nejtěžší hráč vážil polovinu, co náš nejlehčí (pravda, jeden buřtík v obraně měl aspoň lajdáky větší jak Žiži), a s výškou to bylo podobné, rozjel hru plnou pohybu, krátkých svižných nahrávek. Obvykle na tuto hru platí tvrdost, jenže tentokrát, ať se naši borci snažili sebevíc, ne a ne ty indiány skopnout. Následkem toho bylo v průběhu první půle držení míče snad 85:15 ve prospěch soupeře a převaha s sebou logicky přinesla i šance. Jenže nejprve Dacájev ustál situaci, kdy se na něj od půlky hnali dva borci v barvách Deportiva, poté mu proti osamocenému útočníkovi pomohlo břevno a následně v obdobné situaci čapí nohou vychytal soupeřův pokus o blafákové zakončení. Skóre se měnilo až lehce před 20.minutou a to po akci, která zdaleka nevypadala tak nebezpečně, jako ty předchozí. Po naší zbytečné ztrátě míče se po levé straně hnala na Rinata hubená mánička, v pádu čutla do míče (přihrávka?) a na první pohled nikterak nebezpečná mrdka poprvé rozvlnila síť za Dacájevovo zády. Naše odpověď přišla záhy – míč se nějak dostal ke Gondíkovi, ten ze střední vzdálenosti napřáhl ke střele a vydařená přízemní dělovka zapadla přesně k tyči. 1:1, začínalo se odznova. Bohužel remízový stav neměl dlouhého trvání. Soupeř se vydal na postupný útok, jenž v podání hochů v bleděmodrých dresech měl povětšinou jisté futsalové parametry, přišla perfektní prostrkávačka za naší obranu, za kterou jsme se nestačili ani ohlédnout a onen výše zmíněný kůzlátkoidní chlapík v poklidu zasouval míč do naší branky. Inkasovaný gól zvedl vlnu negativních emocí v našich řadách, které se rozbíjely o hlavu pana Smůly, ale poté, co tento chlapík nečekaně prokázal, že vzpurnost je silnou charakterovou vlastností rodáků z Dejvic, se situace záhy uklidnila.

Do druhé půle jsme lehce poupravili naši hru, již jsme se nesnažili za každou cenu zastavit útočné rejdy Deportiva, naopak jsme na naší polovině vystavili hluboký obranný blok, ze kterého by příznivcům klasického italského cattenacia srdce poskočilo radostí, a čekali jsme, s čím na nás vyrukuje soupeř. Ten se však, s přihlédnutím k výsledku, nikam nehnal, takže na Pražačce byla k vidění opravdu strhující podívaná – my zformováni před naší brankou čekali na soupeře, klucka z Jižní Ameriky si nikým neatakováni přihrávali kolem půlky a čekali, až se vytáhneme z obranné ulity. Marné bylo jejich čekání, úhrnem trvalo nějakých 20 minut. Teprve v tomto čase jsme otevřeli hru a fanouškům, kteří na zápas dorazili v počtu šesti (rekonvalescent Dutroux, cintra Čutka, trenér Campo, na straně druhé dva jihoameričtí gastarbaiteři a jedna česká milenka,) tak nabídli tolik očekávané show. Výraznou měrou se o to postaralo vysunutí Bulhara do útoku a také to, že rozhodčí, pravděpodobně již otráven neustálými simulacemi hráčů Deportiva, úplně rezignoval na jakékoliv pískání, takže jsme mohli zcela beztrestně přitvrdit. Zvýšená aktivita nám přinesla přehršel standardních situací před brankou soupeře, ať už házených autů nebo rohů, což vzhledem k naší zdrcující výškové převaze měla být voda na náš mlýn. Leč provedení bylo tristní, na čemž dle odborníků na hru hlavou, kteří byli soustředěni za postranní čarou, měl podíl zejména Bulharův špatný timing při výskoku a ještě horší výběr místa. A tak se z bleskových protiútoků opět dostal ke slovu soupeř. Dvakrát si však vylámal zuby na Rinatovi a naše šance aspoň na zisk bodu stále žila. V poslední minutě však definitivně zhasla poté, co se protivník obtočil kolem Míry, u propadlého míče byl o krok dříve jak vyběhnuvší Dacájev a střelou do opuštěné branky stanovil výsledek na konečných 3:1 v náš neprospěch. Na cestu jsme soupeři přibalili ještě jednu fajnovou kosu zezadu přes hnáty, po které se indiáni emotivně dožadovali karty pro jejího autora, jímž byl Richie (rasisti…!!!). Pak už jen rozhodčí naposledy zadul do píšťalky a byl konec.

Do soutěže jsme tak nevstoupili zrovna nejlépe, ale není třeba věšet hlavu. Soupeř v rovině teoretické by měl určitě patřit k tomu nejlepšímu, co nás na jaře čeká, svým netradičním herním pojetím, které je na hony vzdáleno od onoho českého „knedlíkového“, bude způsobovat problémy všem . Navíc náš výkon nebyl zas až tak tragický, jak by se mohlo z těchto řádků zdát. Byl vysoce týmový, jen zkrátka uzpůsobený našim individuálním schopnostem a schopnostem soupeře, kazy bychom na něm našli jen v rovině individuální.

Protože byl na zápase přítomen sám velký Giovanni, nechali jsme tentokrát známkování na něm. Pravda, od první do poslední minuty měl hubu přisátou na kelímku se zlatavým mokem a dle některých udělených známek by člověk mohl lehce nabýt dojmu, že těch kalíšků na něj bylo až až. Ale protože i na následné tradiční dokopné v Polu vypadal chlapec svěže, tak s ním nebudeme dále polemizovat. P.S. Campo, máš u mě hruštičku!  

Reage boys:

Rinat 7 – Žiži 4, Bulhar 6, Richie 4, Sivi 3 – Gondík 7, Teplucha 2, Míra 6

gól: Gondík

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

pan_Feroslav | 08.04.2011 8:59
Campo, nic nic, máš to v nejlepší pořádku!!!

Hans | 08.04.2011 8:41
V dalším zápase se řádově zvýší útočná síla, anžto nastoupí ta lepší polovina Legie Zkázy, ano náš obávaný snajpr Iwaaaan Rebroooooov

jankocum | 07.04.2011 17:08
:-DD výborná reportáž ... ale ... mám dva dotazy ... co se ti nezdá na známkách? :-) ... a bé) za co hruštičku? Ale děkuji