REAGE BOYS

V den, kdy si celý fotbalový svět připomínal, že je tomu právě 71 let, co se narodil údajně nejlepší hráč všech dob Pelé (my, skuteční fotbaloví odborníci, však samozřejmě moc dobře víme, že tím byl božský Diego, ona protěžovaná brazilská fňukna by se sotva protlačila do první pětky), jsme se rozhodli i my oslavit toto nevýznamné výročí a to tím, co Pelému i nám tak nejde – nogometem. Sparingpartnerem nám byl tým FK Alej, soupeř pro nás z kategorie netradičních – věkově plus mínus na stejno, asi ne menší, ale co určitě, tak těžší. Co se sestavy týče, přivítali jsme mezi sebou po čtyřech měsících nigerijské Prasátko, přičemž ono označení na něj sedí jak prdel na hrnec, neb maminka ho během jeho skoro dvouměsíčního pobytu doma v Africe vykrmila opravdu důkladně. Mezi absentéry jsme pak museli započíst shootera Gondíka, jenž byl nucen doma imitovat roli dokonalého taťuldy od rodiny (což se později ukázalo pro výsledek zápasu asi jako klíčové).

Co se hry týče, není tentokrát bohužel moc o čem psát. Naše produkce byla na hony vzdálena tomu, jak jsme končili poslední zápas s Penguinama. Hra postrádala byť i špetku fotbalovosti, chybělo zaujetí, bojovnost, důraz. Jediné, na co jsme se zmohli, byly nakopávané míče dopředu, které se nám vraceli jako bumerang. Soupeř na tom tedy byl herně „dobře“ jako my, ale určitě víc chtěl, což se ještě do konce prvního poločasu promítlo i do skóre. Nejprve jsme sice pár jeho šancí přežili, ale ve 20.minutě se soupeř přece jen dočkal. Stačilo k tomu jediné – pan Sivák se totálně vysral na míč, jenž směřoval zdánlivě do autu, toho se zmocnil zavalitý Pája v barvách soupeře a bomba, původně letící při zemi, díky Bulharovo nechtěnné teči zapadla odrazem o břevno do naší branky. Do půle mohlo být ještě hůř, ovšem útočník Aleje z bezprostřední blízkosti nastřelil ve skluzu jen tyč naší opuštěné branky. Na druhé straně soupeřova brankáře protáhl svojí jedovkou jen pan Sivák, jinak měl po celých 30 minut v podstatě klídek.

Druhá půle pak dlouhé minuty volně navazovala na dění z půle první. Sice jsme do něj vsunuli zpestření v podobě našeho vydařeného útoku, jenž skončil na ruce jednoho z bránících hráčů Aleje, ale protože toto provinění ani jeden z rozhodčích nepostřehl, pokračovalo se dál ve hře a skóre zústalo neměnné. To platilo až do cca. 42 minuty, ve které byl nařízen po zbytečném Lehátkovo faulu volný přímý kop (Pupik se teda dušoval, že to od něj bylo čisté, ale…). K jeho exekuci se postavil opět Pája a střela, jež původně mohla ohrozit maximálně tak branku na vedlejším hřišti, zaplula, díky Bulharovo patičce jak z  dílny dnešního oslavence, přesně do našeho vinglu. S přihlédnutím k dosavadnímu dění na hřišti to s námi v ten moment vypadalo bledě. Zpátky do zápasu nás dokázal dostat až jeden ze soupeřových beků (že by opět Pája?), jehož lajdáckou rozehrávku vystihl Bulhar a jeho projektil tentokrát zapadnul do vinglu správného. Až v ten okamžik jsme se probrali z předčasného zimního spánku a na soupeřovu branku se valil útok za útokem. V nadějných příležitostech, povětšinou po standardních situacích (kam spadá i autové vhazování), se objevil Bulhar, Richie, Teplucha… bezúspěšně. V závěrečných minutách se do útočení zapojil i Rinat, ale když soupeřova defenziva přežila několik dalších závarů a v úplně posledních vteřinách zápasu i Dacájevovu střelu, jež minula branku jen o kůzlátka dvanáctileté pchjongjangské školačky, připsali jsme si na své konto již třetí porážku v řadě, tentokrát poměrem 1:2.

Co říci závěrem? Jak na oněch předchozích dvou vystoupeních se dalo i přes porážky najít něco pozitivního, což platí zejména o druhé třicetiminutovce zápasu minulého, tentokrát nic. Odehráli jsme bezpochyby suverénně nejhorší zápas letošního kalendářního roku. Až na finální pasáž zápasu to bylo bezkrevné, ustrašené, nefotbalovost snad netřeba ani zmiňovat. Navíc se člověk nemohl zbavit dojmu, jako kdyby naprosté většině osazenstva bylo úplně buřt, jakou totální 3,14ču hrajeme. No nic, horší to snad už ani být nemůže.       

Reage boys:

Rinat 6 –  Prasátko 4, Bulhar 6, Lehátko 4, pan Smůla 4 – Teplucha 2, Míra 3, Sivi 3

gól: Bulhar

Jako bonus bych ještě připojil kraťoučký výcuc z výstižného reportu na stránkách soupeře: "Soupeř nebyl špatný, zápasu by asi slušela remíza..i když, možná za to brečení jejich hráče se slávistickými trenýrkami při jakémkoli kontaktu jsme si tu výhru zasloužili více my!:)". Co, Koudy, poznáváš se? 

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Chazry | 27.10.2011 11:44
Rinate, o tom skřetovi z Buenos Aires se příště radši zmiňuj jako o kolegovi Filipa Jíchy, což ti nejlépe potvrdí tvůj neméně legendární rival Peter Shilton...

pan_Feroslav | 26.10.2011 10:48
myslim, že Pelému se o vymetení šibenice patičkou mohlo jen zdát!!!

Dalish | 25.10.2011 22:25
Bulhare, 3 šibenice za zápas by ti i ten oslavenec mohl závidět! ;-)