REAGE BOYS

První máj, svátek práce a jara, jsme se rozhodli oslavit po našem, tj. kopáním do kulatého nesmyslu. Protivníkem v této činnosti nám byl zatímní leader tabulky, děti ze 4077 Ducks, které v první třech kolech neztratily dosud ani bod, takže v rovině teoretické byla ideální příležitost je vrátit zpátky do reality. Rovina praktická ovšem začala značně pokulhávat, aniž bychom vůbec kopli do meruny. Příčina? Klasika z posledního roku – docházka. Když pomineme dlouhodobého maroda Dutrouxe, tak Míra byl v Brně na služební cestě, Žiži si prodloužil víkend o nocleh někde v prdeli za Prahou, Richie se omluvil s tím, že má „zraneni calf muscles“, kolega Sivák psal něco o „lytku v pice“. Když nám nemohl vytrhnout trn z paty ani Jarouš (prodloužený víkend v Budapešti a pondělní hokej v Blavě), stejně jako Legie zkázy (Hans s famosním vysvětlením, že musí doma balit na odjezd na dovolenou), dopočítali jsme se čtyři stabilních jarních kusů. Naštěstí se poprvé v sezoně na nás přišel podívat Lehátko, kterého ze zimního spánku probrala esemeska s přátelským pozdravem „SMRK Spartě“, po roční pauze jsme oprášili Pavla, Sivák si uvědomil, že na place neběhá, takže lýtko v píče nebude zase takový problém. Tajným trumfem pak byl Blanický rytíř Campo, který se sice trochu cukal, že jeho organismus jest dlouhou nečinností lehce oslaben alkoholem, leč nakonec se ukázal jako charakter a z Veřejové hory dorazil nám pomoci na Pražačku. Sakum prdum to dělalo asi ideální počet sedmi borců do pole.

Úvodních 10 minut zápasu pak bylo asi naší zatím nejkvalitnější pasáží na jaře. V obraně jsme si počínali naprosto suverénně, kombinace nevázla jako obvykle, na branku soupeře se hrnul útok za útokem. Jen do koncovky se ne a ne prosadit. Soupeř? Absolutně nic. Ten o sobě dal vědět až po nějakých 12 minutách, kdy se z ničeho nic hnali dva jeho útočníci na osamoceného Dacájeva, leč ten si s jejich nájezdem poradil. Přestože jsme tuto šanci soupeře bez úhony přežili, soupeři vlila elánu do žil. Jejich počáteční ostych byl ten tam, najednou ho bylo plné hřiště, v našem vápně se pořád něco dělo. Výrazně tomu napomáhal i styl hry „kačerů“ lehce připomínající zámořské pojetí hokeje, kdy chlapci to z jakékoliv pozice prali na branku a bylo jedno, jestli se jednalo o střelu z uctivé vzdálenosti, rohový kop nebo autové vhazování. Leč obrana odolávala a tak byl čas udělit mlaďasům lekci z produktivity. V cca. 20.minutě se za do pryč odkopnutým míčem hnal Gondík, probil se mezi dvěma obránci soupeře, blafákem si položil na zem gólmana a šourákem v poklidu zavěsil do opuštěné kasy. 1:0 pro nás. Bohužel, vedení se nám do konce první třicetiminutovky udržet nepodařilo. Přišel jeden z mnoha házených autů, tentokrát směřující na zadní tyč, kde zůstalo zapomenuto bidlo v barvách Ducks a tomu již nečinilo problém trknout míč z bezprostřední blízkosti do sítě – 1:1.

