REAGE BOYS

4. prosinec. Datum, kdy si Česká republika připomíná například založení města Havířov (1955) či spadnutí Krále smrků v Boubínském pralese (1970), svět ukončení Tridentského koncilu (1563) nebo světovou premiéru opery Zuzanino tajemství v Mnichově (1909). A Reage boys? Pro ty to bude od letošního roku datem první, a doufejme i poslední, kontumační prohry v historii.

Jak k tomu všemu došlo? Soupeřem v posledním kole měli být staří známí Lord Mayor Idiot, kteří na druhé příčce měl zacíleno k postupu, k jehož jistotě potřebovali s námi naplno bodovat. Vzhledem k tomu, že jsme s nimi v minulosti již třikrát hráli, vzájemnou bilanci máme vyrovnanou 1-1-1 a poslední vzájemný zápas letos na jaře skončil naší výhrou, zisk alespoň bodu, který by s největší pravděpodobností zhatil soupeři postup do trojky, nevisel zas až tak vysoko. Jenže postupem času začaly naše zlomyslné plány nabírat povážlivé trhliny. Hned po „přáteláku“ s Erecticem bylo jasné, že se budeme muset na delší čas obejít bez Gondíka, plus svoji přítomnost nahlásil pan Smůla, jenž se v rámci svého nového života odjel s rodinkou rekreovat do Jižních Čech. Okay, nic se nedělo, pořád bylo ještě kde brát. Když se v týdnu před utkáním omluvil i Míra, bo mu to kolidovalo se zápasem prcků, které trénuje, už to bylo slabší. Průserem to pak začalo smrdět o víkendu, kdy se nejprve ozval Sivi, že si zase hraje na chatě na nevolníka a nevidí to dobře s návratem do stověžaté matičky Prahy, následně dal o sobě vědět Lehátko, že dostal střevní chřipku a kdo ví, jak to s ním bude. Ten nejčernější scénář poté došel naplnění v neděli před polednem, kdy dva před chvílí jmenovaní jedinci potvrdili své původní domněnky. Sice byla ještě snaha se ztopořit za pomoci dvou dlouhodobých marodů Dutrouxe a Hanse, ale když první měl telefon nedostupný, druhý ho nezvedal (neb se po sobotním pivku probral až někdy odpoledne), bylo vše jasné – zbylo nám jen kvarteto Dacájev, Bulhar, Richie a Teplucha. S tímto nemělo ani význam se na Pražačku tahat, jen Dacájev tam zajel tuto skutečnost sdělit rozhodčímu a soupeři popřát k nakonec zaslouženém postupu.

Ostudou jsme tak zakončili sezonu, v které jsme paradoxně jinak se scházením problémy neměli. Sezonu, která tak dobře začala (zachráněni jsme byli po čtyřech kolech), o to hůř končila. A také sezónu, ve které jsme se na naše poměry neprezentovali až tak špatnými fotbalovými výkony, za které jsme ale byli odměněni suverénně nejhorším výsledkem za naše učinkování ve čtvrté lize. No jo, stane se…    

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek