REAGE BOYS

V den, kdy přesně před 114 lety zahájila Městská elektrická dráha Královských Vinohrad provoz na českým "Edisónem" Františkem Křižíkem navržené okružní dráze Praha – Žižkov – Královské Vinohrady, jsme za využití již výrazně modernějších dopravních prostředků byli nuceni se dopravit na Opatov, kde nás v zápase 2.kola na ne úplně oblíbené Mikulově čekal ambiciozní tým Zelené lišky juniors. Soupeř, v průměru minimálně o 10 let mladší, se dostavil v hojném počtu, což bylo v ostrém kontrastu s naší skvadrou, jež se po deštěm zmáčeném trávníku potulovala v pouhých šesti lidech do pole. A to jsme ještě měli kliku, že Lehymu ulehla stará, jinak by nám klučík vzal roha do teplých krajin na lehce opožděnou svatební cestu.

S úvodním hvizdem nám velmi dobře známého rozhodčího se pak na trávníku rozhořela pravá ostrovní bitva, jejíž hlavní ingredience tvořily déšť, naše dresy Celticu a soupeřovy nákopávané míče. Díky nim, lépe řečeno díky Bulharově 100% úspěšnosti při jejich sbírání, nebyla Zelená liška směrem dopředu až tolik nebezpečná, o to víc pak bylo živo na druhé straně. Šance střídala šanci, leč koncovka? Odpovídala klubovému příslušnosti našeho mančaftu - typicky slávisticko-baníkovská. Tu v samostatném úniku neuspěl Gondík, chvilku poté ho napodobil Bulhar. Následně dorážku Siviho výtečně vyrazil gólman, stejně tak naložil i s Bulharovou hlavičkou po rohu, plus pár projektilů jen těsně minuly svůj cíl. Když jsme poté nebyli schopni po závaru opakované dopravit míč do sítě snad z brankové čáry, nebylo divu, když gólově zahřmělo na druhé straně. Při již zdánlivě odbráněném protiútoku se pan Smůla pravděpodobně zasnil, jaké to bude krásné posezení na pozápasovém pifču v Jihoměstském pivovárku, a na vzdálenější tyči naprosto opuštěný dřevák v barvách Zelené lišky z metru s pomocí tyče a následného odrazu od Dacájevovo ruky otevřel gólový účet zápasu. Poločas – 0:1.

Do druhé třicetiminutovky jsme pochopitelně vstupovali s touhou něco s nepříznivým skóre udělat, leč než jsme se rozkoukali, rozkmitala soupeřova patnáctka své běhy, naše trošku těžkotonážnější obrana se stačila za tím padesátikilovým chrastítkem sotva ohlédnout a my vlastně hned z rozehrání tekli již o dva góly. Přestože do konce zápasu chybělo ještě dlouhých 30 minut, nevypadalo to s námi zrovna růžově. Soupeř – mladí rychlí kluci, kteří navíc do meruny umí opravdu slušně kopnout, hřiště – úzká dlouhá nudle připomínající plac v legendární montrealské hale Forum…nic moc. Ovšem ve zbývajícím čase Regíny opět ukázali, že se nevzdávají za žádné situace. Ne tedy, že bychom nějak výrazně přitopili pod kotel, to v žádném případě. Leč naše hra doznala jistých změn. Tou první bylo, že se pan Sivák, hrající v tomto zápase provizorně v útoku, stáhl trochu dozadu, čímž došlo k zahuštění středu hřiště. Druhou, a nejpodstatnější, že shooter Gondík prokázal své brejkové schopnosti, které by mu mohl závidět i Vašík Svěrkošů, údajný to spasitel Baníčku. Nejprve po bleskovém výhozu Dacájeva utekl svému strážci a po lehce přetaženém blafáku snížil na 1:2. Poté soupeřův obránce ušetřil nabíhajícího Lehátka okamžiku hrůzy, jak dopravit míč po Gondíkovo nahrávce z jednoho metru do opuštěné branky – 2:2. A cca. 10 minut před koncem byl obrat dokonán, kdy Bulhar dlhočizným autem našel rozběhnutého Gondíka a ten nás s pomocí teče vracejícího se obránce dostal do vedení 3:2. Jako staří mazáci jsme toto vedení již nepustili. Ještě víc jsme zahustili naše obranné šiky, když šlo do tuhého, taktickým faulem zastavil Jarouš rodící se přečíslení 2 na 1. Taktickou lahůdku jsme si pak schovali do úplného závěru zápasu, kdy jsme na soupeře vyrukovali s panem Smůlou v úloze Vráti Lokvence alias houpacího koně (čti „hrotového útočníka“).

I v druhém zápase jsme tak bodovali naplno. Vzhledem k průběhu zápasu se dá hovořit o této výhře jako o šťastné, ovšem s přihlédnutím k množství vypracovaných si šancí určitě ne jako o nezasloužené. Ovšem je třeba konstatovat, že nám to soupeř značně ulehčil svým stylem hry. Místo toho, aby využívali své rychlosti a nesporných fotbalových dovedností některých playerů, od první do poslední minuty se při rozehrávce tvrdohlavě uchylovali k nakopávaným balónům, nám pak snad s výjimkou tří případů za celý zápas umožnili v poklidu rozehrávat nakrátko po zemi.

Reage boys:

Rinat 5 – Jarouš 6, Bulhar 7, Lehy 6, Žiži 5 – Gondík 7, pan Sivák 5

góly: Gondík 2, vlastní        

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.