Z kraje druhé půle soupeř výrazně ubral nohu z plynu a tak jsme otěže zápasu zase převzali my. Sice jsme se již ani zdaleka nepřiblížili první desetiminutovce, leč oproti ní nám to paradoxně stačilo k odskočení soupeři do dvoubrankového vedení. V nějaké 35.minutě totiž po fotbalu lačný Campo netradičně pravačkou po střele Pavla zatloukl míč do sítě, poté se ve 48. po individuální akci podruhé v zápase prosadil Gondík a přízemní pumelenicí na vzdálenější tyč upravil již na 3:1. Naše vedení mohlo být ještě výraznější, to kdyby Campo chvilku po svém fíku fíku na 2:1 totálně neselhal ve 100% šanci a nenasměroval svojí kouzelnou levačkou merunu z bezprostřední blízkosti mimo tři tyče. Ovšem koho by to nějakých těch 10 minut před koncem trápilo! Kein stress, soupeř se v druhém poločase prezentoval jen nákopy, navíc se začal už sám mezi sebou hádat, to už s našimi zkušenostmi v pohodě udržíme. Leč chyba lávky… Přišel jeden nákop soupeře nazdařbůh, který neuklidil do bezpečí ani Campo, ani poté Sivi, míč propadl až za naši obranu, kde se ho zmocnil soupeřův útočník a nekompromisně napnul naší síť. A už to jelo!!! Po chvilce se před Dacájevem na hranici vápna zjevilo osamocené bidlo „kačerů“ č.2, napřáhlo ke střele a…a Rinat se zařadil do skvostné společnosti Heurélio Goméze, Manuela Neuera nebo Íkera Casillase, tj. brankářů, kteří si o víkendu připsali na své konto kulantně řečeno podivný inkasovaný gól. Za další dvě minuty Gondík po trmě-vrmě v pokutovém území soupeře vhazoval na půlce aut, místo zpátky do ohně ho nasměroval před naší kasu osamocenému Dacájevovi, jedna přihrávka, druhá přihrávka, Gondík dostává zezadu nakopáno a protože píšťalka rozhodčího mlčí, dva hráči kačerů se osamoceni ženou na naší bránu – 3:4. Vyrovnat jsme mohli záhy. Gondík dostal pobídku zkompletovat hattrick, ovšem místo poklidného zakončení šel cestou pumelenice, která nad břevnem prolétla tak dva metry vysoko. Nedělní Pražačka se však hattricku přece jen dočkala. Po dalším našem zaváhání se až z vlastní půlky hnalo na Rinata ono bidlo č.2, zakmitalo nožkama a suše poslalo merunu skrz Dacájevovo nohy. „Kačerům“ se tak během 5 minut podařilo otočit ze zdánlivě ztracených 1:3 na 5:3. Zbytek zápasu se pak odehrával ve velmi nervózním duchu, jenž resultoval ve dvě strkanice hromadnějšího rázu. Ani jedné straně se je ale nepodařilo dotáhnout do akčnějšího konce. Škoda, že chyběl Richie, kdyby měl tu svojí správnou náladu, mohli jsme se po čase zase dočkat „pěstí ve tmě“.

Místo toho, abychom se tímto zápasem přiblížili čelu tabulky, stal se tedy pravý opak. Ztratili jsme zápas, u něhož se v druhé půli zdálo, že ho máme plně pod kontrolou. A nemá smysl rozebírat, jestli výhra soupeře byla zasloužená, či nikoliv, nebo jak náš výkon poznamenaly absence. Na to se nehraje. Pravdou prostě je, že jsme zase nehráli dobře, na hony jsme zůstali vzdáleni tomu, co jsme schopni předvádět. Po většinu času to bylo bez šťávy, bez pohybu, bez jakéhokoliv herního systému, nevyhnuli jsme se individuálním chybám. Jediné, co nás může těšit, jsou tři věci:

1) že střelecky při chuti zůstává Gondík, jehož role je ztížena tím, že útočnou práci zastává v podstatě sám,

2) že Campo opětovně splnil funkci Blanického rytíře na jedničku (a mohla být i podtržená, kdyby dosáhl na hattrick, ke kterému také neměl příliš daleko),

3) že jsme zápas přežili bez vyloučeného hráče. Pískat nás černá svině, jako minulou středu El Clássico, mohl se za nakopnutí zezadu bez míče poroučet předčasně z trávníku Pavel, a Lehyho rote karte za zkrat v podobě úmyslné ruky na pozici posledního byla úplně jasná. Ovšem rozhodčí byli opravdovými kouzelníky – nejdřív jsme vhazovali aut, poté měli výhodu volného přímého kopu skrzevá údajný faul.

Gazetta se s tímto sportovním kláním popasovala následovně:

Reage boys:

Rinat 6 – Bulhar 4, Pavel 4, Lehy 5, Sivi 4 – Gondík 7, Koudy 2, Campo 6

góly: Gondík 2, Campo

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Hans | 11.05.2011 10:41
Dědku senilní, má absence byla absencí diváka a ne špílmachra. Od zimního turnaje mám v piče koleno, Dr.Voštěp se na to podívá koncem května. Ale to by sis musel něco pamatovat

pan_Feroslav | 06.05.2011 15:27
tak ona je ta tabulka dost o losu. a zvlášť tehdy, kdy máš odehráno tak málo zápasů, jako doposud...

Dalish | 05.05.2011 23:10
Docela mě šokuje, že tihle hošíci jsou první bez ztráty kytičky...podle mě byli tak o 2 ligy horší než ti Kostaričani z prvního západu...o to víc ten výsledek štve...

Dalish | 05.05.2011 23:08
Jako už obvykle, nejlepší na celém zápasu je reportáž :-)