REAGE BOYS

V den, ve který nám pranostika říká, že „kdo se těší, že na Diviše zasel, ať se netěší na úrodu“, či kalendář ukazuje, že to máme již 74 let, kdy bratři Chorvaté společně s podlými Makedonci podnikli v Marseille úspěšný atentát na jugoslávského krále Alexandra I. (z událostí lokálního významu pak stojí za zmínku 10 let od úmrtí Judity Čeřovské), nás jen pár hodin po 3.výhře v řadě legendárního žokeje Váni na Velké pardubické s koněm Tiumenem čekal na Pražačce v rovině teoretické jeden z klíčových bojů podzimní sezóny proti Viktorii Veleslavín. Soupeři, mlaďasům, kteří doposud válcovali své soupeře rozdílem dvou tříd, jsme se rozhodli čelit v podstatě s tím nejlepším, co máme v současné době k dispozici a protože jsme v minulosti takovéto zápasy celkem zvládali, k nějakému pesimismu rozhodně nebyl důvod.

A realita na hřišti? No, zajímavé to bylo. Chvilku jsme rychlým a přesným kombinacím soupeře dokázali čelit s vypětím všech sil, těch chvilek mohlo být odhadem tak 300 sekund, pak se však na hranici vápna objevil osamocený Venca v modrobílém dresu Veleslavína a Dacájev šel poprvé sebrat míč ze svého čeřenu. Po tomto inkasovaném gólu jsme se začali dostávat do hry i my, bleskovými kontry, které v drtivé většině případů tahal Gondík, jsme zaměstnávali defenzivu soupeře a po čase jsme se dočkali i odměny v podobě vyrovnání. Výše zmíněný ostravský bombarďák si sice nejprve ve 100% příležitosti zahrál na Milču Barošů (na rozdíl od něj ale aspoň trefil míč), když však po chvíli dostal šanci na reparát, nezaváhal a dělovkou pod břevno srovnal na 1:1. Poté nás mohl dokonce poslat do vedení Míra, leč jeho střela z bezprostřední blízkosti pouze z vnitřku rozezvučela spojnici tyče a břevna. Poté jako kdyby si soupeř řekl, že už jsme se jich nazlobili dost a je nejvyšší čas nám zatnout tipec. A tak také učinil. Nejprve se ve stejném místě a se stejným výsledkem zjevil Venca - 2:1. Poté si jeden ze soupeřů fajnově kozenkama zpracoval míč a z voleje ho o tyč poslal do branky -3:1. A nakonec přišlo autové vhazování šikovně zahrané pod nohy dvojice útočník Veleslavína – Lehy, záhadný odraz, housle Dacájevovi – 4:1. Vlastně až za tohoto stavu si Rinat poprvé kloudně sáhl na balon. Z letargie ho nejprve probral Bulhar, jenž ho z kroku trefil do držky, poté se mu dvakrát postaral o zábavu Venca, kdy zejména jeho první střela byla vskutku výživná. A my? Směrem dopředu nic.

Do druhé půle jsme i přes třígólové manko nevstupovali nijak schlíplí. Rozdíl ve hře obou týmů byl sice propastný, ovšem proč se s tím neporvat?! Jediný, kdo nesdílel tyto pocity, byl Dacájev. Ten se pár minut po začátku druhé třicetiminutovky rozhodl ukončit své trápení tím, že před prázdnou kasou stáhl za nohu k zemi soupeřova útočníka. Jasná penalta, jasná červená. První verdikt důležák za čárou (čti rozhodčí) sice dle očekávání vynesl. Ale druhý? Nikoliv!!! Ta kuwa zlomyslná si zkrátka usmyslela, že si to strážce naší svatyně musí vyžrat až do dna. Samotná exekuce pokutového kopu pak potvrdila platnost pravidla „faulovaný hráč ji nemá kopat“, neb Dacájev skvěle očima vytlačil mimo tři tyče směřující do leva nahoru, zatímco on skládal své šraňky do prava dolů. Poté hra nerušeně plynula dál, kdy my se sice úpěnlivě snažili s výsledkem něco udělat, ale neměli jsme na to, soupeř sice na to měl, ale nesnažil se. Výjimkou byl zase jen Venca, který do střely svého spoluhráče směřující nejspíš úplně mimo naše tři tyče vložil po vzoru Zlatana svou teleskopickou nohu a hokejovou tečí nasměroval míč na úplně opačnou stranu za záda bezmocného Rinata. 5:1, definitivně rozhodnuto. Viktorka ještě podřadila na nižší rychlostní stupeň a pravděpodobně z charitativních důvodů si vybrala Koudyho, že mu umožní po dlouhém půl roce zažít ten opojný pocit, který zažívají střelci gólů. Protože se však Koudy rozvášnil trochu víc, než bylo soupeři milé (hned dva fíky, první patičkou a druhý hlavičkou), rozhodli se kluci z Veleslavína, že nás za tuto opovážlivost ztrestají. A tak se opět Venca vydal po pravé straně na výlet, střihnul si slalom kolem dejvických dvojčat Fabia s Rafaelem, vrátil se, střihnul si slalom se stejným obsazením podruhé, přičemž do paklu kašparů přibalil ještě i Dacájeva a šestý, suverénně nejhezčí gól zápasu byl na světě.

V pátém zápase sezony jsme si tak připsali první porážku. Přes veškerou naší snahu, kterou mohl ocenit rozhodčí i dvěma červenými kartonky (kromě již zmíněného Rinata si o ní pokusem o rugbyovou skládku říkal i pan Sivák, jenž však přechytračil rozhodčího tím, že si okamžitě po prohřešku sundal dres a schoval se na lavičce mezi přihlížejícími), byl soupeř prostě úplně jiný level - v průměru o nějakou třetinu mladší, rychlejší, všechno fotbalisté, kterým bylo navíc úplně buřt, kdo zrovna z nich je na place. A oceněníhodné bylo i to, že se nejednalo o žádné nafrněné napomádované buzíky, jak bývá v takovýchto případech obvyklé.

Reage boys:

Rinat 5 – Sivi 5, Bulhar 5, Lehy 5, Pešíno 4 – Gondík 5, Míra 4, Teplucha 5*

góly: Gondík, Teplucha 2

* známky made by Gazetta

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Dalish | 14.10.2011 21:35
přesně tak, reportáž opět luxusní!

jankocum | 14.10.2011 0:52
jinak teda Ondro opět luxusní zápis

jankocum | 14.10.2011 0:51
nějakej problém?

Dalish | 13.10.2011 22:03
vidím, že ti novináři v Itálii jsou stejní jako naši