REAGE BOYS

V den, kdy v Beverly Hills plynuly poslední minuty života americké Ivetky Bartošové Whitney Houston, jsme byli nuceni ještě za tmy vstát do promrzlého zasněženého rána (cca. -16°C) a vyrazit na Pražačku zkusit rozdmýchat poslední zbytky naděje na postup ze základní skupiny Zimního poháru. Bohužel, jako červená nit se s námi letošní zimou táhne otázka sestavy a ani tento zápas nebyl výjimkou. Bulhar dal přednost tenisovému turnaji, Čutka lyžovačce ve Schlaadmingu, hostující PRDík Majty návštěvě své rodné moravské hroudy, Hans nevíme čemu (pana Siváka s Wáňou ani nemá smysl zmiňovat). Na výpomoc tak musel opět dorazit další z PRDíků ing. Messík, do sportovního se převlékl i pan Smůla a co se fotbalového projevu týče, spoléhali jsme zejména na první zimní příchod řepského dua malej Honza – Pavlina. Pravda, po loňském semifinále poháru, na který oba chlapci dorazili přímo z knajpy, mohly panovat jisté obavy o jejich spolehlivosti, ovšem říká se „dvakrát nevstoupíš do téže řeky“ a to platilo i tentokrát – Honza sice opět dorazil pod vlivem, ovšem po několikahodinovém spánku, neb do hajan šel zodpovědně už ve dvanáct, no a Pavlina nedorazil vůbec, neb tomu se z hospody tak brzo nechtělo, což mělo za následek ranní opileckou neprobuditelnost. Soupeř? Dosud neporažení mlaďasové z PAPE Dejvice.

            Hned první minuta ukázala, že by mohlo být celkem veselo. Po rozehře se míč dostal k Honzovi, kterého se jal napadat chlapec s lehce mongoloidním kukučem a to tím způsobem, že do něj zezadu vlastně hodil kufr. K překvapení všech ale píšťalka rozhodčího zůstala němá (což se nedalo říci o postiženém), což chlapce asi povzbudilo k dalšímu konání, takže během chvilky byl podobně oťuknut i pan inženýr, plus ještě někdo další. Škoda, že vyjma pana Smůly, který však ve fyzické hře chodit neumí, jsme měli na place samá malá píva. Být k dispozici Bulhar nebo opilec Pavlina (nedej bože Richie), byl by idiot rychle odkázán do patřičných mezí. Ale zpátky ke hře. Možná tak v 5.minutě zápasu jsme šli do vedení, kdy po rohovém kopu Jarouš přiťuknul míč Koudymu a ten šmatlavkou z bezprostřední blízkosti protrhnul svoje zimní trápení. Povzbuzeni vedením jsme se i dál tlačili do útoku, snažili se o navýšení skóre, ovšem neúspěšně. Proti byla naše tradiční jalovost v koncovce, nepřesnost přihrávek, jež tento zápas vynikala o to víc, že díky sněhu to chtělo dát míč přesně do nohy, co bylo jen o fous špatně, bylo nezpracovatelné. A tak jak už to v takových zápasech bývá, zahřmělo nakonec na straně druhé a to hned třikrát. Nejprve po rohovém kopu, při němž jen bylo slyšet Lehyho zoufalé „kuRva Žiži, kde si?!!!“, podruhé po rychlém brejku soupeře, na jehož konci bylo filigránské přelobování vyběhnuvšího Dacájeva. Pětiminutovku hrůzy pak uzavřela akce jež by směle kandidovala do silvestrovského „The Best Of“ desetiletí. Lehátko při autovém vhazování porušil základní bezpečnostní pravidlo „přes šířku celého hřiště NE!!!“, míče se zmocnili soupeřovi roťáci a v počtu dvou vyrazili na osamoceného Rinata. Player s míčem nehamounil, svou přihrávku směřoval do strany na úplně volného spoluhráče…ovšem ten na zmrzlém podkladu odklouzal do pryč, jen patami se mu podařilo zasáhnou míč, který odrazem směřoval zpátky na druhou stranu…jenže i tam byl útočník Dejvic zneškodněn terénem, takže to vypadalo, že z této situace jako geroj nečekaně vypluje Dacájev. A také, že ano! Napřáhl levačku k osvobozujícímu odkopu, švihnul s ní a…a v mžiku se válel na zemi jako když se třeba loni z kraje ledna vracel domů ze zapíjení Weiswurstvovo dcery, přičemž k zemi se poroučel tak šikovně, že v podstatě upadnul na míč, který posléze nabral zlomyslný směr branka. 1:3, poločas.

            Stejně jako minulý týden jsme do druhé půle vstupovali s dvoubrankovým mankem a stejně jako minulý týden jsme se s ním v žádném případě nechtěli smířit. Ještě jsme zvýšili naši aktivitu (co nám terén dovolil), takže hra se odbývala téměř výhradně na polovině soupeře. Snažili jsme se o častou střelbu ze všech pozic, ovšem ta, bohužel, jen míjela soupeřovy tři tyče. Výjimkou byla jen Jaroušova šumivka, kterou u tyče rozštěpem skvěle zneškodnil dejvický gólman. Jiskra naděje nám svitla až pouhých pět minut před koncem, kdy se bodýlkem podruhé prosadil Koudy. Ve zbylém čase jsme soupeře doslova přikovali před jeho branku, vytvořili si obstojný počet slibných situací, ovšem povětšinou jsme pohořeli na nepřesnosti přihrávek, byli jsme schopni pokazit i ty nejtriviálnější. V  poslední minutě jsme si střihli dokonce power-play, ovšem po zblokovaném nahození Dacájeva se střelou přes celé hřiště trefila již zklidněná guma v barvách PAPE a stanovila tak skóre na 2:4, což bylo nakonec i skóre konečné, neb závar ve vápně soupeře v naší pokračující hře bez brankáře skončil po střele Honzy jen na tyči.

            Třetí prohra v řadě pro nás znamená jediné – stopku do dalších bojů. Stalo se tak paradoxně po nejspíš nejlepším výkonu v letošním Zimním poháru, proti asi zatím nejhůře hrajícímu soupeři. Ovšem nerozhodnost v počínání si v soupeřově vápně a na druhé straně pětiminutový výpadek v obranné činnosti nás stály celý zápas.

Reage boys:

Rinat – Matlata, malej Honza, Lehátko, Jarouš – Teplucha, ing. Messík, pan Smůla

góly: Teplucha 2                    

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek