REAGE BOYS

Na mezinárodní den nevidomých, tj. 13.listopadu, nás od osmé hodiny večerní čekala ta milá povinnost, opět vyběhnout na zelený pažit na promrzlé Pražačce. Soupeřem nám byli Druháci, mlaďasové zatím se krčící na poslední příčce tabulky, které jsme na jaře roznesli na kopytech v poměru 8:2, leč ani jedna z těchto „nápověd“ absolutně neodpovídá jejich fotbalovým dovednostem. Náš mančaft se zodpovědně sešel v podstatě v plném počtu, jediným absentérem byl Prasátko Richard předstírající práci. Nám, co ho za ta léta dobře známe, ale bylo nad slunce jasné, že do naší matičky stověžaté určitě zase zavítal některý z nigerijských gubernátorů, takže pod pojem „práce“ si máme přeložit jako návštěvu bordelu za dolary nigerijských daňových poplatníků. K Richiemu se ještě mohl nechtěně zařadit i Lehátko, jenž při příchodu do šatny zjistil, že mu manželka zapomněla do tašky přidat i kopačky (no ani se jí nedivím…), ovšem tento problém byl vyřešen obětavou výpomocí jeho spoludislektika z Dejvic, jenž mu půjčil kopny svoje, sám pak nastoupil v obyčejných cvičkách.

Vstup do utkání se nám celkem vydařil. Zatímco ve většině zápasů je zvykem, že z první střely inkasujeme my, tentokrát tomu bylo opačně. Ve 4.minutě se po rohovém kopu (?) nepodařilo obraně Druháků uklidit míč do bezpečí, ten se dostal k nestráženému Bulharovi, a tomu již nedělalo problém propálit soupeřova brankáře. Rychlý gól se soupeřem nijak neotřásl, snažil se hrát svoji hru a v poklidu si čekal na šanci, ze které udeří. Tato přišla v minutě 15. – naše obrana nestačila na jednoho z útočníků soupeře, ten se v podstatě bez problémů probil až před osamoceného Dacájeva a přízemní střelou na vzdálenější tyč srovnal. Hra poté nabrala solidních obrátek, útoky se valily ze strany na stranu, ovšem přes několik šancí na obou stranách (na té naší v nich měl v 96% případů prsty Gondík) se skóre do poločasu již nezměnilo.

Zatímco jsme o přestávce byli celkem spokojeni s naším zatímním představením, vstup do druhého poločasu byl jak ze zlého snu. Hra bez ladu a skladu, směrem dopředu jedna velká nula, míč na našich kopačkách vydržel možná tak 5 sekund (přes druhou přihrávku jsme se nedostali) a už se to zase valilo na naší obranu. A protože soupeři nebyli žádní dřeváci, jak ostatně bylo naznačeno již v úvodu, nemohl se tento nemilý obraz hry promítnou i do skóre. Než jsme se nadáli, tekli jsme po třech akcích jak přes kopírák 1:4 a s našemi šancemi na byť i jediný bod to vypadalo bledě. Nezávislý pozorovatel by si spíš vsadil na náš pořádný debakl. Ovšem jako již mnohokráte jsme prokázali, že Regíny, přestože navenek vypadají, že ryjou držkou v zemi, umí zabojovat. Hrou na samé hranici rizika, v čemž vinikal zejména pan Sivák, který jest v rovině teoretické obráncem, v té praktické pak naši obrannou polovinu navštívil až v okamžiku, kdy si po zápase šel k brance pro tašku, jsme začali defenzivu Druháků dostávat čím dál tim více do úzkých. Když se na naší řadu přiklonilo i ono pověstné štěstíčko, nebylo nakonec divu, že v 60.minutě svítil na ukazateli nerozhodný stav 4:4. Jak k tomu došlo? Nejdřív si po Gondíkovo zásahu donesl obránce Druháků míč na prsou až do vlastní branky, pět minut před koncem dostal míč do sítě míč Sivi, jenž lišácky napálil z rohu jednoho ze soupeřových beků do zad, a vyrovnání jsme se dočkali minutu před koncem. Teplucha si poprvé za celý zápas dobře zpracoval míč, posunul ho pod sebe na nabíhajícího Gondíka, a pro našeho schüssera již nebyl problém rozvlnit síť za soupeřovým goaliem.

Ze zápasu jsme tak vydolovali kýžený bod, jenž nám přivál definitivu udržení se v soutěži. Bod, který je s přihlédnutím k dění po celých 60 minut asi i zasloužený. Leč když si člověk vzpomene na onu desetiminutovku hrůzy z kraje druhého poločasu, plus některá další fragmenty ze zápasu…no radši nevzpomínat.  

Reage boys:

Rinat 6 – Sivi 6, Bulhar 6, Lehátko 4, pan Smůla 5 – Gondík 7, Teplucha 3, Míra 5

góly: Bulhar, Gondík 2, Sivi

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek