REAGE BOYS

V den, kdy naposledy vydechla poslední prvorepubliková hérečka Zita Kabátová, jsme měli tu „milou“ povinnost jít si poosmé v této sezoně kopnout a to přímo na Hanspaulku. Vzhledem k tomu, že jsme tak měli učinit již v 16:15 (a ještě k tomu bylo krásně) podepsal se tento zkurvený čas znovu na naší sestavě – fajn, oproti posledně dorazil Richie s Pupíkem, ale zase absentoval Bulhar s panem Smůlou (Legii zkázy ani nemá smysl zmiňovat…). Prvního překvapivě na plac nepustila role hodného taťuldy-lufťáka, druhý si pak pod vlivem nového vztahu začal hrát na muzikofila, jinak si jeho celovíkendový pobyt na jakémsi pochybném fesťáku vysvětlit nelze (kdyby to aspoň byla Porta…).Sakumprásk, měli jsme pouhého jednoho typa na vystřídání. Kdežto soupeř, kterým byli Šotgani? Těm se na lavičce tísnilo sedm borců nachystaných k boji.

A že to také boj byl! Hned od úvodních minut se na place rozhořela nefalšovaná fotbalová bitva, jež byla způsobena zejména malými rozměry hřiště. Na fotbalovost jako takovou nebyl příliš prostor (žádná škoda, ona ani jednomu z týmů stejně není příliš vlastní), v podstatě veškeré dění spočívalo v jednom osobním souboji za druhým, povětšinou se odehrávajícím uprostřed hřiště. Gólmani tak byli dlouhé minuty nepotřební. Měnit se to začalo až po uplynutí cca. 20.minuty, kdy obránci zmordovaní úmorným vedrem trošku povolili ve své ostražitosti a rázem se začaly rodit i šance. Ovšem s Gondíkovo ploužákem doprostřed branky neměl gólman Šotganů problémy a když na druhé straně proti několika střelám dobře zakročil i Dacájev, spělo všechno k bezgólovému poločasu. Jenže stačilo, aby si na střídačku odskočil svému stárnoucímu tělu ulevit výborně hrající Prasátko a neštěstí bylo na světě – soupeř rozehrál akci házenkářsky přes pivota, ten uspěl v tvrdém souboji nevím s kým, postrčil míč do strany na úplně volného spoluhráče, který bez problémů přehodil vyběhnuvšího Rinata. 28.minuta, 0:1. A mohlo být ještě hůře, ovšem to by nesměl těsně před poločasovým hvizdem nasměrovat jeden ze Śotganů svoji střelu z bezprostřední blízkosti jen do břevna.

Druhá půle? To byly přesýpací hodiny. Hned po chvilce pláchl soupeřově obraně Gondík, jenže místo gólové střely jen nastřelil do nohou goalieho stojícího v kase jak tvrdé Y. V 35.minutě dostal po Rinatově výhozu šanci na reparát a tentokrát s ním naložil na jedničku – po střele k tyči bylo srovnáno. Poté jsme ještě několikrát zahrozili z bleskových protiútoků, ovšem nic z nich nebylo a tak se otěží zápasu zase na chvilku chopil soupeř. Vedoucí gól byl na spadnutí, leč stále nepřicházel. Až tu…po jedné šanci…rozezněla se pravá tyč naší branky…míč se odráží zpátky do pole, kde široko daleko s výjimkou Tepluchy nikdo není. Člověk by řekl, že nebezpečí je zažehnáno, jenže…Koudymu se v očích zažehly plamínky nadšení, jaké můžeme například u malých dětí vídat v okamžiku, kdy na Vánoce spatří pod stromečkem jim určenou hromadu dárků. Ono není se co divit, na střelecký úspěch čeká již více než 300 minut. A tak místo uklizení míče do bezpečí přichází mohutný nápřah a míč se třepotá v našem vinglu. Chybělo už jen, aby se ten kokot po vzoru jihoamerických fanatiků radostně zavěsil do sítě v brance… Nu což, řada byla opět na nás a tak po chvilce bylo opět vyrovnáno. K exekuci přímého kopu se postavil pan Sivák, šajtlí vyslal střelu do chumlu hráčů, ve kterém jak vandrák postával mimo jiné i Gondík, jenž proti míči vytrčil patičku a 2:2! Bohužel, tento stav vydržel asi jen do 50.minuty. V ní se po neškodně vypadajícím autovém vhazování dva mlaďasové v barvách Šotganů prokombinovali přes čtveřici našich bránících hráčů až do vápna a po střele k tyči, na níž si Rinat jen sáhl, byl soupeř opět o gól napřed. Ve zbývajícím čase jsme se hnali za vyrovnáním, leč neúspěšně, přestože příležitostí jsme k němu měli více než dost. Ovšem Gondíkovy střely míjely o fous svůj cíl, Míra po parádním průniku přes tři protihráče neměl na přesné zakončení již dost sil, Sivi a Teplucha neměli dobře seřízeny svoje mířidla. Naše hra vabank nabízela na druhé straně šance soupeři na pojištění jeho náskoku, ovšem Dacájev držel naše naděje na úspěšný výsledek až do poslední minuty. V ní se po neuváživém útoku Šotganů dostala do přečíslení 2 na 1 dvojice Sivi – Gondík, ovšem prvně jmenovaný si v rozhodujícím okamžiku míč příliš předkopl a tak z této šance, stejně jako z následující série standardních situací nic nebylo.

Rupli jsme tak potřetí v řadě a sestup do pětky po dlouhých sedmi letech tak začíná nabývat stále reálnějších obrysů. Ovšem netřeba mít hlavu příliš dole, na to, za jakých podmínek jsme zápas hráli, jsme tentokrát odvedli celkem solidní práci. Zápas byl naprosto vyrovnaný, mohl dopadnout tak i tak. Jen je samozřejmě škoda, že jsme si z něj neodnesli alespoň bod.

Reage boys:

Rinat – Míra, Richie, Lehátko – Gondík, Teplucha, Sivi

góly: Gondík 2  

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

pan_Feroslav | 31.05.2012 11:47
ano! je to zkrátka kuwa...

Dalish | 30.05.2012 22:55
Jak jsem psal - za všechno může Bulhar...